Některé sportovní příběhy fungují právě proto, že nejsou vykonstruované. Prostě se stanou. Jako ten se sestrami Hanákovými. Jedna měla letos původně startovat na Gracii Orlové, druhá ne. Nakonec bylo všechno jinak. Anna kvůli maturitě zůstala mimo závodní peloton a její místo v dresu týmu VIF Cycling obsadila Eliška. Z bikerky, která se primárně pohybuje v jiném světě, se během pár dní stala jedna z nejpříjemnějších překvapení celého etapového závodu.

A možná nejhezčí na tom je, že si to obě užívaly společně, i když každá z trochu jiného místa. „Jednoznačně nás spojuje zábava a láska ke sportu,“ shodují se sestry.

Náhradnice, která překvapila i samu sebe

Pro Elišku Hanákovou byla letošní Gracie Orlová skokem do neznáma. Náročný etapový závod, silniční peloton, jiná dynamika závodění, jiný typ stresu. Přesto zvládla něco, co čekal málokdo. Celkové dvanácté místo při debutu na takovém podniku rozhodně nepatřilo do původního scénáře.

„Musím říct, že to byl mix více pocitů. Určitě to pro mě byla výzva, protože jsem nikdy žádný podobný závod nejela. Nevěděla jsem, co očekávat. Šla jsem do závodu s obrovským respektem. Zároveň jsem ale měla velkou radost, že jsem vůbec dostala možnost startovat,“ přiznává Eliška.

Přechod z horského kola na silnici přitom nečekala jednoduchý. Realita ji ale samotnou překvapila: „Musím se přiznat, že jsem ten přechod čekala o dost horší. Myslím, že jsem se adaptovala celkem dobře a rychle. Velká zásluha patří Aničce, která mi vysvětlila, jak to funguje v balíku a jak se v něm pohybovat.“

Výsledek jí ani po několika týdnech pořád úplně nedochází. „Na Gracii jsem jela hlavně pomoct týmu. Žádné ambice na umístění jsem neměla. Popravdě jsem zaskočená sama sebou. Občas jsem přemýšlela, jestli jsem to byla vůbec já, kdo ty etapy odjel. Vždycky jsem si to pak kontrolovala ve výsledkové listině, jestli tam opravdu vidím svoje jméno,“ směje se jednadvacetiletá cyklistka.

Největší strašák? Časovka

Člověk by čekal, že pro bikerku budou největší výzvou dlouhé silniční etapy, tempo v balíku nebo nervózní městské okruhy. Jenže ne. „Jednoznačně časovka. Tu vůbec netrénuji a naposledy jsem ji jela ještě jako juniorka. Takže to bylo spíš vzpomínání, jak se vlastně jezdí,“ přiznala Eliška.

I tohle ale patří k příběhu, který ukazuje, že její výkon na Gracii nebyl jen sympatickou epizodou, ale velmi solidním sportovním výsledkem.

Anna místo startovního čísla řešila maturitu

Zatímco Eliška bojovala v etapách, Anna Hanáková seděla nad maturitními otázkami. Údajně šlo o pořádný nervák. „Úspěšně ji mám za sebou. Nervy to byly opravdu velké, ale jsem ráda, že jsem to všechno zvládla,“ zmínila osmnáctiletá závodnice.

Sport jí ale podle jejích slov i tady pomohl: „Díky cyklistice jsem se naučila disciplíně a zvládat věci pod tlakem. Občas se člověk musí přemoci, i když se mu nechce. To se hodí i ve škole.“

Výkony své sestry přitom sledovala velmi pozorně. A i když jí věřila, takový výsledek úplně nečekala. „Nevěděla jsem moc, co od Elišky čekat, ale věřila jsem jí, že se neztratí. Musím říct, že předčila moje očekávání. Na první větší silniční závody si vedla opravdu skvěle,“ řekla Anna.

Rivalita? Spíš obdiv

Na sportovních sourozencích bývá často nejzajímavější otázka rivality. U Hanákových ale dostává jinou podobu. Obě jsou ambiciózní a obě chtějí být co nejlepší. Primárně se ale navzájem táhnou nahoru.

Eliška o mladší sestře mluví s velkým respektem. „Anička je neskutečně trpělivá, vytrvalá a často ve vypjatých situacích dokáže zachovat chladnou hlavu. Má obrovský přehled v pelotonu, skvěle se v něm pohybuje a je výborná týmová kolegyně,“ zmiňuje a dodává: „Kdybych byla mladší, chtěla bych jít v jejích stopách.“

Anna podobně mluví o Elišce. „Nejvíce na ní obdivuji její cílevědomost a odhodlání. Když si dá nějaký cíl, jde si za ním bez výmluv. Určitě je pro mě už odmala velkým vzorem,“ prohlašuje.

Teď přichází domácí vrchol

Po silniční odbočce se Eliška vrací tam, kde je doma. Na horské kolo. Rovnou na největší českou scénu. Světový pohár v Novém Městě na Moravě je pro domácí závodníky výjimečný prakticky ve všech směrech. Atmosférou, prestiží i tlakem.

Pro Elišku jde o mimořádně osobní závod. „Vždycky je speciální jet doma světový pohár. Přijdou se podívat kamarádi, rodina, takže je to pro mě jeden z nejdůležitějších závodů sezony,“ svěřuje se závodnice.

Ještě silnější jsou její slova o samotném Novém Městě: „Vždycky jsem snila o tom, že se jednou postavím na start svěťáku v Novém Městě. Když se to podařilo, byl to úžasný pocit. Atmosféra je tam neskutečná. Diváci vás dokážou hnát kupředu úplně neuvěřitelně.“

Konkrétní výsledek si do hlavy nechce dávat. „Chci jet s čistou hlavou a co nejlépe, jak to půjde. Už tak je na mě velký tlak a navíc je to můj první svěťák sezony,“ dodává jedna ze sester, které prožily jedno z nejzajímavější měsíců svých dosavadních životů.