Navázal tak na úspěchy Jaroslava Kulhavého, který vyhrál devět závodů světového poháru, včetně celkového prvenství v seriálu v roce 2011. Naposledy se radoval v Lenzerheide 2015. V nedalekém Saalfeldenu se stal Cink mistrem světa do 23 let. Tady v Leogangu, tradiční baště horských kol, už skončil pátý na mistrovsví světa (2020) a obsadil druhé (2021) a třetí místo (2023). Myslet si před startem, že pódium zkompletuje, se jevilo jako fanouškovská zaslepenost a bláznovství.
V letošní sezoně dojel ve světových pohárech v Brazílii 30., 18. a v Novém Městě, kde se podle svých slov cítil nejlíp za poslední čtyři roky, 16. Tedy v rámci možností nyní nebývale vyrovnané široké špičky, ale po pravdě řečeno – nic moc. Také v Leogangu skončil v zajížděcím short-tracku 24., průběžně 21. ve světovém poháru.
A tady vyrazil výborně, sice až ze třetí řady, ale v prvním stoupání se dostal mezi čtyři nejlepší. A pak při zaváhání zkušeného, a ještě staršího 36letého Mathiase Flückigera šel do čela. Chvíli se drželi pospolu, do kopce ale Cink mírně získával. V jediném technicky náročném sjezdu volil na blátě raději objezdovou a bezpečnější „chicken line“, ale pozici neztrácel a nechyboval. Ve druhém ze sedmi okruhů se od Flückigera odpoutal a jel sám na čele jako mašina. Náskok rostl pomalu lehce přes deset vteřin. Flückiger a pak jeho mladší švýcarský krajan Fabio Pünterer se drželi na dohled. Cink se vytáhl až ke 20 vteřinám, ale pak viditelně zemdléval. Rozdíl klesl na 10 vteřin, ale v posledním kole ho znovu o pár vteřin navýšil a z lesa se vracel jako král.
„Čekal jsem na to strašně dlouho, tolikrát jsem byl druhý. A ještě v tomhle věku, už jsem tomu přestával věřit…,“ líčil dojatě do kamer Eurosportu. „Cílem bylo jít do prvního sjezdu vepředu, protože vím, že kluci jsou z kopce lepší. To se povedlo. Pak jsem jel svoje tempo. Když jsem byl v krizi a dostal informaci o navýšení náskoku, dodalo mi to energii a dal jsem do toho všechno.“ Zdejší okruh, převážně fyzický, s náročným dlouhým stoupáním, ale nemnoha technickými sekcemi, mu viditelně svědčí. „Přitom bláto nemám rád, a přesto to takhle vyšlo,“ radoval se. Dosavadní vládce sezony, Američan Christopher Blevins, mj. vítěz českého Závodu míru juniorů v roce 2016, za ním zaostal 3:45 minuty. Cink poskočil na sedmé místo v aktuálním pořadí po 4 z 10 závodů.
Po návratu z ročního silničního angažmá v týmu Bahrain Merida a účastí na Tour de France v roce 2017 Cink nedokázal v terénu navázat na předchozí medailové ambice. Působil ve španělském Mondrakeru, polském Krossu a po jeho náhlém konci znovu v Mondrakeru. Trápily ho však zdravotní potíže, především spojené s alergií. Letos díky pomoci Františka Raboně získal místo v továrním týmu Cube, německé značky za českou hranicí. A zdá se, že dostal znovu hlad. My máme chuť na jeho další představení!
Kompletní výsledky jsou na UCI.org.
