Navíc 41. ročník skutečně zapsal rekordy – účastnický 1020 cyklistů s čísly na obou tratích i mezi dětmi, perfektní bezchybný online přenos na youtube kanálu (a RoadCycling.cz). „K tomu roztancované náměstí při devadesátkové afterpárty až téměř do rána, to tady ještě nebylo. Přitom všechno od příprav probíhalo v klidu, což bývá špatné znamení, ale nakonec se nic špatného nepřihodilo. Nikdo nestresoval, zvládli jsme to,“ hlásil nadšeně Jan Novota, šéf pořadatelského týmu.
Po hustém celonočním lijáku, naštěstí ještě silnějším v jiných regionech než tady, to ráno vypadalo ještě pošmourně. Ale postupně silnice na klasickém okruhu ve Šluknovském výběžku vysychala a na odpolední program už svítilo slunce. O to náročnější a zasloužená byla ještě nedělní dojezdná šedesátihlavého pelotonu do pivovaru Falkenštejn.
Tak nejdřív tedy o těch nejlepších. „Jeli jsme spolu, chtěli jsme to natrhat. Ujeli jsme dva (s Janem Podařilem z Prostějova, nakonec 27., pozn. red.), ale pak nás chytili a v předposledním kopci jsme zůstali v pěti. Bylo to hodně rychlé, ani jsem nesundal velkou. Na konci jsme to nechali, jak to vyjde a šli do spurtu,“ říkal spokojeně vítěz Matyáš Polák z mladické sestavy FanyGastro/L27/Integray. Těsně za ním skončil jeho stejně mladý 19letý parťák Matyáš Purnoch. Oba si vylepšili radost z cyklistiky poté, co na jaře skončil jejich tým CK Pardubice a jim tam zůstali viset téměř stotisícové příspěvky…
Týmovou dominanci potvrdil ještě pátý Robert Hula, s mírným odstupem sedmý Kryštof Leffler (-25) a sedmnáctý veterán Vladimír Uličný (-31). Mezi ně se dopředu dostali třetí Bart Vreugdenhil z Nizozemska (Wilvo/Kempten) a čtvrtý domácí Martin Šrajer (Cyklotrener TOS Varnsdorf), útočící na celkové prvenství v obou roadcupových žebříčcích RoadMarathon i RoadRace.
Průměr vítěze 43,5 km/h ukazuje nejrychlejší závod v historii. Jistě, přispělo vypuštění nejtěžšího kopce a zkrácení o čtyři kilometry vinou termínové kolize se Saskými slavnosti v Sebnitz, ale tato změna přispěla i k aktivnímu závodění. Ženám kralovala zkušená Jana Milec Jiřincová (TFD), věkově krát dvě nejlepšího muže, kdo jiný, že, za 2:36:58. Druhá Jana Richter (Wasserwacht Žitava z Německa) přijela o 18 minut za ní, třetí Karolína Tobišková (Unlimited KMT) ještě minutu.
Těsně za ní se ukázal i olympijský vítěz a znovu čerstvý mistr světa na kanoi Martin Fuksa (2:55:45). „Na kole jsem každý den, jezdím na něm trénink. Ale jen šestnáct minut. Po sezoně mám kolo jako regeneraci, nemám asi ani tisíc kiláků najetých. Já závodím čtyři minuty, tady tři hodiny, ten druhej okruh už mi dal zabrat, ale bavilo mě to moc,“ pochvaloval si.
Klasického jednookruhového Zeleňáka vyhráli domácí David Fanderlik (Unlimited KMT, 1:11:31) a počtvrté v řadě Denisa Slámová (Cyklotrénink, 1:14), která tady vyrostla. „Jako obvykle jsem nechytila poslední sjezd a ujela mi tam skupina. Tolik jsem chtěla dojet s kluky vepředu… Tak za rok snad konečně vyrazím na Obra,“ povídala dáma, která usiluje o angažmá v zahraniční dámské stáji.
Po druhém a třetím místě vítěz teď zkompletoval stupně. „Jeli jsme rychle hned od Zámečku v Rumburku. S bráchou (Matyášem, třetí, pozn. red.) jsme měli jasnou taktiku, hned první kopec v Jiříkově jsme zbyli jen tři. Moc jsem na to neměl, ale udělali jsme si náskok, povolili si, a mně se pak jelo skvěle a už věděl, že dnes je ten den. Jen v srpnu jsme si trať projeli aspoň dvacetkrát,“ povídal.
Ocenění zaslouží nezdolní veteráni v čele s nejstaršími z nich 86letým Jaroslavem Bednářem (2:23) a 70letou Jadwigou Pohlovou (2:25). Nebo 68letým Jiřím Markem (Kolokrám, 1:18:05, celkově 50. z 608), který se chystá na mistrovství světa masters. A pak samozřejmě jedním z dvanácti otců zakladatelů, 76letým Josefem Jánošem (2:16), který jako jediný odjel všech 41 ročníků. Tady tepe cyklistické srdce!
Což potvrdil i Lubor Tesař, pátý z olympiády v Barceloně 1992 i třetí z mistrovství světa amatérů 1993. „Kamarádi mi říkají, že já ho ukazuju v dalším rozměru. Já jsem ještě nerozdýchal dva covidy a před dvěma lety mě seknul infarkt. Byl jsem se projet tři dny před startem 37 kiláků a sedmkrát jsem musel zastavit. Ale dnes jsem to ujel,“ usmíval se spokojeně. Pivo mi chutnalo možná o to víc, že přivezl do cíle červenou lucernu padesátníků. Takovou trofej doma ještě jistě nemá…
A na závěr ještě připomínka intenzivního plnospektrálního závodnického zážitku. Všechno se dá stihnout na padesátce za hodinu a půl. Nedočkavé řazení do fronty na startu. Jak se protlačit z davu? Už se jede? Jak chytit optimální tempo? Jak se udržet na stále mokré silnici? Jak se pohybovat v balíku? Máte řadu možností a jen zkušený šampion dokáže vycítit, kterou kdy zvolit. Jenom se schovat a šetřit síly – než vás dojede další skupina zezadu? Nebo se pokusit tahat, či snad odjet sám, když se cítíte a nikdo nechce jet, s rizikem, že vás ta samá parta v dalším kopci spolkne, možná i odpálí? Proč třeba pět kiláků nejde dolepit padesátimetrová díra? A když se nakonec protlačíte celým vlakem, dokonce mu z kopce sám ujedete, pak se najednou přes vás přeženou dvě drezíny, za které se nejde připojit...
Až ta třetí naštěstí houkne: Pojď, dáme je. A vám se zapne turbo v už zatavených nohou, adrenalinová euforie vypálí do mozku a řítíte se do města do finále. Ježíši, pravoúhlá levá a ještě dlažba. Ale tady nejde svěsit - hop, retardér – poslední špurt domrtva. Jsem tam, paráda, chci tu cílovku. V cíli zjišťuji, že ta krásná baba, co jsem jí tam hodil to přední kolo, je neteř naší paní šéfové.
Letošní ročník RoadCupu završí Sudety tour 12. října (RoadMarathon 170 km a RoadRace 101 km). Prémiové body získáte ještě za účast v páteční etapě (12. 9.) Evropské jízdy míru z Varnsdorfu do Ústí nad Labem.
Fotografie budou přibývat na tomto odkazu
