První ze dvou po sobě následujících profilově nejsnadnějších etap směřující z Le Puy-en-Velay do Montrond-les-Bains měřila 167 km a převýšení činilo 2100 metrů.
Výškové metry byly ale nerovnoměrně rozloženy. Prvních zhruba 120 km v kopcích přes 6 vrchařských prémií, ovšem převážně nižších kategorií, pak delší sjezd a rovina do cíle.
Proto byli favorizováni jezdci jako Godon, Coquard či Van Aert. Přejedou kopce a pak se prosadí v hromadné koncovce.
Což se skutečně stalo. Jenže až poté, co před nimi o 4 vteřiny dříve cílem projelo 10 jezdců z denního úniku. Původně jich bylo 12, ale britský šampion Watson (Netcompany INEOS) v jednom ze sjezdů skončil v příkopě a Bennett se obětoval pro Friga (NSN).
Ve skupině, která se zformovala až po 60 odjetých kilometrech, měli dva jezdce ještě Movistar a TotalEnergies a ti se také zvláště v závěru nejvíc snažili. Jenže nakonec si osmé profesionální vítězství připsal americký šampion Quinn Simmons (Lidl-Trek), jenž patřil mezi tři jezdce, kteří únik vyprovokovali.
Peloton měl v cíli 105 lidí, takže v průběžném pořadí k žádným zásadním změnám nedošlo. Z top 10 sice vypadl Bruno Armirail (Visma | Lease a Bike), ale ten tam byl stejně jen dočasně a shodou „náhod“.
Výrazně víc ztratil Maxim Van Gils (Red Bull - BORA – hansgrohe) a to je zcela jiný případ. Ten by za normálních okolností patřil mezi kandidáty top 10 konečného pořadí, ovšem nebýt faktu, že se k závodění vrátil po čtyřměsíční pauze.
Tu musel nuceně absolvovat poté, co v polovině února spurtoval za Wellensem společně s Christenem a Pidcockem o druhé místo při Clásica Jaén (1.1). Pár stovek metrů před cílem došlo k nechtěné kolizi s Janem Christenem, svou roli sehrály i plůtky a byla z toho zlomená pánev plus další zranění.
Tady si Maxim po tři etapy vedl velmi dobře, dnes se ale nejspíš projevila pauza ve své nahotě. Poté, co nabral zpoždění +6:28 min., putoval v průběžném pořadí z 8. na 45. místo.
Opačným směrem se vydal Wout van Aert. Po třech nevydařených etapách na něj tým usilovně pracoval a Wout vyhrál – spurt balíku.
"Bylo překvapením, že se nechala odjet tak velká skupina. My byli snad jediní, kdo měl zájem tohle kontrolovat. Nakonec se všichni v týmu snažili uprchlíky dojet, ale nepovedlo se. Sprint tedy nebyl o vítězství, ale bylo dobré si protáhnout nohy. Po dnešku jsem spokojený. Je škoda, že jsme to nestihli, ale vždycky je fajn to zkusit." řekl pro Sporzu Van Art. "Pokud výkon není dobrý, není nikdy zábavné ani snadné to vysvětlovat. Vždycky se o dobrý výkon snažím, a zrovna po dnešku je zábavnější dělat rozhovor."
Profil zítřejší etapy je jak přes kopírák s tou dnešní. Od pátku do neděle to už ale bude těžká cyklistická rachota, v níž hlavní roli budou hrát ti, co jsou dobří v dlouhých, těžkých stoupáních.
