Jak jsi objevil Icon v Livignu?

Vyprávěl mi o něm Honza Řehula (olympijský medailista v triatlonu 2000 v Sydney, pozn. red.), tehdy reprezentační trenér, když jsme se tam potkali na soustředění někdy před deseti lety. To jsem já ještě ani nedělal dlouhý triatlon. Ale od té doby trávím v Livignu každý rok nejmíň dva až tři týdny, buď na reprezentačních soustředěních, nebo sám před důležitými závody, a zalíbilo se mi tam. Trénoval jsem mnohokrát na tratích závodu, aniž bych to věděl…

…až jsi na to přišel?

Je mi osmatřicet, stárnu, no jo. Poslední dobou jsem tak nějak vycítil, že na klasických Ironmanech už se nemám, kam posouvat. A tak se věnuju těm extrémním, což mi přináší zase jiný zážitek a dá se tam ještě něco udělat. Už loni jsem byl na Icon přihlášený, ale spadl jsem na kole a zlomil si klíček, loket a zápěstí. Musel jsem start o rok posunout, ale měl jsem ho za vrchol sezony, jeden z těch vysněných.

Ale tohle je jiný, další rozměr Ironmana, nejen profily, ale i časem stráveným na trati… Co jsi přidal do přípravy?

Věděl jsem, že důležitou roli hraje nadmořská výška, že tam potřebuju strávit dva týdny adaptací, nepřijet těsně před startem. Bydlel jsem na Trepale a ještě dobře potrénoval. Všechny úseky jsem měl najetý velmi dobře, v Česku se nepřipravíš na dvouhodinový kopec. Potřebuješ sílu a vytrvalost. O běhu jsem věděl, že mi sedí, to jsem byl rád. Ale můj trenér Zbyšek Zeman (bývalý reprezentant, pozn. red.) mi říkal: Tady v tom závodě je důležitý, ne co zvládneš za poslední dva týdny, ale cos trénoval pět let.

Jak ses vyrovnal s 3,8 km plavání ve 12stupňové vodě jezera?

Měl jsem termo neopren, dvoje neoprenové ponožky i rukavice a čepici. Všechno vyzkoušený, věděl jsem, že musím zachovat teplotní komfort i za cenu pomalejšího výkonu. A zvládl jsem to dobře za 56:11 minut. 

Jak vypadalo kolo, jak zněla strategie tady na 197 km s více než 4800 metry převýšení?

Věděl jsem, že důležitý bude až závěr na Stelvio, poslední hodina z Bormia, tam se bude získávat i ztrácet. Do kopce jsem udržoval tempo lehce nad meziprahem, roviny na aerobním prahu, abych byl trošku níž. To se mi podařilo. Historicky za svých čtrnáct Ironmanů se mi povedlo poprvé opravdu celé kolo odjet podle plánu vyrovnaně, i když mě na rovině sjížděli. Dosud vždycky jsem si v závěru musel zvolnit. Řídil jsem se víc podle tepů, watty jsem měl plus mínus 250-260 v kopcích, okolo 220 na rovině.

Taky zdejší maraton je hodně specifický, na něj jsi připravený z Xterry, že?

Začne se z kopce, pak rovina, a posledních deset stoupáš Carosello serepntinami šotolinou nahoru. Musíš celé jít, tam už běžet nejde. Trošku jsem úvod záměrně přepálil, abychom se nanáhaněli a zkusil tak soupeře zlomit, což vyšlo. Měl jsem náskok dvacet minut, to už se nedalo dohnat, pokud bych nepadl. Od třicátého kilometru máš povinný doprovod, který musí jít s tebou.

Podpora na trati a v depu, podobně jako třeba na českém Wintermanovi, dodává závodu jinší rozměr.

Zážitkově to vypadá úplně jinak. Mnohem míň kontaktní závodění, nemusíš hákovat. Já potkal prvního soupeře až po sjezdu ze Stelvia po sedmi hodinách. Musel jsem se hlídat, když mě předjel, držel jsem si svoje tempo a nebláznil. Doprovod ti může pomáhat v depu, na kole jet vedle tebe v autě, v běhu celou cestu. Vezou ti jídlo i oblečení. Měli jsme všechno vychytaný a neztráceli čas. Počasí nepřálo, ale já byl suchý a v teple až do posledního sjezdu na kole. Děkuju za pomoc přítelkyni Gabče a Rudovi Coganovi z Nové Paky (zkušený triatlonista, cyklista a regionální politik, pozn. red.). 

Soustředíš se tedy víc na sebe, nehoníš se za časem.

Taky si užiješ okolní nádherné prostředí. Už mě přestalo bavit hledat ironmanské tratě s nadějí na co nejlepší čas. Tady je to nádherný, jedeš si na svůj vlastní výkon, tenhle směr mě teď baví. Mám taky potenciálně lepší šanci dostat se dopředu. 

Znal jsi soupeře, jak jsi odhadl jejich sílu?

Projel jsem si předem všech 250 lidí, zabralo mi to celý dlouhý den, a vytipoval si jich pět, kteří budou vepředu a největšího soupeře………. . Ten dal loni Ironmana za 8:14, předloni za 8:15, má samotný maraton za 2:20 a teď tady opravdu skončil druhý. Věděl jsem, že mu to musím ve vodě znechutit, možná deset minut získal jsem získal díky vychytaným depům. Měli jsme vyzkoušený i každý detail s podáváním suchého oblečení, aby probíhalo efektivně. Na trati jsem strávil 12:54:33, ani mi to nepřišlo. Kdyby mi někdo řekl, že pojedu osm hodin kolo, asi bych mu ani nevěřil… Ale utíkalo to bezvadně, v hlavě jsem si jen odškrtával šest kopců a hlídal si energetické pokrytí. Neměl jsem žádnou krizi.

Jak jsi řešil jídlo na tak dlouhém výkonu, dal jsi přednost více „normální“ stravě?

Na jídlo mám pravidlo každou půl hodinku. Na kole jsem jedl toasty se šunkou a sýrem v kombinaci s dětskými přesnídávkami a palačinkami s nutelou a marmeládou. Na běhu jenom gely po 25 minutách a půlku banánu. Byl jsem v pohodě, až energeticky přeplněný, udržoval jsem rytmus jen v rámci prevence. Měl jsem připravenou i třetinku piva pro změnu chutí, většinou si ji dávám na běhu, ale zapomněl jsem na ni.

Jaká byla cena kromě neskutečného prožitku?

Dostal jsem startovné na příští rok, a slot na Norsemana (mistrovství světa v extrémním triatlonu v Norsku, pozn. red.), ten už si ale musím zaplatit. A hodinky Nite s logem Xtri World tour.

Jak stíháš přípravu s prací, a jaké máš další plány?

Pořád se věnuju fyzioterapii u nás v Jičíně, jednou týdně jsem v Praze ve studiu BeBalanced, vedu dorostence a juniory v triatlonové reprezentaci, mám taky své soukromé svěřence. Každý den mám jinak, ale baví mě to takhle a zaplaťpánbůh stíhám. Snažím se odtrénovat mezi dvaceti a pětadvaceti hodinami týdně. Plány teď, po pravdě řečeno, nevím. Extrémní závod si musíš vybrat a pak mu přizpůsobit ostatní program, uvidíme. Určitě budu jezdit i krátké triatlony a Xterru jako zpestření a přípravu.