Jak se máte, čemu se věnujete?
Užívám si života. Hodně sportuju, tak jako tady na kole. Jsem šťastný a veselý, opravdu krásný den. Dobře jím, piju vodu. Většinu času bydlím blízko Freiburku v Černém lese. Ale hodně jezdím na kole s dětmi a při různých akcích, mluvím se zástupci velkých společností, snažím se jim dodat motivaci. Otevřel jsem vlastí muzeum, natočil film pro Amazon+. Všechno, co dělám, je spojené se sportem, který pomáhá a spojuje. Jako tady v souvislosti s mírovou ideou.
Závod míru byl i pro vás, rodáka z Rostocku v Německé demokratické republice, skutečnou Tour de France východu, že?
Jako kluk jsem viděl v televizi snad všechno, co šlo. A v roce 1994 jsem ho sám jel (trasa vedla jen v Česku a skončil 12., v Praze byl ještě v roce 2005, pozn. red.) a teď tady na Evropské jízdě míru jsem si ho zase znovu mohl připomenout. Všichni na světě přece potřebujeme mír, a tohle je dobrá příležitost, jak to znovu připomenout. Když jsem se o téhle akci dozvěděl, moc mi záleželo na tom, abych se mohl zúčastnit. A když jsem na jaře spadl na kole, polámal si žebra a levou ruku, a tři měsíce nemohl jezdit, vůbec jsem si nepřipustil, že bych se omluvil. Ten zážitek stál za to. Fantastické, závěrečný dojezd na rychlobruslařský stadion s mnoha diváky, až mě to dojalo, to musím říct.
Před lety se o obnovu i skutečné propojení Závodu míru s francouzskými pořadateli Tour pokusil projekt pod vedením bývalého cyklisty a tehdejšího senátora Jozefa Regece, ale nedotáhnul se. Teď by Evropská jízda míru mohla pomoci přivést Grand Opening Tour v roce 2030 do Saska.
Proč ne? Nadšení lidí podél trati jsem viděl už teď. Ráno za Ústím ještě mlha a chlad, pak slunce nad Krušnými horami, cíl v Chemnitz plném lidí, k tomu bezvadná parta lidí. Mnoho lidí létá někam přes půlku zeměkoule a zapomíná na to, jaká krásná místa máme i tady doma. Určitě se sem brzy vrátím se svými dětmi.
Loni jste pobyl opět nějaký čas s vaším velkým soupeřem Lancem Armstrongem? Jak se mu vede?
Jsme dobří přátelé, dá se říct, že mi v roce 2018 zachránil život. Byl jsem na Pantaniho cestě, však víte. Strávil jsme u něho v Americe deset dní, teď se chystá on za mnou do Evropy na jednu z mých akcí, už v květnu jsme měli jet spolu na mém festivalu v Bad Dürrheimu. Drží se stále ve výborné kondici, mnohem lepší než já. Trénuje pořád každý den, ne tolik jako dřív, ale každý den. Jezdí na kole, běhá trailové závody v horách.
Časy se mění. Proč se německá cyklistika od vašich časů nedokáže dostat nahoru?
Potřebujete výborného cyklistu, hvězdu. Teď jsme viděli Floriana Lipowitze na pódiu na Tour, trošku se to probudilo, ale měli by se objevit i další kvalitní borci. Taky to chce závod, Okolo Německa má jen čtyři etapy, ale slyšel jsem, že by se brzy měla protáhnout na týden a posunout na úroveň Okolo Švýcarska nebo Critérium du Dauphiné. To je další důležitý moment pro zvýšení zájmu o cyklistiku.
Kdo teď potěší vaše závodnické geny?
Tadej Pogačar, ten se mi líbí moc a jsem s ním v kontaktu. Byli jsme spolu i v jednom podcastu. Obdivuji jeho lehkost, s jakou si jede pro vítězství. A taky, jak se vstřícný, otevřený, přátelský, neustále vtipkuje. To je dobré pro sport.
