Ostrou premiéru na cyklokrosových tratích měl Zdeněk bez speciální přípravy 9. prosince v Essenu v bahenní lázni závodu kategorie C2. Potkal se tam mj. s Van Aertem, který také závod vyhrál a Zdeněk za ním na 18. místě zaostal o 7 minut.
Od té doby nějaký čas uplynul, takže uvidíme v Gavere, kde se sejde náročnější konkurence, zda a kam se český cyklista od té doby posunul. Ve startovní listině totiž figurují i jména Mathieu Van der Poela, Wout van Aerta a Thomase Pidcocka, kteří také v tomto pořadí obsadili stupně vítězů v loňském ročníku.
Zmínka o Zdeňkově druhém letošním cyklokrosovém závodě padla v rozhovoru pro Bici.News, v němž však mluvil o spoustě dalších věcí, z nichž ne všechny musí být pro čtenáře nové, ale i tak stojí za to vyjádření českého cyklisty ve zkrácené verzi zaznamenat.
Co vás přimělo usilovat o účast na mistrovství světa v Táboře?
Je to vlastně velmi jednoduché. Moje kariéra začala v podstatě v Táboře. Tam jsem dosáhl jednoho z největších vítězství své kariéry, tedy prvního titulu mistra světa v roce 2010. Bylo by tedy hezké ukončit kariéru na stejném místě, které je pro mě velmi symbolické a hodně pro mě znamená. Před fanoušky Belgie a České republiky. A chci se tam ukázat v co nejlepší formě. Na tom usilovně pracuji.
Litoval jste někdy přechodu z cyklokrosu na silnici?
Vůbec ne. Myslím, že to byla opravdu skvělá volba. Zažil jsem hodně výjimečného, jako vítězství s Quick Step na Vueltě i Tour. Všechna vítězství pro mě mají zvláštní příchuť, takže jsem toho nikdy nelitoval. Myslím, že to byl také správný čas přejít na silnici, v cyklokrosu jsem vyhrál všechno, na čem opravdu záleželo, neviděl jsem, jak bych se mohl ještě zlepšit.
Bylo před 15 lety možné to, co provozují dnes Van Aert a Van der Poel?
Ano, bylo to možné, ale nikdo tomu moc nevěřil. A také nikdo nechtěl riskovat, protože tým mě podepsal, abych závodil na silnici a ne v cyklokrosu. I když jsem si vždycky myslel, že absolvovat nějaké cyklokrosové závody v zimě by byl dobrá příprava směrem na silnici, a dobré by to bylo i co se týče image. Tehdy byla jiná praxe zimní přípravy, kdy se dělaly kempy v Calpe v prosinci, v lednu a znovu na konci ledna.
Byl to fungující systém?
Určitě, ale myslím si, že zima se dá pořádně naplnit i nějakým cyklokrosem nebo dráhovými závody, protože neztratíte intenzitu a výbušnost a zkvalitníte tak přípravu, navíc je to dobré i pro psychiku. Jste také soustředěnější, protože stále máte nasazené závodní číslo a stále chcete podávat výkony. Jisté je, že Van Aert a Van der Poel zcela jistě způsobili revoluci v tomto způsobu myšlení.
Když jste vyhrál mistrovství světa, byla větší konkurence co se týče národů než tomu je dnes, kdy dominují Holandsko a Belgie?
Ne, bylo to v podstatě stejné, srovnával jsem se s Nysem, Wellensem, Pauwelsem, lídry belgické letky. Bylo tam sice víc Čechů, jako třeba Šimůnek, pak sem tam nějací Švýcaři, ale především vždycky Belgičané, hlavně na největších závodech.
Změní se podle vás situace, objeví se mezi elitou i další národy proti Holandsku a Belgii?
Mohlo by se to stát. Například mezi Angličany vidím zajímavý potenciál. Brzy si mladší děti skutečně uvědomí, že to není špatná příprava na silniční nebo horskou cyklistiku. Právě proto, že Wout a Mathieu jsou skvělým příkladem pro mladé a dokazují, že v zimě i v létě je vždy možné podávat výkony na nejvyšší úrovni.
V jaké situaci je cyklistika ve vaší zemi?
Myslím, že talentů je docela hodně, ale pořád nám bohužel chybí skutečná brána do světa profesionální cyklistiky. Když jezdci opustí juniorskou kategorii, musí najít prostor v zahraničí. A spousta jich končí, než dovrší hranici 23 let, protože nevidí žádnou budoucnost. Nevidí možnost, kam jít, nenajdou uplatnění.
Jaký byl nejlepší okamžik vaší silniční kariéry?
I když jsem získal 21 vítězství, osobní výsledky bych nestavěl na první místo, protože jsem si vždy vážil týmové práce, velkých úspěchů, kterých jsme společně dosáhli, jako třeba na Roubaix či na Sanremu atd. Byla to Vlčí smečka a myslím, že to bude asi navždy moje nejhezčí vzpomínka.
Po Táboře vás ještě uvidíme na kole, třeba na gravelu?
Možné to je. Záleží na tom, jakou budu mít práci, jaké budou možnosti. Ale když přestanu závodit, chci si udělat čas na rodinu. Chci s nimi trávit více času a už se nechci soustředit na výkon. Jasně, asi pořád budu sportovat pětkrát týdně, ale ne 4 až 7 hodin denně. Budu se víc bavit. Půjdu si zaběhat, 2 hodiny na kole, ale naplno, nebo vyrazím na horském kole do lesa nebo na výlet. Budu dělat od všeho trochu, rád bych si dal ještě pár závodů, ale asi to bude spíš pro zábavu. Pokud se tedy nestanu ambasadorem v nějaké společnosti, což je vzhledem k probíhajícím kontaktům možné. Uvidíme, co přinese nový rok...
Kromě Zdeňka Štybara jsou z českých mužů ve startovní listině desátého závodu ze seriálu Světového poháru uvedeni také Michael Boroš, Jakub Říman, Matyáš Fiala, Václav Ježek a Matěj Stránský.
