Giro della Lunigiana (2.1) má bohatou historii, jela se po 49. O jejím významu vypovídá skutečnost, že loňský ročník vyhrál Paul Seixas, letošní premiant Tour de l´Avenir a velká naděje francouzské cyklistiky, jejíž naděje sahají až k vítězství na Tour de France, na které Francouzi čekají už dlouhých 40 let. A i to, že mezi vítězi minulých ročníků najdeme mj. i Remco Evenepoela (2018) či Tadeje Pogačara (2016). Co se týče nás, silný otisk tu zanechal loni Pavel Šumpík, když se postavil v konečném hodnocení na 3. stupínek.
Letos se na startu sešlo 29 převážně 6členných týmů. Z nich bylo 12 národních výběrů, 16 italských regionálních a jeden klubový. Českou sestavu tvořila šestice složená vždy po dvou zástupcích Roman Kreuziger Cycling Academy (Marek Stiblík a Jiří Rejzek), Mapei Merida Kaňkovský (Matěj Piták a David Icha) a Dukly Praha (Jakub Zaňka a Šimon Matějek).
V průběhu čtyř dnů bylo na programu 5 etap. Čistě z pohledu výsledků v té úvodní 92 km dlouhé s převýšením 1646 metrů a s vrcholem posledního kopce (4,2 km á 5,5 %) 6 km před cílem dorazila jako první do cíle trojice, z níž byl nejlepší Anatol Friedl v dresu rakouského národního výběru, jinak jezdící za Team GRENKE - Auto Eder, juniorskou zálohu Red Bull - BORA - hansgrohe. Druhé místo obsadil Belgičan Seff Van Kerckhove z týmu Decathlon AG2R La Mondiale U19, zde však v reprezentačním dresu. Peloton byl nadělen na velké množství skupinek a jednotlivců, rozdíly mezi nejlepšími však nebyly až tak velké.
Z našich dopadl nejlépe Marek Stiblík, který přijel na 22. místě v první stíhací skupině s odstupem 14 vteřin. Etapu bohužel nedokončil jeden ze dvou předstartovních lídrů týmu Matěj Piták.
Druhá etapa byla z pohledu profilové náročnosti podobná té první, na 97 km 1592 výškových metrů. Rozdíl byl v tom, že tentokrát byl cíl do kopce (3,6 km á 5,7 %). Díky tomu se startovní pole v cíli nadělilo na prvočinitele. Vyhrál Nor Kristian Haugetun, Marek Stiblík přivedl na 5. pozici druhou 5člennou skupinku s minimálním odstupem 3 vteřin. Znamenalo to pro něj posun na průběžnou 7. příčku.
V sobotu se odehrály dvě půletapy. První skončila spurtem početného pelotonu a vyhrál ji Alessio Magagnotti z regionálního výběru Trenta. Marek Stiblík postoupil na 6. místo se stále stejnou ztrátou 27 vteřin na lídra závodu. Druhá půletapa byla ve své druhé polovině dost zvlněná a hlavně končila na kopci (6,9 km á 3 %). Takže došlo co se týče průběžného pořadí na další porcování. Vyhrál Francouz Johan Blanc (Groupama - FDJ U19), Marek Stiblík projel cílem na konci 13členné první skupiny. A i když na lídra ztratil díky bonifikacím 2 vteřiny, poskočil znovu o jedno místo kupředu.
Nedělní etapa byla nejdelší (101 km) a nejtěžší kopec (9,1 km á 6,7 %, posledních 1,4 km á 9 %) měl vrchol na 78. km. Odtud se nejprve dlouze sjíždělo o 600 metrů níže a pak ještě 12 km do cíle. Vítězství si zopakoval Johan Blanc, který přijel do cíle sólo, Marek Stiblík dorazil na 11. místě v 9členné skupině, která načetla ztrátu 20 vteřin. A i tentokrát to znamenalo poskočení o jeden stupínek na konečné 4. místo!
Celkovým vítězem se stal Seff Van Kerckhove před Anatolem Friedlem a Giacomem Rosatem z výběru Veneta, který má od příštího roku podepsáno do devo týmu Bahrain - Victorious.
Úspěch Marka Stiblíka podtrhuje i skutečnost, že je juniorským prvoročákem a v soutěži "mladíků" tu obsadil 2. místo za celkovým vítězem.
Velmi dobrý výkon českých juniorů - a to i v oslabení o Matěje Pitáka - podtrhl 3. místem ve vrchařské soutěži Šimon Matějek, když ke 3 bodů z 2. etapy přidal v té poslední dalších 11. Ty posbíral z úniku za 2. místo v úvodní VP nejvyšší kategorie (21. km) a vítězstvím na druhé 3. kategorie (40. km). A hlavně 5. místem v týmové soutěži, když se umístili výše než např. Belgičané či Norové.
"Je to jeden z nejvýznamnějších juniorských etapáků. Náročný je konkurencí, která se tu schází, ale také profilem, dlouhými i prudkými stoupáními, technickou náročností danou mj. točivými sjezdy po mnohdy uzounkých rozbitých silnicích, sem tam štěrk atd. Našim klukům sloužil i jako příprava na ME a MS. Lídry byli určeni Matěj Piták s Markem Stiblíkem, což jsou u nás asi nejlepší vrchaři. Ostatní je podporovali. Aktivní byl v tomto směru přes chození do úniků např. Šimon Matějek. Doufali jsme konečně v této sezóně v bednu, ale zase nám to o kousek nevyšlo. Ale i tak myslím můžeme být spokojeni," řekl k závodu manažer českého výběru Jirka Petruš.
K tomu, co se stalo Marku Pitákovi, uvedl: "Přestože jsme si před etapou teoreticky procházeli nebezpečná místa, tak v jednom ze sjezdů měl incident s norským závodníkem a po pádu musel být odvezen ambulancí do nemocnice, kde si jednu noc pobyl. Naštěstí jak se ukázalo nic vážného."
A co na to vítěz Seff Van Kerckhove: "Je to neuvěřitelná radost. Vítězství hned v mém prvním roce v této kategorii je možná nečekané, ale věřím, že jsem si to zasloužil – stejně jako moji spolujezdci, kteří do toho dávali úplně všechno. Podařilo se mi odolat útokům svých soupeřů, a když jsem uviděl flamme rouge (červený praporek posledního km), řekl jsem si, že jsem to dokázal. Tento úspěch věnuji svému národnímu týmu a svému klubu, Decathlonu Ag2r La Mondiale."
Nakonec dejme slovu tomu pro nás v tomto případě nejdůležitějšímu, Marku Stiblíkovi (na titulním snímku třetí zleva): "S výsledkem i průběhem celého závodu jsem hodně spokojený. Bylo to těžké, ale cítil jsem se fakt dobře celý závod. Celý tým fungoval opravdu skvěle, byli jsme aktivní a kluci mi mnohokrát pomohli, když jsem byl třeba více vzadu, než bych měl být, nebo připravit pozici pod kopcem. Závodění v Itálii je dost specifické, je důležité tady být pořád vepředu, protože silnice jsou dost technické a vzadu to stojí více sil a více se tam padá. Závod jako takový byl pro mě něčím úplně novým, protože v takhle dlouhých kopcích jsem nikdy nezávodil, ale musím říct, že se mi to dost líbí."
