„Nechceme být existenčně závislí na dotacích. Prioritou je každodenní fungování klubu,“ říká rozumně Marek Mixa, šéf značky Kovo Praha, která zde sídlí a sportoviště obhospodařuje. Za 85 let včetně válečného období se tady nejelo jen jednotlivých pět let (1968, 87, 92, 94 a 95). Loni se tu konalo mnoho malých i velkých závodů, dva první a dva druhé kategorie UCI. 

„Vrátit do mezinárodního kalendáře bychom se mohli možná za dva roky. Až si to sami zaplatíme. Až dokončíme rekonstrukci,“ vysvětluje Mixa. Přitom rozpočet závodu v loňském roce činil okolo 300 000 korun, což vzhledem k dalším známým číslům z oboru není ani zdaleka velká částka. 

„Máme povinné ceny pro závodníky a poplatky všude možně, startovné se vybírat nesmí. Od začátku jsme proto v mínusu. Počítali jsme s tím, že postupnou rekonstrukcí se dostaneme do udržitelného stavu během dalších tří let. Není to brekot, vím, že podobně na tom jsou i ostatní pořadatelé.“ Opravili bariéru, plot, přistavěli asfaltový chodníček, přidali úpravy zázemí. 

„Jenže nedostali jsme další grant od pražského magistrátu a Národní sportovní agentury na dokončení rekonstrukce, takže jedeme z vlastního. Proto jsme rozdělili finance na chod areálu a oddílu. Dotovat závody z oddílu nemůžeme. Chceme být soběstační, máme hardware a perspektivu,“ dodává šéf Kova. 

Praha je sice nejbohatší region, ovšem na druhou stranu s nejrozsáhlejší poptávkou aktivit po veřejné podpoře. A zatímco jinde se z ní postaví městské fotbalové nebo hokejové stadiony, betonové tribuny v lese, nebo se dotuje pořádání světového šampionátu navzdory lživým podkladům… tady to takhle zkrátka nefunguje.

Kovo Praha zajišťuje bohaté pravidelné cyklistické vyžití, nebo přímo až profesionální trénink, až šesti stovkám lidí. O tolik dětí se tak nestará nikdo jiný nejen v Praze. Při nahlédnutí do startovních listin mnoha závodů se až se dá říct, že si Kovo drží monopol. O který ovšem nestojí… 

Teď se tedy zpomalí rekonstrukce, ale činnost klubu pokračuje. Každý den se tady a v okolí pilně trénuje. Pravidelně se tu konají závody Třebe trails na horských kolech, veřejné závody na dráze, která se pronajímá též individuálním tréninkům, otevřel se servis, rozšiřuje se kapacita restaurace, funguje posilovna i tělocvična. Díky tomu jsou schopni zde nabídnout i kapacitu na zajímavé firemní akce. 

„Areál si na sebe musí sám vydělat, to je podle nás správný model. Nebýt závislí na dotacích, které nemůže nikdo garantovat, s nimiž nelze stabilně počítat. Ty mají být na rozvoj, nikoliv na udržení. Teď musíme zvolna dokončit rekonstrukci, dostat areál do kondice a na pořádání špičkových závodů si vydělat čistě pronájmem nebo pořádáním komerčních akcí. Dráha by to měla dokázat, spočítané to máme, jen to teď bude trvat trochu déle,“ má jasno Mixa. 

„Každá krize nás vždy posune dopředu. Když jsme přišli o SCM, členskou základnu jsme řádově zvětšili, protože to byl doslova boj o život. Na UCI závody teď finance nemáme a podporu jsme nedokázali zajistit, ale zase budeme pořádat cyklokrosový seriál na podzim. Teď už běží dráhový a taky MTB seriál závodů. Bude to dobré.“ 

Větší závodní rej na české dráze tak musí prozatím obstarat Motol, Brno nebo Prostějov…