Adame, především blahopřeji k výbornému výkonu a velmi dobrému umístění. Jak ty sám si výsledku ceníš?

Dosáhl jsem na umístění v top ten na mistrovství Evropy v silné mezinárodní konkurenci. Jsem spokojený.

Vyhovovala ti trať závodu?

Trať mi seděla, jelo se na okruhu, kratší kopce, na takový terén jsem zvyklý a mám ho rád. Jen v samém závěru a při sprintu, kdy se jelo kolem 75 km /hod., už to nešlo na lepší umístění.

Před startem jste si stanovili taktiku. Jak se podařila zrealizovat?

Já s Petrem Vakočem jsme byli určeni jako ti, jimž by ostatní měli pomáhat. To se myslím povedlo. Jen škoda, že Petr zůstal kolem 110. km v pádu a dopředu se už nevrátil. V samotném průběhu závodu a zvláště v posledních desítkách kilometrů to byl neustálý boj o pozice, takže bylo obtížné si nějak významně vzájemně pomáhat. Spíš jel každý za své. Italové, Francouzi, Belgičané nikoho dopředu nepustili, aby jel vedle nich. Snažil jsem se proto být co nejvíc vepředu, jak to šlo, abych mohl reagovat na dění na čele závodu, a zároveň ušetřit síly na závěr, kde mi hodně pomohl Dan Turek.

V průběhu závodu jste se pohybovali spíše dál od čela závodu. Když se v posledních kolech hodně nastupovalo, tak jste se do nástupů nezapojovali. Byla to součást taktiky, byli jste v relativním klidu a spoléhali na hromadný závěr?

Spíš to bylo tak, že jsme se dopředu nedokázali dostat. Když to začalo odjíždět, když nastupoval Van der Poel, tak jsem se pohyboval kolem třicátého místa a to bylo daleko. Snažil jsem se tedy být co nejvíc vepředu, kdyby odjelo víc lidí, abych si to dokázal doskočit. Byl to velký boj o pozice, zvláště za cílovou rovinkou, kde byla taková esíčka, úzká silnice, po níž následoval kopec, takže ten, kdo do tohoto úseku najel vepředu, měl dobrou výchozí pozici pro nástup. V předposledních dvou kolech se nám nedařilo být v tomhle úseku úplně vepředu, takže jsem se soustředil na poslední okruh, abych tam byl a zachytil případný útok.

Adam bezprostředně po zisku domácího titulu.

Jel jsi na úplném limitu, nebo to byl spíše taktický závod, kdy se střídaly nástupy a úseky relativního klidu?

Byl tam kopec, po něm následoval sjezd, kde se dalo malinko odpočinout. V závěru už bylo hodně lidí unavených. Čekal jsem od špičkových klasikářů, že v posledním kole vyvinou nějakou aktivitu, aby překazili sprinterský závěr. Italové ale jeli takové tempo, že s výjimkou Pidcocka už se nikdo ani nepokusil odjet.

Jak se ti jevila konkurence? Italové postavili snad úplně to nejlepší, co na tenhle typ tratě mají.

Italové byli velmi silní. V týmu měli výborné finišery Nizzola, Balleriniho, Trentina. Od začátku kontrolovali závod. Odvedli za ten den spoustu práce. Vítězství si zcela zasloužili. Ale nebyli jediní, všechny silné země, jako Holanďani, Belgičani, Francouzi tam měli výborné klasikáře i sprintery. Konkurence byla hodně silná.

Když porovnáš mistrovství republiky (viz titulní foto) a mistrovství Evropy. Nejen z pohledu taktiky, ale i výdeje sil.

Z pohledu trasy a délky to byly podobné závody. Doma jsme to byli my z Elkov Kasper, kdo musel kontrolovat závod, na Evropě to byl boj o pozice, často jednotlivě, snaha udržet se co nejvíc vepředu a reagovat na vývoj závodu, který kontrolovaly a vytvářely jiné, silnější týmy. Co se týče výdeje sil, tak to bylo srovnatelné.

Panuje v reprezentačním týmu po skončení závodu spokojenost?

Nechci nějak hodnotit, ale vloni v Holandsku se to moc nepovedlo (pozn.: v cíli jediný Jan Bárta na 41. místě). Letos dvě umístění do dvacítky v tak silné konkurenci. Ano, panuje spokojenost včetně reprezentačního trenéra.

Děkuji za rozhovor. Šťastnou cestu domů a hodně další úspěchů!