Belgičan Iserbyt potvrdil vládu cyklokrosařům i třetím triumfem v Táboře. Boroš byl devátý, sedmnáctý Štybar zdravil fanoušky

23.10.2022 | Tomáš Nohejl, foto Jaroslav Svoboda

Cyklokrosová bašta v Táboře si užila generálku na mistrovství světa v roce 2024. Eli Iserbyt je jasným lídrem sezony, třetí svěťák = třetí výhra. Michael Boroš se vrací do první desítky, po devátém místě mu patří sedmá pozice v průběžném pořadí světového poháru. A radost na slunci a místy lehkém blátíčku si udělal i Zdeněk Štybar.

V méně početném poli chyběli Američané včetně Brunnera, senzačně čtvrtého z Fayetteville, i Kanaďané, stále se ještě nezapojili Francouzi, dále několik kvalitních jezdců do 23 let včetně v Americe mezi elitou dvakrát pátého Thibaua Nijse (Baloise Trek Lions). Naopak přibyli Španělé, Italové, známý Polák Konwa.

Příliš dobrý Iserbyt vyhrál v Táboře poprvé

Ještě při nájezdu do třetího kola se držela vpředu hodně dlouhá skupina včetně českých želízek Boroše i Štybara. Od začátku ale čelo tahali podle očekávání favorizovaní Belgičani, nejprve hodně Quinten Hermans (Intermarché), který jako první vyměnil v depu kolo, pak Michael Vanthourenhout, Eli Iserbyt (oba Pauwels) a Laurens Sweeck (Crelan/Fristads). Poslední dva poté otestovali soupeře mírným náskokem, do šestého kola se zase sjelo deset lidí. 

Po schodech ale Iserbyt jako by lehce přišlápl plyn a pozvolna poodjížděl všem včetně Sweecka. V závěru se za ním pokusil vydat loňský vítěz a evropský šampion Lars van der Har (Baloise Trek Lions), ale Iserbytovi už jen stačilo kontrolovat náskok. A Van der Haar (-5 vteřin ztráty) pouze ujel třetímu Vanthourenhoutovi (-26) a čtvrtému Sweeckovi (-32). 

„Jsem hodně unavený, v první polovině jsem musel přitlačit víc, než jsem čekal. Po návratu z Ameriky jsem málo spal, trápil mě jetlag,“ povídal v cíli po svém prvním vítězství v Táboře. „Jsem moc rád, těším se na příští víkend a mistrovství Evropy.“ Druhý jen dodal: „Já jsem čekal příliš dlouho a Eli byl příliš dobrý…“

Boroš chce držet desítku, Štybar má ještě rezervy v zatáčkách

Devátým místem si zapsal Michael Boroš (-1:05) svůj druhý nejlepší výsledek ve světovém poháru (po 7. příčce v Nommay v roce 2018, v Táboře byl nejlíp taky sedmý na ME 2017). Přitom až v pátek mu dorazila kola z Ameriky… „Jsem dost unavený, ale jsem strašně rád, že se mi podařilo do desítky dostat. Doufám, že se podaří v téhle lepšící výkonnosti pokračovat,“ říkal. 

„Všichni víme, jak jsou silní. Jak poodjeli, nemělo cenu se s nimi držet, z Ameriky jsem věděl, že jsou jinde. Tak jsem jel to, co jsem schopný. Deváté místo bylo maximum. Ale jsem spokojený, oproti posledním sezonám se zlepšuju, je to motivující. Navíc v téhle super atmosféře, před rodinou a přáteli,“ vykládal.

A jak hodnotila svůj výkon legenda Zdeněk Štybar (QuickStep), startující až ze čtvrté řady? „Když nebudu mluvit o výsledku, tak to bylo úžasné. Mluvím o atmosféře, divácké kulise a o tom, jak krásný den to byl. Ani se mi nechce věřit, že už je to na den přesně jedenáct let, co jsem tady byl naposledy. Přijde mi, jak kdybych tady jel loni nebo před půl rokem,“ rozplýval se. 

„Ta divácká podpora byla neuvěřitelná a já jsem si ji fakt hrozně užíval, i když mě to dost bolelo. Žádný plán jsem neměl, protože bych pak mohl být třeba zklamaný, kdyby to nevyšlo. Šel jsem do toho s tím, že jsem nechtěl přepálit začátek, protože to jsem udělal ve čtvrtek v Ardooie a po dvaceti minutách mi totálně došlo a nemohl jsem se dostat zpátky do rytmu. Ve druhém třetím kole jsem měl možná možnost se trochu posunout, ale jel jsem si svoje tempo. Hrozně jsem ztrácel hlavně v té technice v zatáčkách, tam jsem cítil, že mám velké rezervy. Ale jedu to všechno z voleje z přípravy na silniční mistrovství světa a gravely, takže to je takové skákání z jedné disciplíny na druhou. Je to takové prodloužení té sezony a já jsem rád, že jsem si dneska takhle pěkně zazávodil," dodal.

Tomáš Nohejl
Všechny články autora