Tři dny po páteční dominanci Van Aerta v Zilvermeercrossu v belgickém Molu se čekala vypjatá odveta. A taky že jo, jeho soupeři byli náležitě nažhavení. Hodinová stíhačka v Gavere v Belgii nedovolila ani vteřinu vydechnutí, natož nudy.
Van Aert jel pro fanoušky, Pidcockovo kolo bylo stále těžší
První nastoupil Mathieu van der Poel (Alpecin/Deceuninck). Na nic nečekal, prostě vyrazil vpřed. Wout van Aert (Jumbo/Visma) se rázem ocitl devět vteřin zpět, Tom Pidcock (Ineos/Grenadiers) hned za ním. Jenže pak nemohl Van der Poel nakopávat pravý pedál a než vyměnil kolo v depu, zčistajasna ujel duhový trikot Pidcock. Při nájezdu do třetího okruhu měl devět vteřin k dobru.
Ve třetím kole Van der Poel ukázal ekvilibristickou vložku ve sjezdu, dotáhl se a ve čtvrtém už měl zase čtrnáct vteřin náskok. Pidcock to však nevzdal, dotahoval a v pátém, po depu, šel na špici. Van der Poel znovu zažehl turbo a předstihl ho ve výběhu. Van Aert zůstal v sedle a protáhl se na druhé místo!
Nedali si ani metr, ve stoupáních v hlubokém a těžkém bahně se střídali v běhu i v sedle. Rozestupy mezi nimi se měnily v přímém přenosu. Ale Van der Poel a tom byl zkrátka nejlíp. Jeho drajv byl ohromující. Van Aert se držel, ale na výrazu tváře jste poznali: Na víc už není. A Pidcock… ten prostě více nemohl a znovu zůstal třetím v řadě.
V cíli už žádnému z nich nezbylo mnoho sil, aby vůbec mohli mluvit. „Bylo to hrozně těžký i v technice, chtěl jsem moc vyhrát. Bylo tam víc drobných momentů, které mohly rozhodnout, ale měl jsem sílu a jsem moc spokojený,“ říkal vítěz. „Bylo to jako mistrovství světa, úžasný závod se skvělou atmosférou. Od začátku se mi nejelo úplně dobře a jsem rád za druhé místo, to je maximum, co jsem mohl dnes dosáhnut. Jel jsem pro skvělé fanoušky,“ dodal Van Aert. „Jsem trošku zklamaný… ale nebyl jsem dost silný, abych dnes vyhrál,“ uznal Pidcock. „V běžecké části jako bych měl kolo těžší a těžší. Až jsem cítil, jako bych táhl auto na zádech. Jenže spíš jsem si přál, aby mělo kolo motor jako auto,“ usmál se. Pak přece jen všichni pozvedli sklenici piva na stupních vítězů.
Pro všechny ostatní zbylo jako vrchol čtvrté místo, o dvě minuty později. To si vyjel evropský mistr Michael Vanthourenhout (Pauwels Sauzen) před Larsem van der Haarem (Baloise/Trek Lions) a Laurensem Sweeckem (Crelan/Fristads). Ten si udržel vedení ve světovém poháru se 300 body před Vanthourenhoutem (287) a Iserbytem (249), který po karambolu v Itálii minulou sobotu chyběl.
Michael Boroš (Elkov/Kasper) se po návratu ze španělského soustředění postavil do třetí startovní řady. Vyrazil dobře, jenže vzápětí s technickou potíží zamířil do depa a pak už se zpátky dopředu neprokousal. Bylo z toho nejhorší umístění v sezoně, poprvé bez bodu, sice se ztrátou 7:48 minuty aspoň jako poslední dojel do cíle komplet šest okruhů.
„Těšil jsem se, ale moc mi to nevyšlo a jsem trochu zklamaný. Byl jsem připravený, ale dělal jsem chyby. Po výměně kola jsem navíc ještě špatně spadnul na stehno a narazil si nohu. Pořád tam cítím bolest, doufám, že jsem si nic neudělal se svalem. Snad se dám dohromady. Čekají mě ještě tři závody, snad půjde forma nahoru. Na soustředění jsme udělali maximum, ale tři týdny jsem nezávodil a chvíli potrvá, než se do toho dostanu,“ komentoval své vystoupení.
Vyhrála Van Anrooij, která i když trpí, vypadá, že se směje
Předkrm bitvy velkých blátivých mužů servírovaly už ženy. I když tady (nizozemské) pole nebylo úplně kompletní. Chyběla na sněhu v Dolomitech minulou sobotu zraněná jednička sezony Fem van Empel, předloňská mistryně světa Ceylin del Carmen Alvarado, Denise Betsema či obhájkyně duhového dresu Marianne Vos, která se a frontální obhajobu teprve chystá.
Vše tedy nahrávalo dalšímu útoku Puck Pieterse (Alpecin/Deceuninck). Ve druhém kole byla v čele a zdálo se, že vyráží za výhrou. Jenže ouha! Najednou se ji přestalo točit zadní kolo, a přestože naštěstí neměla daleko do depa, ztratila okolo třiceti vteřin, než vyměnila kolo. „Holky už šlapaly, já nemohla a musela jsem běžet. Bylo to hodně demotivující,“ říkala v cíli. Mezitím šla dopředu Shirin van Anrooij, dvacet vteřin za ní Lucinda Brand (obě Baloise/Trek Lions), třetí se držela maďarská grófka Kata Blanka Vas (SD Worx), která téměř neběhala a vše vyjížděla.
Ve třetím z pouze čtyř okruhů se Brand dotáhla na špici, ve stoupání se dokonce ocitla a chvilku v čele. Jenže za zlomem na horizontu Van Anrooij znovu nastoupila a opět získala náskok. „O Lucindě za sebou jsem vůbec nevěděla, protože se neohlížím. Najednou tam byla, já měla prázdné nohy. Ale nahoře jsem se znovu rozjela a cítila silnější,“ smála se pak na stupních vítězů po druhém triumfu ve světovém poháru. „Jsem šťastná, že jsem zpátky na pódiu. Pořád jsem viděla, že se můžu zlepšovat a to byla velká motivace,“ nesmutnila ani Brand, obhájkyně celkového prvenství ve světovém poháru. Po zlomenině záprstní kůstky v Táboře už je zpět mezi nejlepšími.
Světový pohár vede stále Van Empel (330) před Pieterse (290) a Van Anrooij (199).
Cyklokrosové vánoce pokračují dvěma Superprestigemi – už zítra 27. v Zolderu (uvidíte na Eurosportu s expertem Radomírem Šimůnkem) a o den později 28. v Diegemu. Pak ještě 30. se jede C1 v Loenhoutu, na nový rok se jede Grand Prix Svena Nijse a 5. ledna slavný Duinencross v Koksijde. Další světový pohár se koná 8. V Zonhovenu v Belgii.
