Belgičané a Remco Evenepoel si hodně věřili, snažili se dostat Pogačara pod tlak, a proto nasadili ostré tempo už ve druhém výjezdu na Saint-Romain-de-Lerps ze tří celkových. Evenepoel měl stále velmi dobrou podporu reprezentačních kolegů, ale to akorát vyprovokovalo Pogačara k útoku na začátku třetího výjezdu. „Věděli jsme, že závod bude v této zóně nejtěžší. Myslel jsem, že rozhodující bude třetí výjezd na toto těžké stoupání, ale Belgie zaútočila už při druhém výjezdu a já rychle ztratil týmové kolegy,“ říká mistr světa a nyní také mistr Evropy.

„Viděl jsem, že vpředu je ještě čtyři až pět Belgičanů a sám jsem byl izolovaný. Pak bylo lepší zaútočit sám, než zůstat ve skupině, která by na mě mohla začít útočit. To se mi podařilo,“ pokračuje Pogačar. Je to jeho už tradiční způsob, jak se vypořádat s kolektivní převahou soupeřů. Na posledních dvou světových šampionátech také útočil ve chvíli, kdy s ním už nezůstali žádní reprezentační kolegové.

Své vítězství však nepovažuje za dominantní, soustředěný musel být až do cíle. „Nepovažuju to za dominantní vítězství, protože Remco byl velmi dobrý a nepřestával útočit. Nemohl jsem to vypustit a musel jsem tlačit až do cíle. Jsem rád, že to mám za sebou a že jsem získal další titul,“ řekl.

Letos ho čekají pravděpodobně ještě dva závody, už v úterý ho čeká Tre Valli Varesine v Itálii a v sobotu závěrečný monument Okolo Lombardie, kde bude útočit na rekordní páté vítězství v řadě. Tolik triumfů na klasice padajícího listí má jen legendární Fausto Coppi. To je rozhodně velká motivace, ale právě motivace bude v budoucnu nejspíš jeho největším soupeřem, protože co ještě může vyhrát? „Každý rok se chci stát lepší verzí sebe sama a chci vyzkoušet jiné závody. Jsem rád, že vyhrávám, ale musím si to i nadále užívat,“ dodává na závěr.