Český peloton v krizi

07.02.2019 | Libor Matějka

Český peloton v krizi

Mistrovství světa v cyklokrosu opět navodilo téma krize českého pelotonu a to nejen v cyklokrosu, ale také na silnici a asi nejvíc mládežnického pelotonu.

Ale vlastně i toho dospělého. Podpora Českého svazu cyklistiky domácích závodů a českých závodníků (a zejména když žijí v zahraničí) je diskutabilní.

Základna

To je určitě největší brzda rozvoje české cyklistiky. O tom jsem už psal a určitě se k tomu opět vrátím, ačkoliv to není veselé. Cyklistické hnutí je opravdu zdevastované. A cyklistickým hnutím mám na mysli počet členů, počet a dostupnost klubů organizované cyklistiky, počet funkcionářů. Image cyklistiky mezi mládeží, mediální zájem redakcí a dalo by se toho připomenout mnoho dalšího. 

Sbírání bodů, nebo závodění?

V kontextu článku Komentář: Tomáši Kopecký, prosím, jezdi jako o život, se zde nabízí i otázka v jakém motivačním prostředí žijí čeští cyklisté. Ano, v případě Tomáše Kopeckého šlo na Mistrovství světa o medaili, ale v jakých závodech se rozvíjejí cyklisté u nás doma?

Opravdu závodí? Nebo jezdí jen sbírat body? Podívejme se na příkladu bratří Vacků na italský systém. Karel vyhrál italský juniorský pohár, Mathias kadetský se sbírkou nevídaného počtu bodů. Sbírali pečlivě body? Ne, vítězili a o vítězství se snažili a když prohráli, tak stejně většinou stáli na stupních vítězů.

V Itálii se do poháru počítají všechny závody, které závodník absolvuje. Italské regionální, italské celostátní, mezinárodní závody zapsané v kalendáři UCI, i třeba Mistrovství světa. To je první velký rozdíl od našeho systému.

Ale ten největší je v tom, že boduje jen prvních pět závodníků! Všude, na domácích závodech i na světovém šampionátu. Nejezdí se sbírat body, jezdí se vyhrávat, závodit o vítězství.

Zkuste to nabídnout v českém prostředí. Bude to povstání funkcionářů a trenérů, že jedou z Plzně do Ostravy a nepřijedou ani s jedním bodem.

Krajánci a kluci v cizině (na vychování)

A od toho se pochopitelně odvíjí způsob závodění. A ZÁVODĚNÍ by v případě mládeže mělo být na prvním místě. Ne, nejde u žáků a kadetů o co nejlepší laboratorní testy, nejde o absolutní výkonnost. Jde o umění závodit. I když se to například proti fotbalu zdá neporovatelné a rozdíl mezi uměním hrát a závodit vs. výkonnost - fyzická připravenost opravdu neporovnatelný je, tak se přirozené závodění u nás systematicky ubíjí.

A proto ti, kteří z dětí chtějí cíleně vychovat špičkové cyklisty, jako Roman Kreuziger starší nebo rodiče bratrů Vacků, se českému pelotonu vyhýbají a udělají všechno, aby kluci závodili v zemích cyklisticky silných.

K tomu se pochopitelně přidávají krajánci, jejichž rodiče žijí, nebo pracují v zahraničí. Tam se s cyklistikou seznámili, tam ji začali provozovat a tam se i prosadili. A pokud to bylo v prostředí silně konkurenčním, tak budou jasně silnější, než jejich vrstevníci u nás doma. Ale také jich mohlo mnoho odpadnout a my o nich ani nevíme. Ovšem příklady Romana Kreuzigera, příklad Tomáše Kopeckého, příklady bratrů Vacků a příklad i Richarda Holce, jsou o čemsi vypovídající. 

Podpora talentované mládeže

Podpora mládeže je dlouhodobým problémem a střediska mládeže vlastně nikdy neplnila tu správnou funkci. Svaz dostává na tuto činnost od státu velké peníze, ale ty jsou především předmětem zájmu šíbrů a těch funkcionářů, kteří se dostali zrovna ke korýtku. Žádné hmatatelné výsledky nám to nepřináší už několik desetiletí, finance jen putovaly v největší míře do klubů, jejichž funkcionáři se uměli prosadit v orgánech ČSC.

Nevím jak byl například podporován Tomáš Kopecký v přípravě jako junior. Ale vím, že například do státní podpory juniora Karla Vacka, mimo výjezdů státní reprezentace, neputovaly žádné prostředky.

Na talentovanou mládež stát svazu přispívá částkou kolem patnácti milionů ročně. Na přípravu, soustředění, případně materiál rozvíjející jasný talent kluků v zahraničí, nebo krajánků, se nedostává vlastně nic. Prostě stojí mimo systém, žijí v zahraničí, tam jim v cyklistice pomohli rodiče a České republice asi přinesou ty největší výsledky a české cyklistice největší zájem médií. Ovšem podpory se jim nedostalo.

Vzpomínám i na Romana Kreuzigera, chtěl startovat na prestižním etapovém závodě v Itálii, kam jezdily jen reprezentační výběry. Ale u nás reprezentace neexistovala, tak dal jeho táta dohromady reprezentaci, zaplatil personál a cestu do Itálie, půjčil si na svazu reprezentační dresy a jelo se do Itálie, kde Roman zajel a to mu pomohlo dostat se mezi profesionály. A příklady se dnes opakují, jen svaz se tváří, že kluci za hranicemi jsou něco, co se jich netýká. Vackovi, Kopecký a další nejsou "talentovaní" podle vzoru přerozdělování státních dotací na Českém svazu cyklistiky.

Ale třeba se ledy pohnou, máme zde nové vedení ČSC.

Foto Jaroslav Svoboda




Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


Jerzy
Podle mě to řešení momentálně nemá. Celkově náš sport dnes neumí systematicky produkovat špičkové sportovce v nějakém odvětví. Je to jen o nadšení rodičů jako třeba lyžařky Záhrobská, Ledecká...nebo nadšení trenéra, co vypiplal Sáblíkovou…nebo děti bývalých profesionálů, kteří mají nějaký ten kapitál a hlavně "styky". Cyklistika to má o to těžší, že není z těch nejlevnějších - ať již jde materiál, tak i cestování za závody. Nejsme bohatá společnost, jako třeba Nizozemci, Belgáni… takže pro "normálně" vydělávající českou rodinu je těžko možné "sponzorovat" závodní kariéru dítěte. A cyklistika má tu smůlu, že i když si budou rodiče "utrhovat od úst", tak to by se muselo dítě stát novým van der Poelem, Saganem…,aby z toho bylo doživotní finanční zabezpečení. Nebo se prostě pro dítě obětují pro dobrý pocit, ale těch je minimum. Každý profesionální průměrný tenista, hráč NBA, NFL, NHL, fotbalista...se musí za břicho popadat, když vidí platy profesionálních cyklistů. Je to začarovaný kruh. Do toho uspořádat silniční cyklo závod není stejné, jako kopat někde na uzavřeném hřišti. Prostě cyklistika je krásný sport, ale náročný ve všech směrech a finančně podhodnocený. A finance dnes vládnou všemu.
07.02.2019 21:26:11
K2.40
Vykopnout konečně už Svobodu a Pocheho a bude líp. Ne všechno bylo v minulosti špatné. TSM, Dukly, RH se postaraly o přechod mezi dospělé, Systém výkonnostních tříd - to byla velká motivace, bylo bodování s postupem mezi ty nejlepší, Motivační soutěžš (např. "Nejlepší do Holandska" - to pro pamětníky). Vyhrál Ruda Labus, tenkrát starší dorostenec. A dnes? Zažil jsem na vlastní kůži jako funkcionář, že přijde kluk a řekne budu za vás jezdit, co mi dáte, Dres, kolo....a přitom ještě nic nepředvedl. Když jsem mu to řekl, rodiče se urazili a kluk se šel přihlásit do hokeje. Schází skromnost a pokora. Je málo klubů, málo závodů pro všechny, všechna čest těm ligám, jako JAL SAL a podobně. I když účast na závodě spíš připomíná závody veteránů. Dobrovolným funkcionářům a trenérům není lehko a mnohdy jsou jim házeny klacky pod nohy
08.02.2019 6:30:50
Potocký M.
Vše je o lidech a jejich zájmech, dnes se říká prioritách. Nyní budu citovat kamaráda. Když jedeme do zahraničí tak se snažíme vyjednat cenu ubytování nižší než je běžná. Když to ubytování vyjednává ČSC je ta cena výrazně vyšší než cena běžná. Co se týká výše jmenovaných závoďáků a rodičů je zájem vyhrávat, být nejlepší. A je jich skutečně víc. Já zmíním Karla Hníka ( medaile z M.S. cyklokrosu), vím co vše táta musel udělat a platit. Například v pátek odjíždět do Belgie aby o víkendu dělal synkoj mechanika a v pondělí už byl zase doma. Vychovával v tomto směru i mladšího syna ale jak mě řekl. V této sezoně jsem to vzdal a ukončili závodní snažení. Kluka to mrzí ale pochopil to. No a nyní si položme otázku co je zájmem ČSC a oddílů? To vše tvoří lidé. Osobně tu nemíním psát co si myslím já. Ale vzhledem věku si pamatuji dobu o které se v příspěvkách píše. Byla to doba kdy dá se říct vše fungovalo výrazně lépe než nyní. Pamatuji na tu obměnu se slovy vše bylo špatně od nynějška vše lépe a ku prospěchu cyklistiky. Tady na tom je krásně vidět že není problém něco zničit ale napravit napáchané škody. Já osobně jsem pustil vedení cyklistického oddílu na jeden kalendářní rok a mnoho let jsem tuto chybu napravoval. Kdybych to po roce nezačal napravovat oddíl by zanikl. Ti co ho začali potápět odešli první, těsně před tím než jsem se rozhodl činnost vzkřísit. Když jsem měl ještě snahu komunikovat s ČSC. Tázal jsem se například.. To už jako není potřeba přestupní lístek, nebo dohoda o hostování? Cyklista si může dělat co chce? Odpověď ano není to třeba tyto věci brání volnému rozvoji sportovce, oddíl ho může cíleně omezovat. Pokud se vám to nelíbí sepište si s smlouvy. Moje jedna z reakcí je že lidi kteří svévolně bez pozdravu odešli a nechali si na následující rok udělat licenci jinde jsem z našeho seznamu na stránkách ČSC nevymazal. A nejsem zřejmě jediný :-)) Těžko říct zda dnešní funkcionáři nevědí nebo nechtějí vědět. V každém případě tato nová generace by si musela přiznat že nepomohla ale uškodila. Přiznat vlastní chybu není až tak těžké ale dokáže to jen člověk který nekouká mimo jiné jen na svůj prospěch. Je pravdou že se často setkávám se snahou rodičů či starších jednotlivců kteří chodí po dodílech s přerdstavou že by chtěli vše zadarmo. Se slovy když nám to všecno dáte budou výsledky. A hned další argument. Teď budu téměř citovat. Synek je v mládežnické kategorii a tady ten závod kde jel tři kola jel v tomto čase. Dospělí to jedou na pět a když ty jeho časy přepočítám na to že by jel pět a na lepším materiálu bude porážet dospělí už teď. Přitom ta cyklistika o proti investicím do hokeje a dalších sportů od rodičů zas ta drahá není. Zásadní rozdíl je v cestování kde to leží na bedrech rodičů v té cyklistice.
08.02.2019 16:20:26
Potocký M.
Ještě malá technická. V době Československého cyklokrosového poháru jsme o body jezdili v sobotu i druhý den v neděli. Samozřejmě vždy s cestováním ( Domažlice – Plzeň, Ostrava – Brno, . . . ) . Závody byli regionálně pořádány i ve středu. Tak že jsme měli možnost doma závodit daleko častěji než je závodů dnes. A teď něco o pohodlnosti. Ale i to málo co se poslední roky pořádá naší domácí rádoby profíci neobjíždí vše. Navíc domácí sezona končí pro většinu po M.R. a několik dalších po M.S. Přitom v zahraničí cyklokrosová sezona končí na konci února.
09.02.2019 15:37:48
cirkl a andula
Příspěvek byl smazán za porušování pravidel.
10.02.2019 21:25:32