Oliver Naesen se mezi výborné klasikáře zařadil v roce 2016 v dresu týmu IAM. Zvítězil v klasice Bretagne Classic, ale tým se rozpadl a Naesen zamířil do francouzského týmu AG2R La Mondiale. První rok v novém týmu dopadl excelentně, na jarních klasikách se držel nejlepších, byl třetí na E3 Harelbeke, získal belgický titul, ale nejslavnější chvílí byl nejspíš pád na Kolem Flander, kde byl obětí karambolu Petra Sagana. 

Letos si zopakoval vítězství na Bretagne Classic v Plouay a zajel několik výborných výsledků, ale jak sám říká, podstatné jsou jarní klasiky a příští rok už chce jeden z velkých závodů vyhrát. 

Jaká byla letošní sezóna?

Klasiky byly zklamáním. Padal jsem tak často, až to bylo neuvěřitelné. Ale později jsem vyhrál Bretagne Classic a byl jsem několikrát v top 5, takže to bylo nakonec dobré. Jenže pro mě se vše točí kolem klasik a ty byly dost frustrující. Ale to je život a když spadnete, tak už většinou nemůžete vyhrát.

Jaká klasika je vaší nejoblíbenější, kterou byste chtěl nejvíc vyhrát?

Rozhodně Kolem Flander. Je to blízko od místa, kde žiju a trénuji na těch silnicích každý den. Byl to první závod, který jsem v dětství viděl a kvůli Ronde jsem se chtěl stát závodníkem.

Všechna stoupání a kostky musíte znát nazpaměť.

Ve skutečnosti trasa projíždí vesnicí, ve které bydlím. Všechny místní klasiky znám nazpaměť. Můžu jezdit se zavřenýma očima, znám tam úplně vše, každou díru v asfaltu.

A trénujete ve Flandrech společně s dalšími profesionály?

Máme skvělou skupinu. Trénujeme spolu vlastně pořád. Patří do ní Greg Van Avermaet, můj bratr Lawrence, který jezdí za Lotto Soudal, Gijs Van Hoecke, ten bude týmovým kolegou Grega v CCC a občas i další kluci, ale nejčastěji jezdíme my čtyři.

Jste z různých týmů, radíte si? Bavíte se o závodech a zkušenostech?

To ano, hlavně s Gregem, je z nás nejstarší a od něj je možné se tolik naučit. Je jedním z nejlepších na světě a když s ním trénuji, tak mi to ohromně pomáhá zlepšovat se. Když mu v tréninku v kopci uvisím, tak si říkám, že když s ním vydržím jet teď, proč bych s ním nevydržel i v neděli na závodech. Psychicky to pomáhá.

A je užitečné sledovat, jak trénují nejlepší. Jako cyklista stále pochybujete, jestli se připravujete správně, jestli jezdíte dost tvrdě, dost dlouhé tréninky, jestli jste ve formě. Když trénujete sám, nemáte možnost porovnat svou kondici, ale ve skupině vždy vím, jak na tom jsem, protože se můžu poměřit s ostatními kluky a hned zjistím, jestli mám trénovat více, nebo méně.

Jaké máte ambice pro 2019?

Doufám, že vyhraju nějakou klasiku. To by bylo opravdu skvělé.

Takže Kolem Flander?

Ano, nejlépe Flandry. Ale prestižní je pro mě i Omloop Het Nieuwsblad a E3 Harelbeke a další závody. Jednu z těchto klasik by chtěl vyhrát.

Jste klasikářem v týmu, který je zaměřen především na kopce a etapové závody. Je to pro vás dobrá pozice?

Začínal jsem v malém belgickém týmu Topsport Vlaanderen a zajel jsem pár slušných výsledků, díky tomu jsem se dostal IAM, kde jsem měl dobrou sezónu, ale moje výsledky nestačily na to přestoupit do velkého týmu jako lídr na klasiky. Tým IAM skončil a Vincent Lavenu, manažer AG2R, mi zavolal a říkal, že každý rok po klasikách nemají žádné body WorldTour: "Potřebujeme lídra na klasiky, ale nemůže být moc drahý, neočekáváme vítězství, ale pár dobrých výsledků a bodů. A tím lídrem bys mohl být ty. Co myslíš?" Být lídrem na klasiky v týmu WorldTour, to už je něco. Nechtěl jsem tomu věřit, byla to velká příležitost a hned jsem souhlasil. První rok byl skvělý a tento byl taky dobrý, kromě těch pádů na jaře.

Tým zjistil, že se dá uspět i v klasikách a posiluje, přišli Silvan Dillier a Tony Gallopin, jsou tu Alexis Gougeard a Stijn Vandenbergh, takže už máme velmi silnou klasikářskou skupinu. V týmu se cítím skvěle, zlepšuji se jako lídr na klasiky a také celý tým se v jednorázových závodech zlepšuje.

Takže je to pro vás lepší, než být například v Quick-Stepu, kde je lídrů hned několik?

Rozhodně. Tam bych se nemohl stát jediným lídrem. To by bylo nemožné. Quick-Step je silný jako celek. Mají Lampaerta, Gilberta, Terpstru, Štybara, závodníky, které jsem sledoval a obdivoval v televizi, když jsem byl mladší. Nikdy bych tam nemohl přijít a říct, že teď chci být lídrem já. Asi bych se rychle stal jedním ze spolulídrů, ale mám v povaze pomáhat, když někdo řekne, že je na tom dobře a mělo by se jet na něj, tak pomáhám. Asi bych se tam tolik neprosadil, v AG2R mám více příležitostí.

Příští rok se Mistrovství světa koná v Yorkshiru na trati vhodné pro klasikáře. Zaměříte se i na tento závod?

Je to můj tajný cíl. Doufám, že se vůbec dostanu do výběru národního týmu, to nebude snadné, je to jako v Quick-Stepu, v týmu bude hned několik skvělých závodníků, Van Avermaet, Jasper Stuyven, Lampaert, možná Sep Vanmarcke. Všichni byli mnohokrát na stupních vítězů na velkých závodech. Musím dobře zajet klasiky, musím mít skvělé jaro, abych se na světový šampionát dostal a mohl říct: Tohle je můj rok.

Foto Sirotti