Stoupání La Redoute dlouhé 1,6 km se sklonem 9,4 % překonali Pogačar se Seixasem za 3 minuty a 45 sekund. Pogačar tak svůj vlastní rekord z roku 2025 překonal o 13 sekund. Od Pogačara se něco takového očekává každý rok, ale devatenáctiletý Seixas by neměl lámat rekordy. Co bude za rok, za dva? Jak rychle se může francouzský cyklista zlepšovat?

„Můj tým se postaral o to, abych byl po celý závod na správné pozici. Důkazem je, že jsem na úpatí La Redoute byl v háku za Pogačarem. Díky tomu jsem to s ním vydržel až do konce,“ říká skromně. „V tu chvíli jsem viděl všechno jen rozmazaně,“ přiznal. „A pak? Ano, pak jsem musel převzít iniciativu a udávat tempo společně s ním.“

Tím si zajistil druhé místo v cíli, protože s Pogačarem rychle navýšili náskok před soupeři. Nechtěl šetřit energii a jen se na čele protáčet, s Pogačarem proto střídal zcela férově. Možná mu pak kvůli tomu chyběly síly v posledním tvrdém stoupání Roche-aux-Faucons, ale nic si nevyčítá a se svým výkonem je spokojený.

„Ano, Pogačar byl v závěru prostě lepší,“ říká. „Na Roche-aux-Faucons znovu zaútočil. Neměl jsem dost sil, abych s ním udržel krok. Ale co, byl to můj debut. Dal jsem do toho všechno a hned jsem skončil druhý, jsem s tím spokojený,“ dodal mladý cyklista.

Největší otázka však zůstává stále nezodpovězena. Postaví se Paul Seixas na start letošní Tour de France? Po úspěchu na Valonském šípu a Lutych–Bastogne–Lutych k tomu má blíž než kdy dřív.