Marlen Reusser znovu potvrdila svou výjimečnou pozici mezi nejlepšími světovými časovkářkami. Na 39,2 kilometru dlouhé trati sice nezačala nejrychleji, postupně ale vystupňovala tempo a cílem projela v čase 50:24. Druhá Zoe Bäckstedt na ni při své premiéře na mistrovství světa mezi elitou ztratila 40 sekund.
Švýcarka přitom při průjezdu cílem ještě netušila, zda její výkon na další duhový dres skutečně stačil. „Když jsem projela cílem, na narozeniny jsem nemyslela. Říkala jsem si: Vyhrála jsem?“ popsala Reusser.
Narozeninový den pro ni začal už v šest hodin ráno. „Vstala jsem na snídani a spousta lidí mi přála všechno nejlepší,“ smála se. Největší emoce ale přišly až poté, co bylo definitivně jasné, že svůj titul obhájila.
„Když mi lidé na pódiu začali zpívat Happy Birthday, bylo to opravdu speciální. Bylo to strašně hezké. A vlastně jsem věděla, že i kdybych nevyhrála, pořád budeme mít co slavit,“ prohlásila Reusser.
Bäckstedt dlouho sahala po senzaci
Reusser přitom neměla závod od začátku pod kontrolou. Jednadvacetiletá Zoe Bäckstedt byla na prvních mezičasech rychlejší a při svém prvním mistrovství světa mezi elitou dlouho sahala po senzačním titulu. Ve druhé části ale Reusser výrazně zrychlila a Britku nakonec porazila o 40 sekund.
Bäckstedt přesto v cíli zářila. „Jsem unavená, věřte tomu nebo ne,“ smála se a dodala: „Ale jsem šťastná. Byl to šílený a opravdu dlouhý závod. Je to moje první mistrovství světa mezi elitou a mám druhé místo.“
Před startem přitom sama netušila, kam může v nabité konkurenci patřit. „Nevěděla jsem, co od výsledku čekat. Mohla jsem vyhrát, ale stejně tak skončit někde v první desítce. Cítila jsem se ale na kole silná, což bylo opravdu pozitivní,“ zmínila britská šampionka.
Výsledek pro ni znamenal také satisfakci po letošní Tour de France Femmes. „Na Tour jsem byla čtvrtá a byla jsem opravdu zklamaná, přestože si myslím, že to byla také velmi dobrá jízda. Tady jsem byla hned po projetí cílem úplně nadšená,“ svěřila se Bäckstedt.
Koch překvapila bronzem, Vollering až osmá
O jedno z největších překvapení závodu se postarala Franziska Koch. Němka ztratila na Reusser necelých 46 sekund a získala bronzovou medaili. Čtvrtou Elisu Longo Borghini přitom od stupňů vítězů dělilo jen několik sekund.
Pátá dokončila časovku Cédrine Kerbaol, šestá Lotte Kopecky a sedmá Antonia Niedermaier. Demi Vollering, která před startem patřila mezi nejvýraznější kandidátky na medaili, obsadila až osmé místo se ztrátou necelých dvou minut.
Vollering byla se svou jízdou spokojená
Demi Vollering, jedna z favoritek, dokončila časovku až na osmém místě, sama ale bezprostředně po dojezdu neměla pocit, že by zajela špatně.
„Všichni mi říkají, že to asi nedopadlo podle mých představ, ale já jsem byla se svým výkonem opravdu spokojená. Měla jsem pocit, že jedu dobrou časovku. Nohy se cítily dobře a myslím, že jsem měla dobrý rytmus,“ prohlásila dvojnásobná vítězka Tour de France Femmes.
Až výsledková listina ukázala, jak výrazně tentokrát trať sedla nejlepším specialistkám. „Samozřejmě jsem přijela pro víc. Ale když jsou ostatní silnější, je to tak, jak to je. Nemůžu to už změnit. Měla jsem pocit, že jsem zajela dobrou časovku, ale nakonec vidíte, že ostatní jsou prostě větší specialistky. Na této trati létaly,“ vysvětlila Vollering.
Jednu z nich viděla Nizozemka opravdu zblízka. Reusser ji během závodu dojela a Vollering už podle komunikace ve vysílačce tušila, co se za ní děje.
„Pak jsem slyšela, že se blíží Marlen. Když mě předjížděla, pozdravila jsem ji. Opravdu letěla,“ popsala Vollering. Zklamání ale nebude mít příliš času řešit. Už v sobotu čeká Vollering další boj o duhový dres, tentokrát v silničním závodě.
Doma je mistrovství světa jiné
Pro Olivia Baril měla montrealská časovka úplně jiný rozměr. Devětadvacetiletá Kanaďanka závodila před domácím publikem a atmosféru po dojezdu označila za něco, co při většině sezóny strávené v Evropě jednoduše nezažívá.
„Byla to nejlepší časovka, jakou jsem kdy v životě jela. Bylo to opravdu skvělé. Slyšela jsem kolem trati tolik lidí vykřikovat moje jméno,“ popisovala Baril.
Právě podpora fanoušků pro ni byla jedním z nejsilnějších zážitků celého dne: „Když závodíte v Evropě, máte samozřejmě méně vlastních fanoušků. Tady bylo úžasné vidět tolik domácích lidí a vědět, že vědí, kdo jste.“
Pro Baril má navíc Montréal osobní význam. Přestože pochází z Rouyn-Noranda v Québecu, ve městě čtyři roky studovala a zdejší silnice dobře zná. Před šampionátem dokonce označila pořádání domácího MS po padesáti letech za něco neuvěřitelného.
Po téměř čtyřiceti kilometrech na hranici možností proto nebyl jejím nejsilnějším dojmem čas ani umístění. „Vidět všechny ty lidi a slyšet svoje jméno všude kolem trati bylo skvělé,“ dodala Kanaďanka.
