Na unikátní 153,8 metrů krátké dráze kroužili nejlepší Češi i zajímavé tváře mezinárodní scény. Uprostřed oválu jste mohli obhlédnout zblízka jejich speciály i rozcvičovací rituály. Anebo si také užít u stolků s bohatým cateringem. A legendy nevisely jen u stropu na bannerech, ale přišli se bavit. Tady Jan Smolík, vítěz Závodu míru z roku 1964, vedle Lubor Tesař, bronzový z mistrovství světa amatérů na silnici 2010, i s manželkou vyrazil František Trkal, vítěz Závodu míru juniorů 1988. Zde dlouholetý reprezentant Vladimír Vávra, cyklokrosový démon Miloslav Kvasnička, třikrát druhý na mistrovství světa, ale i svazový předseda David Průša a mnozí další.
„Cyril Schejbal měl rád lidi, byl to extrovert. Proto jsme chtěli na jeho počest připravit akci dvojitého rozměru sportovně-společenskou. A to se, myslím, povedlo,“ hodnotil pak spokojeně Jan Kopač, šéf pořadatelského týmu Dukly. „Dopadlo to nejlíp, jak mohlo,“ radoval se po finálovém madisonu s vítězstvím jeho borců Tomáš Čapek, cyklistický mecenáš a majitel týmu Elkov Kasper, také odchovanec dukláckého trenéra Schejbala, který odešel před čtyřmi lety a teď si na počest závodu jistě aspoň dal pivko. Což tady ve svistu galusek pohledem nahoru shlédli vyrovnaně i jeho žena Jaroslava a syn Petr.
A finálním triumfem stvrdil Milan Kadlec junior. Ve scratchi dojel druhý za Adamem Křenkem, stejně tak v eliminačním závodě. Jenže v závěrečném madisonu si to s parťákem Adamem Bittmanem vynahradil i drtivým nástupem v posledních pěti kolech. Křenek s mladíkem Viktorem Padělkem, který v úvodu spadl, skončili třetí a díky vítězství v hlavní disciplíně tak slavil Kadlec. Bronzový stupínek patří Ondřeji Šilhavému z Tufo Pardus Prostějov.
„Jezdilo se mi dobře, i když jsem si to dělal těžší tím, že jsem se snažil jezdit ze špice, abych neriskoval tlačenici,“ oddychl si Milan Kadlec, který koncem srpna podstoupil druhou operaci kyčelního krčku, který ho po zlomenině limitoval v pohybu, navíc se mu tam přidala artróza. „Na kole jezdím měsíc a půl, doktoři říkali, že po třech měsících, až se svaly a vazy zpevní, bych se neměl bát. Začínám proto po tom všem trénovat už dřív, letím na měsíc do Španělska,“ dodal 21letý syn známého otce, bronzového z mistrovství světa 2010 v bodovačce, nyní trenéra dráhařů, který sledoval jeho výkon se starostlivým výrazem ve tváři.
„Jo, táta byl ve středu se mnou na tréninku, moc mu to nešlo, už by mě asi nedal,“ smál se synek. „Chci i nadále kombinovat silnici s dráhou. Splním týmové plány na silnici, ale věřím, že dostanu prostor i na dráhu. U nás to funguje i s cyklokrosem, loni jsme byli sami s Borym na přípravě ve Španělsku, všechno se dá domluvit,“ dodal. Připraven by měl být na tradiční start sezóny v Chorvatsku.
Ve sprintu proměnil halu ve zlatý rauš Adam Rauschgold z Dukly Brno, člen stříbrného týmu U23 z letošní Evropy – vyhrál obě finálové jízdy s Matějem Tammem, ještě osmým z letošního mistrovství Evropy. A jistě, synem šéfa českých bikrosařů, který hrdě předával ceny. „Jo, bylo to moc pěkný, i když tady na téhle stěně je to vždycky náročnější. Mým cílem je vždycky předjet někoho z těch starších a zkušenějších kluků, abych mohl pokračovat jednou v jejích stopách, a to se povedlo,“ povídal Rauschgold. V souboji o třetí místo uspěl český reprezentant Dominik Topinka v retro dresu Author z roku 1992 (ano, mám ho taky…), svém prvním, který si pořídil po přechodu na dráhu z BMX.
Mezi ženami vládla v součtu tří disciplín díky schopnosti vsadit rychlost Lucy Nelson z Velké Británie, 25letá ještě loni členka kontinentálního týmu Torelli. Už vyhrála i UCI omnium v Norsku, nebo loňský Good Friday v Londýně. Tady byla druhá ve scratchi, vyhrála eliminační závod a znovu druhá skončila v závěrečné bodovačce na sto kol.
„Jezdilo se mi dobře, v Česku závodím moc ráda. I když je tady kratší dráha, atmosféra byla moc pěkná,“ usmívala se spokojeně. Přitom měla nakvap, přiletěla teprve dopoledne z Manchesteru a hned v pátek ráno se vracela domů. Ve Stoke si vydělává jako trenérka plavání dětí, na kole zvládne najezdit okolo patnácti hodin týdně. „Teď tak půl na půl venku a pod střechou, už je ošklivo.“
Na stříbrný stupeň pak vystoupala 18letá juniorka Vendula Strakatá, vítězka scratche, nyní už členka dánského týmu Rytger/Carl Ras, v jehož barvách třeba nedokončila poslední etapu Tour de Feminin, původem z Dukly. A třetí místo patří četné domácí medailistce Veronice Bartoníkové.
Ta předstihla legendu Jarmilu Machačovou, mistryni světa v bodovačce z roku 2013 a vicemistryni 2011, která tu byla třetí ve scratchi i bodovačce. Ale hlavně, jela tady svůj poslední mezinárodní závod. „Mám to tady ráda, jsem tady doma, vyrostla jsem tu. Ale už jsem od začátku roku věděla, že letos budu končit. Chodím do práce (dělá v kanceláři zahraničního oddělení Dukly, pozn. red.), syn mi roste, jsou mu tři a chci se mu víc věnovat. Ale nevím, jestli bude jezdit na kole… je to dost nebezpečný a těžký sport. Já se na kole sice ještě svezu odjedu, ale už nemám čas na regeneraci, taky se víc bojím,“ povídala s trochou nostalgie v hlase dáma, která se chystá za pár týdnů na oslavu čtyřicítky.
Sprint vyhrála nečekaně juniorka Kateřina Fojtů z Dukly Brno, šestá z nedávného mistrovství světa. Nechala za sebou i favorizované brněnské sestry Annu a Veroniku Jaborníkovy, které se spolu střetly v semifinále. Souboj tam vyhrála o tři roky Anna, juniorská mistryně světa v keirinu z roku 2022.
Závodní pole ozdobili borci z Německa, Rakouska, Švýcarska, Polska, Švédska, Velké Británie i USA díky skvělé manažerské intuici Denise Rugovace. I česká dráha může zaujmout a bavit, těšíme se další rozvoj jarní Grand Prix Framaru a další atraktivní představení. Ještě přitáhnout i běžné sportovní fanoušky, jistě by nelitovali.
