Emil Hekele: „Každý závod jedu nadoraz.“

24.11.2019 | Jiří Vlasák, foto: Kei Tsuji

Emil Hekele: „Každý závod jedu nadoraz.“

Emil vyhrál v Japonsku i druhý cyklokrosový závod, tentokrát kategorie C1. V konkurenci rovné stovky závodníků samozřejmě převážně domácích, ale na startu bylo i několik Američanů i Australan a Kanaďan. Takže jsme Emilovi zavolali, aby nám řekl podrobnosti i třeba to, kdy ho uvidíme závodit zase na domácích tratích.

Emile, jaký to byl závod?

Sice rovinatá trať, ale spousta zatáček, bahno, takže těžká. Mou taktikou bylo v první fázi si otestovat soupeře, jak jsou na tom na bahně, a pak se pokusit odjet. Což se také ve druhém kole podařilo, udělal jsem si asi půl minutový náskok a ten si pak udržoval po zbytek závodu. Poslední kolo jsem už jel na jistotu, abych se vyvaroval nějakého technického problému. 

Idylka to asi nebyla?

Dával jsem si pořádně, jak cyklisti říkají, jel jsem šrot, protože nejlepší Japonci vůbec nejsou špatní a v české konkurenci by určitě jezdili výš než někde kolem třicátého místa. I technicky jsou na tom dobře, nedělá jim potíže například skákat překážky apod. Oproti mně se ale nemuseli vypořádávat s časovým posunem, protože starty závodů odpovídají sedmé hodině ranní u nás a to přeci jen obvykle ještě na kole nesedím. 

Ve výsledkové listině figuruje relativně dost lidí nad čtyřicet let. Jak si to mám vysvětlit?

Jednoduše. V Japonsku je jiný systém než u nás doma. Tady hraje roli výlučně výkonnost, věk nikdo neřeší. To znamená, že když jezdíš závody a máš výsledky, získáváš body a můžeš a musíš jezdit vyšší třídu. A když nejsi dobrý, nemáš výkonnost, tak jezdíš závody horší kategorie. Znamená to, že obrazně řečeno šedesátník může jezdit s elitou a pětadvacetiletý kluk obdobu našich masters, tedy veteránů. U nás po třicítce můžeš jezdit masters, i když máš výkonnost na elitu, a děje se to. Jsi pak „jednička“ v masters a ne třeba desátý v elite. To by v Japonsku nešlo. 

Překvapilo tě po roce něčím Japonsko?

Jsem ve stejném prostředí, se stejnými lidmi, takže vše známé. Co mě překvapilo, že v nadmořské výšce kolem 1400 metrů, kde jsme včera jeli druhý závod, bylo poměrně teplo kolem 15 stupňů. Japonský cyklokros je na vzestupu. Organizátoři závodů se nechávají inspirovat belgickými závody a na kvalitě tratí, zázemí pro diváky a počtu závodníků je to znát. 

Nejspíš odjíždíš spokojený?

Jsem spokojený, chtěl jsem tu vyhrát oba UCI závody a to se povedlo. Dokázal jsem i dobře potrénovat. Dneska jsem se například rozhodl vynechat gravel závod, který jsem měl původně v plánu, a nahradil jsem ho vytrvalostním tréninkem a nejspíš jsem udělal dobře. Odlétám v úterý s vědomím, že tahle moje japonská mise splnila účel. 

Kdy tě uvidíme na domácích tratích?

Nejspíš až na mistrovství republiky v Jičíně. Na další pohárový závod do Kolína nejedu a místo toho budu závodit ve Francii na C2, kde mám smlouvu. A obdobné to bude i při dalších pohárových závodech. Je to dáno tím, že u nás je jiná praxe než v Belgii, Francii či Švýcarsku. Tam nejprve zaplatí domácí závodníky a k nim pak přiberou zahraniční. U nás se platí zahraniční jezdci a pro domácí nic. 

V Jičíně budeš mít ambice nejvyšší?

Takhle se na to nekoukám. Uvidím, jak na tom za ten měsíc a půl budu. Také soupeři budou mít nějakou výkonnost, a když budou lepší, uznám a poblahopřeju. Cíle si kladu vždycky nejvyšší, ale žiju přítomností. Pokud tam budu, zase do toho dám všechno. 

Jičínská trať ti vyhovuje?

Ani tohle moc neřeším. Bude záležet také na počasí. Loni tam bylo třeba úplně sucho. Už jsem vyhrál víckrát na tratích, které mi neměly teoreticky vyhovovat. 

Jsme zhruba v půlce sezóny. Jak se pro tebe vyvíjí?

Já jsem spokojený. Stál jsem na bedně na šesti závodech UCI, takže dobrý. 

Díky a ať se daří i nadále.

https://m.youtube.com/watch?feature=youtu.be&v=So_Aa9sSsOo

gallery



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste