Gravelové putování po Maroku - 1. díl

06.08.2022 | Jan Širc, foto autor a Martin Kolafa

Gravelové putování po Maroku - 1. díl

Po 10 letech znovu sedím s Petrem v letadle a míříme do Afriky. Letí s náma kamarád Martin kterého jsme nalákali historkami z našich cyklistických expedic. Tentokrát jsme si z více důvodů vybrali Maroko.

Maroko je exotická destinace kousek od Evropy, s minimálním časovým rozdílem, bezpečná a s dobrou infrastrukturou. A dostupná za relativně levné letenky.

Důležitým parametrem bylo skvělé jídlo a předpokládané gastronomické zážitky. Máme v plánu jet z Marrakéše na východ, přejet pohoří Atlas, podél pohoří dále na sever a poté opět přes Atlas dojet do Fesu, legendárního starého města. Z Fesu se vrátíme po západní straně Atlasu do Marrakéše.

Na hotel v Marrakéši přijíždíme pozdě večer a jdeme rovnou do postele. Krásný hotel ani bazén si moc neužíváme, jsme natěšení na kola.

Ty ráno skládáme a rovnou vyrážíme přes centrum města na první etapu. Na silnicích často nechybí pruhy pro cyklisty a překvapuje nás tolerance řidičů k cyklistům. V Marakkéši to žije, všude je spousta stánků se suvenýry, ovocem a zeleninou, krásné resturace. My se ale nezdržujeme, vybíráme peníze a vyjíždíme po hlavní silnici na Air Ourir.

Druhý den po výborné snídani vyrážíme směr Amitar a dále údolím směrem na jih. Je teplo, jedeme opět v krátkých a téměř nefouká. Silnice je kvalitní, zvlněná, točí se mezi vesnicemi, občas úzkým zářezem mezi skálami a míjíme tak 1 auto za 10 min.

Většinou se jedná o turisty v černých Toyotách Land Cruiser se zavřenými okénky. Díky turismu jsou tu ale restaurace kde vaří i během dne. Užíváme si krásné výhledy a skvělé počasí. Ve městě Ouarzazate si kupujeme opalovací krém - během 2 dnů máme na nohou vypálený skvělý cyklistický proužky a následující noci nám ruce a nohy pěkně topí…

Za městem jsou velké filmové ateliéry a místní chlapi se nám u kafe chlubí jak k nim chodili Český kaskadéři. Následující úsek do cílového města Skoura je rovinatý po hlavní široké silnici, řidiči jsou ale ohleduplní a jezdí pomalu.

Spíme v kasbachu - hotelu z hlíny, který vypadá jako středověká pevnost.


Zvykáme se na chování kol s brašnami, hlavně při jízdě ve stoje. Všichni máme gravely, ale různé brašny.

Já s Petrem máme starou osvědčenou klasiku - vzadu brašny na nosiči, vpředu brašny přidělané na vidlici.

Věcí máme málo a všechno by se nám vešlo do zadních brašen, ale chtěli jsme více rozložit hmotnost na přední kolo. V minulosti nám totiž opakovaně praskaly dráty na zadním kole. Já jsem musel jen vyřešit uchycení nosiče na osu, na rámu nemám vhodné závity.

Martin měl bikepackingovou klasiku - brašny na vidlici, řidítkách a velkou podsedlovou. Obrovskou výhodou brašen na zadním nosiči je jejich kapacita a snadný přístup, nízké těžiště a meloun do podsedlové brašny nenacpete…



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste