Roglič má za sebou dvě sezóny v Red Bullu a získal celkem jedenáct vítězství, včetně triumfu na Vueltě. Letošní sezóna byla trochu slabší než ta předchozí. Vyhrál závod Kolem Katalánska, ale musel odstoupit z Giro d’Italia a na Tour de France stačil jen na osmé místo.
„V zásadě to byla klasická Rogličova sezóna. Řekněme to takhle. I letos se toho hodně událo. Dobrý start v Katalánsku, dobrý start na Giro d’Italia a pak všechny ty problémy,“ vzpomíná Roglič v rozhovoru pro rtvslo.si. „Tour de France lze označit za neúspěch nebo úspěch, což je docela výmluvné. Záleží na tom, jak se na to díváte, jak to berete. A pak byly všechny ty závěrečné závody na konci sezóny. Určitě bych si přál víc, to nebudu skrývat. Ale trénoval jsem a dělal jsem všechno, co jsem mohl. Nakonec mi to přineslo umístění, kterých jsem dosáhl. Všichni ostatní postupují o něco rychleji. Po skončení sezóny si musíme sednout a promyslet, co a jak, a naplánovat věci na příští rok.“
Jenže příští rok bude v mnohém jiný, přichází Evenepoel a s ním se vyměnila také velká část managementu. „Musíme nastavit kurz s osvěženým týmem. Od mého příchodu loni je to rozhodně úplně jiný tým. Letos, když se připojil Red Bull, to byl opět nový tým. Nyní, s příchodem Remca Evenepoela a odchodem některých našich vedoucích osobností, je tu opět nová sestava. V příštím týdnu, kdy začnou první týmové schůzky a teambuilding, mě čeká spousta práce, abych co nejlépe poznal všechny tyto nové tváře,“ pokračuje Roglič.
Evenepoel bude novým kolegou, ale především rivalem, těžko si totiž představit Rogliče v roli pomocníka. „V zásadě je to dobrá věc. Pro mě to znamená, že se mohu trochu vzdálit od všech povinností a všeho ostatního. Protože teď máme mladšího kluka, na kterého se všichni mohou spolehnout. Doufám, že budu mít trochu více klidu, trochu více svobody. Také pokud jde o samotné závody, to je jen můj odhad, protože Remco a já jsme se nikdy nesetkali ani spolu neseděli, osobně se moc dobře neznáme. Ale pokud jde o závodění, doufám, že to bude přínosem pro mě, pro nás oba i pro celý tým, což je také podstata týmové práce. Společně se snažíme dělat, co můžeme, a vytěžit z toho maximum.“
„Chci klid v tom smyslu, že jsem prostě jen cyklista. Prostě chci dělat jen to, co mi řekne trenér, a o nic jiného se nestarat, od výživy přes aerodynamiku až po vybavení. Mám pocit, že už se můžu soustředit jen na cyklistiku,“ vysvětluje a odmítá spekulace, že by kvůli Evenepoelovi zvažoval přestup. V Red Bullu měl už dříve podepsanou smlouvu i na příští rok.
Bude to jeho poslední rok mezi profesionály? Přece jen, na konci října oslaví už 36. narozeniny. „Vzhledem k tomu, jak rychle se rozhoduji na poslední chvíli, je asi trochu nereálné očekávat, že řeknu, že to bude moje poslední sezóna. Možná příští rok, až se naskytne příležitost, prostě řeknu, že už nebudu závodit. Uvidíme, bereme to den za dnem, měsíc za měsícem, ale jedna věc je jistá, příští rok budu pořád jezdit na kole.“
Ale jaké bude mít cíle? Už vyhrál 91 závodů, čtyřikrát zvítězil na Vueltě, jednou na Giro d’Italia a má na kontě 23 vítězství v celkovém pořadí na etapových závodech. „Některé závody jsem vyhrál, ale stále je jich dost, které jsem nevyhrál. Bohužel, taková je realita. Opravdu se musíme posadit a zvážit, co je možné a co ne. Především chci realistické věci, realistické rozhovory, realistické cíle. Chci to v rozhovorech s našimi vedoucími a všemi zaměstnanci, abychom věděli, čeho můžeme příští rok dosáhnout,“ naznačuje Roglič, že snažit se o vítězství na Tour de France nemá smysl.
V hierarchii německého týmu je Roglič až třetím možným lídrem pro Tour de France, za Evenepoelem a Florianem Lipowitzem. A moc nevěří, že by Red Bull mohl už příští rok porazit Tadeje Pogačara. „Je to možné, ale jak realistické to je, je jiná otázka. Myslím si, že ať se na to díváme jakkoli, něco nám uniká. Ale pokud vezmeme veškerý ten tlak a odpovědnost z jedné osoby a rozložíme je na tři, máme více možností. I když celý tým UAE není zrovna špatný,“ dodává Roglič.
