Ještě před několika měsíci vůbec nebylo jisté, že Julia Kopecký opustí SD Worx-Protime. V nejsilnějším ženském týmu posledních let strávila dvě sezóny, vybudovala si skvělé vztahy a letos v jeho barvách zažila dosud nejlepší rok kariéry. Přesto od ledna 2027 oblékne dres stáje Lidl-Trek, se kterým podepsala smlouvu až do konce roku 2028.
Dvaadvacetiletá rodačka z Leidenu má za sebou průlomové měsíce. Na Paříž–Roubaix dojela patnáctá, v červnu ovládla oba závody českého šampionátu a v časovce získala už třetí titul za sebou. K tomu přidala další rok zkušeností po boku největších jmen ženské cyklistiky.
Právě ve chvíli, kdy se její pozice v SD Worx-Protime začala upevňovat, se ale rozhodla odejít. V rozhovoru pro RoadCycling.cz Kopecký poprvé podrobněji přibližuje zákulisí svého rozhodování, prozrazuje, že jednala i s dalšími týmy, a vysvětluje, proč nakonec rozhodl především způsob, jakým Lidl-Trek závodí. Rozpovídala se také o nečekaně dlouhé letní pauze, práci pro Lorenu Wiebes na Tour of Britain a velkém cíli pro závěr sezóny.
Nedávno jste oznámila přestup do Lidl-Treku. Jak se celý přesun zrodil a proč jste se po dvou sezonách v SD Worx-Protime rozhodla pro změnu?
S Lidl-Trekem jsem se poprvé setkala po Paříž–Roubaix. Už před sezonou jsem samozřejmě se svým manažerem řešila, co dál v kariéře. Na začátku sezóny jsem věděla, že vyloženě nechci odejít, ale zároveň jsem byla zvědavá, jestli budou mít zájem jiné týmy a jaké možnosti se objeví.
Nakonec jsem měla schůzku s představiteli Lidl-Trek a byla opravdu super. Samozřejmě jsem zároveň jednala i s SD Worx-Protime. Poté jsem se musela rozhodnout, co mi bude sedět lépe.
Bylo to strašně těžké, protože mám skvělý vztah s holkami i realizačním týmem v SD Worx. Měla jsem ale pocit, že vzhledem k mým ambicím a tomu, jaká jsem závodnice, mi bude Lidl-Trek sedět lépe. Strašně se mi líbí, jak závodí. Jezdí hodně aktivně, závodnice chodí do úniků. Mám pocit, že jejich styl lépe odpovídá mým ambicím a mým silným stránkám.
Byl Lidl-Trek jedinou alternativou k pokračování v SD Worx-Protime?
Ne, sešla jsem se ještě přibližně s dvěma nebo třemi dalšími týmy. Poměrně rychle jsem ale usoudila, že to bude buď SD Worx-Protime, nebo Lidl-Trek. Pak už mi nějakou dobu trvalo rozhodnout se mezi nimi.
Lidl-Trek má v mužské sestavě Mathiase Vacka. To je dosti nevídané, že by česká cyklistika měla v jedné organizace muže i ženu. Docházel vám tento fakt při vyjednávání?
Ne, musím říct, že nad tím jsem vůbec nepřemýšlela. Dívala jsem se hlavně na svoje ambice a na to, co je nejlepší pro mě. Samozřejmě až se s Mathiasem budeme potkávat třeba na soustředěních, bude to pěkné, ale jinak si nemyslím, že by to hrálo nějakou velkou roli.
Mluvila jste o stylu závodění Lidl-Treku. Co dalšího vás na novém týmu láká?
Na nové prostředí se samozřejmě také moc těším, ale hlavně na to, jak tým závodí. Navíc mají obrovské zkušenosti s časovkami. Já jsem se v časovce v poslední době snažila pořád zlepšovat, takže se těším i na to, kam se v ní můžu posunout dál.
Vidím se hlavně jako klasikářka a časovkářka a právě v těchto oblastech se chci dál zlepšovat.
Je čas přejít k závodění. Před srpnovou Tour of Britain jste téměř dva měsíce nestála na startu většího závodu. Byla tak dlouhá pauza plánovaná?
Původně jsem to takhle naplánované neměla. Měla jsem jet ještě Baloise Ladies Tour a Tour de Pologne. Jenže závodnice, které nakonec nejely Tour de France, musely absolvovat jeden z těchto závodů. Některé holky navíc chtěly Baloise nebo Polsko využít jako přípravu, takže někdo musel ze sestavy vypadnout a bohužel jsem to byla já.
Nakonec jsem se ale dokázala na Tour of Britain dobře připravit tréninkem. Odjela jsem například na dva a půl týdne na vysokohorské soustředění do Livigna. Samozřejmě raději závodím, ale občas to takhle prostě vyjde.
Jak těžké je při neplánované dvouměsíční pauze udržet závodní nastavení?
Je to náročné, protože to znamená, že se v tréninku musíte snažit občas vytvořit podobnou zátěž jako v závodě. Některé tréninky jsou potom opravdu hodně těžké. Na druhou stranu léto vždycky uteče strašně rychle, takže i ty dva měsíce nakonec uběhly docela pěkně.
Našla jste během té doby prostor také na život mimo cyklistiku?
Samozřejmě jsem pořád trénovala, ale po mistrovství republiky jsem měla pár dní volna a mohla jsem být trochu víc doma. Během roku hodně cestujeme, takže je občas příjemné prostě zůstat s rodinou.
Potom jsme třeba s přítelem na čtyři dny vyrazili do Francie podívat se na mužskou Tour de France. Trénovala jsem samozřejmě i během té doby, ale na podobné věci si občas čas udělám.
Podle mě je to potřeba během celého roku. Máme samozřejmě volno po sezóně, ale i během ní se snažím dělat nějaké věci mimo cyklistiku.
Návrat do závodění nakonec dopadl pro vás a celý SD Worx-Protime skvěle. Lorena Wiebes vyhrála čtyři z pěti etap Tour of Britain. Jaké bylo být součástí takové dominance?
Bylo to moc hezké. Vyhrát s týmem čtyři etapy je úžasné. Pracovat pro tým je samozřejmě jednodušší, když víte, že je Lorena tak silná a že se ta práce může opravdu vyplatit.
Wiebes vás po některých vítězstvích veřejně chválila za práci, kterou jste pro ni odvedla. Co pro vás takové uznání znamená?
Je to úžasné. Lorena je skvělá týmová kolegyně. Vždycky nám hodně děkuje a také během závodu ví, jak nás motivovat a podporovat.
Já pro ni proto strašně ráda pracuji a pomáhám jí. Nejen jako cyklistka, ale i jako člověk je prostě skvělá. Je moc příjemné s ní závodit.
Měla jste na Tour of Britain vůbec prostor závodit také na vlastní výsledek?
Možná v první etapě jsme ještě měly trochu volnější role, protože jsme neměly dres pro lídryni. Velmi rychle jsme ale viděly, že je Lorena tak silná, že může vyhrát skoro všechny etapy. Tým se potom celkem rychle rozhodl, že pojedeme na ni.
Mischa Bredewold ještě měla o něco volnější roli. Přišly jsme ale navíc o Steffi Häberlin, která spadla a musela odstoupit, a také o Lotte Kopecky, takže jsme zůstaly jen čtyři. Kdybych v tu chvíli měla mít volnou roli také já, zůstala by už jen Femke Markus, která by mohla pracovat, a to samozřejmě nestačí.
Proto se poměrně rychle rozhodlo, že já a Femke budeme pracovat pro Lorenu a také pro Mischu, která měla o něco volnější roli.
Přesto jste dokázaly pokračovat ve vyhrávání. Jak moc vůbec potřebuje závodnice kalibru Wiebes týmovou pomoc?
My jí samozřejmě můžeme pomáhat jen do určitého momentu. Pak už je ale hodně na Loreně samotné, aby závod dokončila.
Když se například skupina zmenší a začne se útočit, Lorena prostě ví, co má dělat. A potom ještě dokáže vyhrát sprint. Takže velká část těch vítězství je samozřejmě i o tom, jak silná ona sama je.
Nyní se blíží mistrovství světa. Pojedete časovku i silniční závod. Na co se v přípravě soustředíte nejvíc?
Teď se soustředím hlavně na časovku a hodně ji trénuji. Momentálně jsem v Česku a spím také ve výškovém stanu.
Úplně nevím, co od výsledku očekávat, protože jsem na mistrovství světa ještě nikdy nejela takhle dlouhou časovku. Je proto pro mě těžké odhadnout, kam bych mohla patřit.
Doufám hlavně, že budu mít dobrý den. Chtěla bych být v první desítce. Když budu mít opravdu dobrý den, myslím, že je to možné. Třeba by to mohlo být i lepší, ale těžko se to předem odhaduje.
Takže TOP 10 je konkrétní cíl?
Ano. Myslím, že když budu mít dobrý den, je to možné.
A co silniční závod? Profil v Montréalu by měl klasikářkám vyhovovat, ale to stoupání nebude vůbec jednoduché.
Kopec na okruhu je hodně těžký. Možná pro mě až trošičku moc. Na druhou stranu pojedu ještě závod U23, takže úroveň bude přece jen trochu jiná než mezi elitou.
Stejně si ale myslím, že to bude hodně těžký závod. Budu muset přemýšlet také takticky, třeba jestli by dávalo smysl zkusit únik.
Stoupání by mělo mít přibližně téměř dva kilometry a sklon kolem osmi procent, což už je poměrně dlouhé a prudké. Hodně se proto rozhodne až podle toho, jak bude trať vypadat ve skutečnosti a jak se bude závod vyvíjet. Budu muset závodit chytře a snažit se udržet v dobré pozici co nejdéle.
Těšíte se i na samotnou Kanadu?
Moc. Ještě jsem v Kanadě nikdy nebyla, takže si myslím, že to bude pěkné. Samozřejmě se ale budeme soustředit hlavně na závody.
