Na české scéně letos nebylo výraznějšího zahraničního ženského týmu. Zatímco na Gracii Orlové slavila celkový triumf Jasmin Liechti, i když s velkou dávkou štěstí, na Tour de Feminin převzala štafetu její krajanka Ginia Caluori. Dvě různé vítězky, stejný dres, stejný rukopis. Kontrola závodu, klid, taktická disciplína a závodnice, které přesně vědí, kdy útočit a kdy čekat.
Švýcarský projekt, který nechce jen přežívat
Nexetis není klasický kontinentální tým postavený kolem jedné hvězdy. Je to spíš pečlivě budovaný vývojový projekt, který má mladé závodnice připravovat na nejvyšší úroveň ženské cyklistiky.
Tým sídlí ve Švýcarsku a funguje jako UCI kontinentální tým, tedy na třetí nejvyšší mezinárodní úrovni ženské silniční cyklistiky. Už při pohledu na soupisku je jasné, že hlavní filozofie stojí na rozvoji talentů. Průměrný věk sestavy je nízký, ale ambice rozhodně ne. Z řady vybočuje pouze sedmatřicetiletá Nizozemka Nina Kessler.
I přes nízký věk svých cyklistek ale Nexetis nezávodí jako outsider, který čeká na šanci. Závodí jako tým, který očekává výsledek. To bylo v Česku patrné prakticky každý den.
Na Tour de Feminin zvládly Švýcarky přesně to, co dělají velké WorldTour celky. Když bylo potřeba kontrolovat etapu, kontrolovaly ji. Když bylo potřeba reagovat na útoky, reagovaly. A když přišel rozhodující moment, jejich lídryně byla tam, kde měla být.
Caluori a Liechti. Dvě tváře stejného systému
Na první pohled by se mohlo zdát, že Nexetis jednoduše trefil formu. Jenže když jeden tým vyhraje během několika týdnů Gracii Orlovou i Tour de Feminin, těžko se mluví o náhodě.
Jasmin Liechti, vítězka Gracie, patří mezi závodnice, které už delší dobu ukazují potenciál pro větší scénu. Výborně zvládá etapové závody, umí přežít těžké dny a přitom neztrácí taktickou chladnokrevnost. Mezi její největší úspěchy kariéry patří vítězství na italské klasice
Gran Premio Della Liberazione nebo celkové prvenství na závodě Okolo Portugalska.
Ginia Caluori je zase jiný typ. Explozivnější, agresivnější, ochotná jít do rizika. Její sólový triumf ve druhé etapě Tour de Feminin byl přesně tím momentem, kdy se závod zlomil. Nečekala. Zaútočila. Návyk, který si pěstuje na horských kolech.
Pro Nexetis je typické, že nemají jednu superstar. Mají několik závodnic schopných převzít odpovědnost a to je v ženském pelotonu obrovská zbraň. Kromě Liechti a Caluori je to například i dvaadvacetiletá Lea Huber.
České silnice jako ideální laboratoř
Možná není náhoda, že právě české etapové závody tomuhle týmu tak sedly. Gracia Orlová i Tour de Feminin nejsou sterilní sprintérské podniky. Jsou to závody, kde rozhoduje odolnost, taktika, schopnost zvládat opakované kopce, nervózní poziční boje a někdy i trochu chaos.
To je prostředí, kde sestava s disciplinovanou strukturou může překvapit. Nexetis tu nepůsobil jako tým, který přijel sbírat zkušenosti. Působil jako tým, který přijel vyhrávat.
Budoucí WorldTour jména?
Nejzajímavější otázkou je ale asi to, kolik závodnic z Nexetisu za pár let uvidíme ve WorldTour? Podobné projekty v ženské cyklistice fungují jako přestupní stanice. Menší tým vychová závodnici, ta vyroste, přesune se výš.
A podle toho, co letos Švýcarky ukázaly, by bylo překvapením, kdyby některá z jejich současných opor nezakotvila u větších týmů minimálně v prokontinentální divizi. Inspirací může být Polka Malwina Mul, která si loni svým výkonem na Tour de Feminin řekla o angažmá ve francouzském Cofidisu.
Z Česka odjíždějí jako pojem
Ještě před pár týdny bylo jméno Nexetis pro většinu českých fanoušků spíš poznámkou ve startovní listině. Nyní je to tým, který vyhrál oba největší ženské etapové závody v Česku, a ten už přehlédnout nejde.
