Nejtěžší šampionáty? V roce 1955 se závodilo téměř devět hodin

22.09.2022 | Marek Matějka, foto Sirotti

Nejtěžší šampionáty? V roce 1955 se závodilo téměř devět hodin

Letošní mistrovství světa ve Wollongongu je už 89. ročník nejvýznamnějšího jednorázového závodu. Poprvé se jelo v roce 1927 na německém Nürburgringu. Možná nejtěžší šampionát se konal v roce 1955 v italském Frascati, 293 kilometry dlouhý závod zvládl Belgičan stan Ockers v čase 8:42:29.

Byl to tehdy hodně těžký den v sedle. Pořadatelé si na cyklisty připravili třináct okruhů, každý dlouhý dvacet kilometrů. Složen byl v podstatě jen ze sjezdu, krátké roviny a dlouhého výjezdu do cílového Frascati nedaleko Říma. 293 kilometry dlouhý závod rozdělil peloton na jednotlivce. Stan Ockers vyhrál s náskokem více než minuty před Lucemburčanem Jeanem-Pierrem Schmitzem. V souboji o bronz byl lepší další Belgičan Germain Derycke, který porazil domácího Gastona Nenciniho ve spurtu. Belgičané dominovali, na čtvrtém místě dokončil Marcel Janssens, také ve spurtu s Jacquesem Anquetilem.

Cíle se dostalo 21 jezdců. A atmosféru šampionátu si můžete přiblížit díky televiznímu záznamu: 


O nejtěžším šampionátu se dá samozřejmě spekulovat, protože ačkoliv se ve Frascati závodilo nejdéle, přes osm hodin se jelo pouze dvakrát, kromě zmíněného mistrovství to bylo ještě v roce 1951, také v Itálii. Ve Varese tehdy zvítězil Ferdinand Kübler v čase 8:28:28. Ale bylo to ve skupině osmi nejlepších, závod měřil 295 kilometrů, nebyl tedy tak selektivní. A dokonce nebyl ani nejdelší, v roce 1937 se v dánské Kodani jelo 297,5 kilometru. Vyhrál Belgičan Eloi Meulenberg. 

Mezi nejtěžší šampionáty se nepochybně řadí také závod ve francouzském Sallanches v roce 1980. Dojelo pouze patnáct cyklistů a rozdíly byly obrovské. Závodníci museli dvacetkrát zdolat stoupání Cote de Domancy (2,9 km, 8,2 %). Vyhrál nejlepší francouzský cyklista historie Bernard Hinault s náskokem minuty před Gianbattistou Baronchellim. Skupina bojující o bronz ztratila 4:25 a na pódium se podíval Španěl Juan Fernández. 

Na poslední okruh závodu a rozhodující Hinaultův útok se můžete podívat zde: 

O rok později se závodilo v Praze. Závod se dojížděl na Strahově, 281,4 kilometru dlouhý mistrák nebyl tak tvrdý, byl hodně těžký, Hinault si musel sám dojíždět do vedoucí skupiny, ale dojíždělo se v podstatě pohromadě a svůj třetí titul získal Freddy Maertens.

Mezi vrchařské šampionáty se řadí kolumbijská Duitama z roku 1995. Na okruhu bylo pouze jedno stoupání El Cogollo (4,2 km, 6,9 %). Dojelo pouze dvacet jezdců, ale závod v Sallanches byl nejspíš o něco těžší. Mezi těžší závody se řadí mistrovství v Agrigentu v roce 1994 a ve francouzském Chmbery v roce 1989. Nejméně jezdců do cíle závodu dojelo v roce 1928. Georges Ronsse se v Budapešti vydal na 70 kilometrů dlouhé sólo a dojel s náskokem dvaceti minut před nejbližšími soupeři. Klasifikováno bylo pouze osm cyklistů. 

Naopak mezi nejvíce rovinaté a také nejrychlejší patří šampionáty v Zolderu v roce 2002, kdy ve spurtu slavil Mario Cippolini a v Kodani v roce 2011, kde byl nejlepší Mark Cavendish. V Kodani peloton zvládl 266 kilometrů průměrnou rychlostí 46,879 km/h. Snadné to tedy určitě nebylo. 

Úplně nejkratší mistrovství světa se jelo už v roce 1931 v Kodani (v dánském hlavním městě se MS koná nejčastěji). Závod byl 172 kilometry dlouhý, ale nepochybně patřil k těm nejtěžším, protože se jel jako individuální časovka. Ano, každý účastník startoval sám v rozmezí dvou minut a dvaceti sekund. Tuhle neuvěřitelně dlouhou časovku vyhrál Ital leraco Guerra průměrnou rychlostí přes 35 kilometrů za hodinu. Druhého Francouze Le Droga porazil o víc než čtyři a půl minuty.  

Experiment s časovkou se neuchytil. A úspěch neměly ani ročníky, které se jely podobně jako velké klasiky z místa na místo. Takové závody se konaly jen párkrát, od třicátých let se už pravidelně závodilo na okruzích. Avšak trendem posledních let je start na jiném místě a dojezd na městský okruh. Takto se pojede také letos, startuje se v Hellensburghu, balík dojede do Wollongongu, objede jeden dlouhý okruh s dlouhým stoupání a poté se napojí na městský okruh. 


Marek Matějka
Všechny články autora


Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


Podporují nás

ActiveTour
BikeTour
Canyon
Continental
Cratoni
Cube
CYKLOŠVEC
Cyklotrener
Ekoi
ENDORPHINE
ENDURA
Equinox
Fanatik
Flashsport
ForBikes
Fulcrum
HJC
Kalas
Knog
Kolokram
Koloshop
LETAPE
Lapierre
LOOK
MOJEKOLO
Penco
ProgressCycle
ROUVY
Santini
Schindler
SPKOLO
Tubolito
Veloklasik
ZOOKEE