Až do Arenbergu se přitom vše vyvíjelo skvěle. Zatímco Tadej Pogačar se po svém defektu 120 kilometrů před cílem musel s vypětím všech sil dotahovat do čelní skupiny, Van der Poel si v klidu zrychlil v sektoru Haveluy à Wallers, aby před Arenbergem skupinu trochu protřídil.
Philipsenovo kolo nechtěl, vysvětloval zmatky na Arenbergu
V nájezdu na Arenberg si našel zadní kolo Wouta van Aerta a situaci kontroloval z čelních pozic. Jenže ani Van der Poel, ani jeho pláště Pirelli nejsou imunní vůči zrádnosti a tvrdosti kostek v hornickém kraji. Brzy proto musel zpomalit kvůli defektu předního pláště. Všiml si toho týmový kolega Jasper Philipsen a okamžitě předal lídrovi stáje Alpecin-Premier Tech své kolo, aby mohl Van der Poel rychle naskočit do sedla a pokračovat.
Jenže Philipsen neměl s Van der Poelem kompatibilní pedály. Belgičan je vyvoleným testerem prototypu nových pedálů Shimano a Van der Poelovy kufry do nich nezapadly. A bez treter zacvaknutých v pedálech se na arenberských kostkách šlapat nedá. „Vůbec jsem neměl v úmyslu vzít mu kolo,“ vysvětloval v cíli Van der Poel. „Myslím, že se necítil moc dobře, tak mi ho dal.“
Situaci alespoň dočasně vyřešil další týmový kolega Tibor del Grosso. Ten dojel k Van der Poelovu kolu, vyměnil jeho přední kolo za své a když obhájce vítězství došel zpět ke svému stroji, mohl pokračovat.
Jenže jen na chvíli, opět měl defekt a musel čekat na pomoc mechaniků. „Snažil jsem se dostat z Arenbergu, ale bylo to nemožné,“ litoval. „Vyrazil jsem znovu a věděl jsem, že můj závod skončil.“
Nešťastná souhra okolností
Komplikace v Arenbergu vysvětlil pro Indeleiderstrui.nl sportovní ředitel Alpecinu Christoph Roodhooft. Podle něj to byla ohromná souhra nešťastných událostí, která pokazila Van der Poelovi závod, ale uznal i vlastní chybu. „U vjezdu do lesa došlo k menšímu pádu. Jeden z jezdců týmu NSN spadl, auta zastavila , protože lékař závodu vystoupil z auta a stáli jsme na místě přes minutu. Kolem nás projel peloton a v tu chvíli se tedy peloton opět ocitl mezi námi a vedoucí skupinou,“ vysvětluje Roodhooft.
„Potom Del Grosso píchl, ale to nevadí… pak jsem v dálce zahlédl, že i Mathieu má defekt, na předním kole. Snažil se to nějak vyřešit. Mathieu si nakonec vzal Jasperovo kolo, ale mělo jiné pedály. Kdyby to auto neblokovalo všem cestu u vjezdu do lesa, myslím, že by nebylo nic ztraceno.“
Byla chyba nemít na všech kolech v týmu stejné pedály? „Ano, s odstupem času se to samozřejmě nedá říct jinak. Mathieu na nich už předtím chvíli jezdil. Jsou to prototypy pedálů. Souhlasil jsem s tím, aby se testovaly i v závodě. Ale dneska to samozřejmě přišlo v neuvěřitelně nevhodnou chvíli.“
„K tomu všemu letos, poprvé v historii, nikdo nesměl stát v lese s náhradními koly. K tomu se přidalo to, že jsme uvízli a neměli jsme šanci ten dlouhý úsek projet. Je to, jak to je. A k tomu ještě ten problém s pedálem, ale vedla k tomu dlouhá řada událostí,“ dodal Roodhooft.
„Je skvělé, že vyhrál,“ přál Van Aertovi
Přesto se nevzdal. Do stíhací jízdy dal všechno a dokázal se přiblížit na rozdíl půl minuty od vedoucí dvojice Van Aert – Pogačar. „Upřímně řečeno, nemyslel jsem si, že se dokážu vrátit. Jenom na to, abych se dostal zpátky, jsem musel vynaložit obrovské množství energie,“ říkal po dojezdu.
Nakonec mu síly stačily na čtvrté místo. „Je to trochu neuvěřitelné, že se mi přesto podařilo dostat se do sprintu o pódium.“
„Van der Poelovi docházelo,“ všiml si Jasper Stuyven, který toho v závěru využil a po pozdním útoku si dojel pro své první pódium na Paříž-Roubaix. „Našel jsem tu správnou chvíli, ale pořád jsem se bál, že mě dojedou. Umístění na stupních vítězů je opravdu skvělé,“ radoval se Belgičan.
Nejvíce pozornosti v cíli přitahoval vítěz Wout van Aert a Van der Poel byl mezi prvními gratulanty. „Po všech těch neúspěších, které zažil, je to normální. Je skvělé, že vyhrál.“
„V Roubaix se může stát cokoli. A myslím, že jsme to viděli i v tomto ročníku,“ dodal.
