Časovka v Dijonu měla být jedním z klíčových okamžiků letošní Tour de France Femmes. A přesně to se potvrdilo. Marlen Reusser suverénně ovládla boj s časem, poprvé v kariéře oblékla žlutý dres a splnila cíl, který její tým připravoval dlouhé měsíce v rámci takzvaného „Projektu Dijon“.

Švýcarská mistryně světa však po životním výkonu zůstávala překvapivě opatrná. Demi Vollering sice zůstala v celkovém pořadí jen těsně za ní, zatímco Pauline Ferrand-Prévot a Kim Le Court-Pienaar ztratily výrazně více, podle Reusser ale Tour zdaleka není rozhodnutá. „Tour se rozhoduje až úplně na konci. Stačí jeden špatný den, jeden dobrý den nebo mechanický problém. V cyklistice už jsme viděli úplně všechno a sama jsem toho také zažila dost,“ řekla po etapě.

Žlutý dres? Splněný sen

Co vám udělalo největší radost? Vítězství v etapě, žlutý dres, nebo čas, který jste získala na soupeřky?

Radost mi dělá úplně všechno. Stát na pódiu ve žlutém dresu je pro mě mimořádný okamžik a něco opravdu speciálního v kariéře. Na tento den jsme se připravovali velmi dlouho, takže mám obrovskou radost, že všechno vyšlo. Je to opravdu krásný pocit.

Demi Vollering zůstala blízko, zatímco Pauline Ferrand-Prévot výrazně ztratila. Co vám výsledky časovky řekly o dalším průběhu Tour?

Ještě si musím přesně projít všechny rozestupy. Něco jsem už slyšela, ale Tour se rozhoduje až úplně na konci. Nechci dělat žádné závěry. Stačí jeden špatný den, jeden dobrý den nebo nějaká nečekaná událost. Můžete mít mechanický problém. V cyklistice už jsme viděli úplně všechno. Nejdříve musíme Tour dokončit a teprve potom uvidíme, kdo ji vyhrál.

Překvapilo vás, jak málo Demi Vollering ztratila?

Upřímně jsem vůbec nevěděla, jak dobrá časovkářka Demi je. Nemohu tedy říct, že mě její výkon překvapil. Spíš jsem nevěděla, co přesně od ní očekávat. Každopádně zajela velmi dobře. Je hezké, že je pořadí tak těsné.

Nyní máte žlutý dres. Očekáváte, že na vás budou soupeřky útočit?

Kdyby na můj žlutý dres do konce Tour nikdo nezaútočil, bylo by to trochu zvláštní. Kdyby mě všechny ostatní nechaly v klidu dojet ve žlutém dresu až do cíle, nebylo by to normální. Samozřejmě očekávám, že budou útočit. (úsměv)

Projekt Dijon vznikl kvůli žluté... i hořčici

Můžete více přiblížit příběh, který za vaším výkonem je?

Když jsme viděli, že Tour začne ve Švýcarsku a čtvrtý den se pojede časovka v Dijonu, okamžitě jsme si řekli, že to bude Projekt Dijon. Byla to příležitost získat žlutý dres. Dijon je navíc hlavním městem hořčice, takže jsme si to spojili se žlutou barvou a projekt jsme takto nazývali prakticky od chvíle, kdy byla zveřejněna trasa. U každého projektu víte, že může vyjít, ale také nemusí. O to větší mám radost, že tenhle skutečně vyšel.

Spojitost s vaší loňskou Tour je asi jasná, že?

Do Projektu Dijon se promítl i jeden zvláštní příběh z loňské Tour. Začala mi tehdy otravou jídlem, ve kterém byla také hořčice. Celou noc jsem ji cítila, dokud už ve mně žádná nezůstala. Mám k ní tedy opravdu specifický vztah.

Měla jste hořčici ráda?

Ano. Teď mám ráda hlavně žlutou barvu. Hořčici možná jen trochu. (směje se)

Proč není špatné občas prohrát

Jak jste se vypořádávala s tlakem největší favoritky?

Vím, že umím zajet dobrou časovku a že jsem byla favoritkou. Zároveň ale vím, že jednou přijde den, kdy časovku nevyhraji. Už se to stalo v minulosti a znovu se to určitě stane. Je to úplně normální. Snažím se jednoduše odvést maximum. Víc udělat nemohu. Možná jsem díky tomu klidnější než řada lidí kolem mě. Nemám všechno ve svých rukou. Mohu pouze předvést svůj výkon.

Je krásné vyhrávat, ale myslím si, že není špatné občas nevyhrát. Závody jsou díky tomu pikantnější. Kdyby všechny soupeřky ztrácely dvě minuty a neměly žádnou šanci, jakou hodnotu by pro mě takový sport měl? Žádnou. Právě vyrovnanost dělá Tour zajímavou. Jsem ráda, že mezi ženami žádného Pogačara nemáme.

Nabízí se tedy otázka. Sledujete ráda Pogačarovy výkony?

Ráda ho sleduji. Vždycky si říkám, že bych alespoň jednou v životě chtěla mít na několik minut jeho nohy. Chtěla bych vyjet nějaké stoupání a zjistit, jaký je to pocit. Možná to musí působit, jako by člověk jel na elektrokole. Sledovat ho mě baví, ale samozřejmě platí, že když je na startu, může být závod o něco méně zajímavý. Pořád si ale myslím, že je lepší, že tu žádného Pogačara nemáme.