Evenepoel se v průběhu Lombardie neschovával, věřil, že může bojovat o vítězství, a vyslal týmového kolegu Giulia Pellizzariho na čelo pelotonu, aby kontroloval dlouhý únik i další útoky. Ital si vedl skvěle, vydržel vpředu až do rozhodujícího stoupání na Civiglio a tam už to bylo jen na Belgičanovi.
Jenže se rychle ukázalo, že na vítězství to stačit nebude. „Do té doby jsem se pořád cítil dobře. Všechno probíhalo podle našich představ a měli jsme závod pod kontrolou. Když zaútočili Američané (společný útok Jorgensona, McNultyho a Simmonse na Madonna del Ghisallo, pozn. red.) ocitli jsme se na chvíli v trochu složité situaci, ale zachovali jsme klid,“ říkal Evenepoel po skončení závodu.
Na Civigliu přišlo zrychlení tempa ze strany Paula Seixase a s ním i konec všech nadějí. „UAE jelo už předtím poměrně vysoké tempo, ale najednou začali zpomalovat. Seixas se rozhodl rychlé tempo opět nastolit a pokračoval v něm. Nenastoupil do útoku, jen jel velmi vysokým tempem. Klobouk dolů před ním. Bylo hezké sledovat, jak to zvládl. Tohle je opravdu zasloužené vítězství.“
„Byl nesmírně silný. Já jsem se celý den cítil dobře, ale přece jen jsem měl v nohách určitou únavu. V poslední hodině závodu už jsem se necítil tak dobře. Od Tour de France jsem vlastně už nikdy nenašel svou nejlepší formu a v závodech, jako byl ten dnešní, se to projeví.“
Evenepoel opět ukázal, že na jeho vrchařské schopnosti se nelze vždy spolehnout. Na jaře se v kopcích trápil, poté na Tour de France zářil a skončil druhý v celkovém pořadí, na podzim však v delších stoupáních opět nestačil. „V dlouhém stoupání mi začaly tuhnout nohy. Nebyl to můj nejlepší den na kole, ale ani špatný. Nemáme si co vyčítat. Dnes tu prostě byli silnější závodníci.“
„Od června se moje výkonnost trochu měnila, a to jak v tréninku, tak v závodech,“ krčil rameny.
Jedenáct závodů, desetkrát v Top 5
I když bylo vítězství ztraceno už na vrcholu Civiglia, Evenepoel se nevzdal a stále bojoval o pódium. Na vrchol dorazil s velkým odstupem za Enricem Masem a Giuliem Cicconem, kteří drželi druhé a třetí místo. V závěru se ale rozdíly zmenšovaly.
„Nejsem člověk, který by to jen tak vzdal. Také jsem slyšel, že Ciccone vpředu začíná odpadat, takže jsem ještě mohl pomýšlet na pódium. Nakonec to ale nebyl můj den.“
Alespoň si zasprintoval ve své skupině a získal čtvrté místo. Letos absolvoval celkem jedenáct jednorázových závodů a s výjimkou mistrovství světa v Montréalu, kde skončil dvanáctý, dojel všechny mezi prvními pěti! „Čtvrté místo je pěkné, ale samozřejmě jsme sem přijeli s jinými ambicemi.“
Evenepoel tak pomalu končí rozporuplnou sezónu, ve které získal třináct vítězství, uspěl na Tour de France a přidal další dva velké tituly. Na druhou stranu nevyhrál žádný monument ani Grand Tour. A na závěr sezóny nedokázal využít mimořádnou příležitost připsat si opravdu velká vítězství v závodech, v nichž chyběl zraněný Tadej Pogačar.
„Podívejte, byla to poměrně dlouhá sezóna. Od června se moje výkonnost trochu měnila, a to jak v tréninku, tak v závodech. Měl jsem velmi dobré dny, ale také horší. A dnes se to projevilo. Tady musíte být stoprocentní, ale já nebyl,“ dodal Evenepoel.
