Otázky pro Libora Stránského

29.11.2020 | Libor Matějka, foto z archivu r. Stránských

Otázky pro Libora Stránského

Libor Stránský je tatínek našeho nejlepšího juniora v cyklokrosu a vedoucího závodníka Světového rankingu UCI (dokud ho UCI nezrušila). V tématu současného cyklokrosu jsem chtěl slyšet názor některého z rodičů, kteří podporují svoji ratolest. Jaká je jejich rodinná motivace, jaké vidí perspektivy pro syna.

Nebyl čas uskutečnit skutečný rozhovor, nakonec nebylo ani mnoho prostoru pro telefonický kontakt a tak tedy jen položené otázky.

Dobrý den pane Stránský,

zajímal by mě názor tatínka cyklokrosového a úspěšného juniora. Na současnost i budoucnost svého syna Matěje.

Jste asi angažovaný otec? Jezdíte po závodech?

Ano, považuji se za angažovaného otce. S Matějem a dcerou Adélou jezdíme od malička po všech závodech, byla to od počátku "rodinná zábava" a styl trávení volného času. Líbí se mi být součástí toho kolotoče a neumím si zatím představit, že bych na závodech s nimi nebyl. Jezdíme skoro na všechny závody nebo alespoň sledujeme livetiming a stream kanály. Že bych šel sekat zahradu v čase, kdy se jede závod, to fakt neumím. Z těchto důvodů jsem velmi rád za náš IVAR CS - AUTHOR v čele s Pepou Hladíkem, který funguje na principech rodinného týmu, i když je to někdy značně velká rodina. Každý má nějakou svoji roličku a dohromady je to takové přirozeně fungující mraveniště. Zajistit při celodenním dešti přes 30 cyklokrosařů dá všem zabrat a bez vzájemné pomoci to není možné.

Svým způsobem tedy sponzorujete svého syna? Materiálně? Organizačně?

Ano, rodina hraje roli největšího sponzora po stránce materiálu. I přesto, že máme určitou podporu od oddílu, stále je tak 80 % financí od nás. Teď se k tomu ještě přidalo omezení závodů v ČR, což generuje nutnost jezdit závodit do zahraničí a požadované PCR testy na Covid, které potřebujeme jak pro výjezdy do zahraničí tak i pro tuzemský Toi Toi Cup. Tady bohužel zatím podle mého názoru selhává role SCM, ČSC i reprezentace, jejichž podíl na přípravě reprezentanta by asi mohl být větší.

Po stránce organizační funguje oddíl na výbornou. Tréninky s Vencou Ježkem, tréninkové plány, výjezdy na závody jsou zajištěné suprově. Moje role je konzultační při sestavování dlouhodobých plánů, dopravě na tréninky do Mladé Boleslavi, někdy pomáhám při tréninku menších dětí kolem Adély a další drobnosti. Největší díl práce teď byl při zajišťování startů v zahraničí, kam je potřeba jezdit pro zkušenosti ze závodů a získávat body do UCI rankingu, aby Matěj měl dobrou startovní pozici v dalších závodech a mohl i třeba kvalitně reprezentovat ČR. Zorganizovat výjezd třeba do Rumunska, což byla jediná destinace s UCI závodem, kde se ještě nedávno mohlo závodit, to už nějaký čas zabralo. Tady je podle mě zase prostor pro sekci cyklokrosu, která by mohla závodníky třeba „vyvézt“ ven na soustředění nebo na závody, když je doma stopka.

Já tímto rozhovorem reaguji na váš nesouhlasný příspěvek na FB ke článku Český cyklokros v klinické smrti, vy to pochopitelně vidíte jinou optikou?

S článkem jako celkem souhlasím, situace je opravdu kritická. Svým nesouhlasným komentářem jsem reagoval výhradně na větu ... Stále se svazoví funkcionáři upínají k "nadějnému mládí" a nechtějí si připustit, že nic takového neexistuje. Význam věty jsem já i další pochopili tak, že si myslíte o aktuálních juniorech, že nejsou nadějní. Já si myslím, že si takové hodnocení nezaslouží, navíc v okamžiku, kdy se oklepávají ze zklamání, že nemohli závodit na ME a na mezinárodní úrovni něco předvést.

V článku podotýkám, že to podhoubí v juniorech není dostatečně robustní a že na juniorských pár jménech se nedá stavět rozvoj disciplíny, myslíte, že ano?

Otázka je, co znamená "robustní". Nemyslím si, že máme základnu juniorů nějakou tenčí než v minulých letech. Jen na pár jménech se rozvoj disciplíny stavět asi nedá, ale zároveň těch pár jmen jako tahounů je potřeba, aby ukázali, že poctivou tréninkovou přípravou se lze posunout až do světové špičky.

V článku Cyklokrosoví junioři jsou historicky úspěšní, ale kde jsou ta jména? jsem vloni hledal odpověď na otázku, kam se ztratila jména z jednotlivých ročníků juniorů, ktera by dnes měla představovat peloton českého cyklokrosu. A tak hledám názor rodičů současných juniorů, jakou mají motivaci k podpoře svých kluků a děvčat.

To je téma, nad kterým by stálo opravdu zapřemýšlet a udělat odbornou analýzu. Opravdu by bylo zajímavé sesbírat data od všech lidí, které v článku máte a udělat z toho nějaký rozbor důvodů ukončení sportovní kariréry. Myslím, že to je věc, ze které by měl čerpat kdokoliv, kdo má zájem o rozvoj CX. Ono to platí obecně, když se chce vylepšit stav čehokoliv, je potřeba vědět co se pokazilo a proč se to pokazilo. V poslední době je v módě taková ta větička, že děti jsou příliš brzy specializované a v juniorech vyhořelé. To je samozřejmě možné, ale nemyslím, že to platí obecně. Matěj závodí na různých kolech od 5 let, má za sebou myslím tak dvě až tři stovky závodů a když vidím jeho zápal do tréninku a závodů dnes, tak vyhořelý určitě není. Největší roli podle mě hraje motivace.

Rodičovská motivace je jednoduchá, všechny nás to baví a „co bychom pro ty děti neudělali.“

Chcete, aby Matěj pokračoval i v U23 a Elite? Nebo vám stačí, když má nyní naplněný sportovní život?

Tohle rozhodnutí už bude asi z větší části na něm. Já budu rád, když jeho život bude dávat smysl jak jemu tak i jeho blízkým. Jestli bude profi závodník, lékař nebo truhlář je mi jedno. Snažím se nebýt v kategorii rodičů, kteří si plní nějaké své nesplněné sportovní ambice.

Letos dojede cyklokrosovou sezónu v juniorech a bude si muset hledat nové angažmá, nebo ho jeho současný tým bude podporovat i v U23?

Úplně detailně jsme to s týmem ještě neprobírali, ale jsem si jistý, že jsou připraveni Matěje podporovat na současné úrovni minimálně i v příštím roce. Samozřejmě, že se snažíme, aby si Matěje všimli i v zahraničí, ale bohužel současná situace, bez možnosti závodit, to výrazně zkomplikovala. Než se Belgie zavřela, stihli jsme tam jen dva závody (víc jich bohužel nedokázali pro juniory uspořádat) a dostat se na čelo UCI Rankingu. To asi zatím nestačí.

Pokud by měl pokračovat, tak kde? V Belgii, nebo doma?

Pro další výkonnostní růst je určitě potřeba být v kontaktu s kvalitními závodníky a mít dobré podmínky pro trénink. V Belgii a Holandsku je samozřejmě širší pole špičkových soupeřů. Nejsem si úplně jistý, jestli by to mělo být naplno odloučené angažmá v cizině, nebo jen více závodů venku se zázemím doma, na které je člověk zvyklý. Nejsem zase až takový odborník, ani nemám osobní zkušenost, jak to přesně v těchto věcech chodí, ale myslím, že ne všichni kluci zvládnou postarat se v cizině sami o sebe. Další proměnná je potřebné školní vzdělání, rodina, přítelkyně a tak dál.

Pokud doma, myslíte že má šanci na ekonomické zajištění své činnosti, případně svého civilního života v českém prostředí?

V českém prostředí je asi obecně šance na zajištění pouze sportem velmi malá, v případě cyklistiky skoro nulová. Možná ještě tak v krátkodobém horizontu pár let nejvyšší výkonnosti, ale dlouhodobě určitě ne.

Jak dlouho, jako rodina, jste ochotni podporovat jeho činnost, pokud by si cyklokrosem/cyklistikou nepřilepšil třeba ke studiu, nebo i k životu?

Rozhodně nemáme doma nastavené nějaké datum, ke kterému bychom řekli "a dost, teď už je to jen na tobě po všech stránkách". Budeme se snažit o podporu tak dlouho, jak to bude potřeba a bude to zároveň dávat nějaký smysl. Musí tam být nějak plynulý přechod k ekonomické soběstačnosti, to je jasné.

Jezdí Matěj vedle cyklokrosu i silnici, nebo horská kola? Příliš výsledků jsem u něho na silnici, nebo MTB nenašel.

Pokud jste hledal pouze ve výsledcích letošního roku, pak jste toho opravdu moc najít nemohl. V polovině dubna totiž Matěje při tréninku srazilo auto a s obnovenou zlomeninou klíční kosti netrénoval 6 týdnů. S trenérem Vencou Ježkem jsme se tehdy dohodli, že už nemá cenu pokoušet se naskočit do okleštěné MTB sezony a riskovat případné další zranění a že se Matěj bude soustředit jen na CX přípravu. Bohužel při snaze vše tréninkově dohnat to Matěj přehnal a v červenci měl další 3 týdny stop, když se ozvalo přetížené koleno jako důsledek svalové disbalance trupu. Do plánu mu pak zapadly už jen silniční mistráky a jedno kritérium. Trénink se ale pak myslím povedl nastartovat, což Matěj potvrdil výsledky na začátku CX sezony v Belgii i v ČR, když jezdil vyrovnané závody s těmi nejlepšími zahraničními i domácími jezdci.

Co se týká ostatních disciplín, tak začínal jako každé dítko na horských kolech, ze seriálů KPŽ, Pražský pohár, Liberecký pohár, Cyklomaratontour má doma medailí plnou stěnu. Z těchto dětských seriálů přešel plynule do Českého poháru XCO. Nejvíc mu to šlo jako kadetovi, když v roce 2017 vyhrál celkově Český pohár a na MČR byl druhý. Velkou medaili měl ještě v roce 2019 jako vítěz MTB závodu na Olympiádě dětí a mládeže.

Na dráze začal jezdit v 9 letech v pražském Motole. Byl to moc dobrý základ ve stylu šlapání a rychlosti. Moc ho to ale neoslovilo a tak závodil většinou jen tréninkově. Poslední jeho dráhový závod byl na velodromu v Brně, kde vyhrál scratch na Olympiádě dětí a mládeže 2017.

Na silnici namátkou vybírám, jako starší žák mistr ČR v časovce jednotlivců a 9. celkově na Malém Závodě míru Lanškroun, jako kadet 4. na MČR, 3. v prologu na závodě míru v Jevíčku (celkem 15.) a 3. v časovce na ODM. V juniorech letos na MČR v Plzni při silničním závodě jel asi 70 kilometrů v úniku ve dvojici a po dojetí pak téměř do konce závodu vydržel v čelní skupině, kde pomáhal kolegovi z týmu.

Pokud nevidíte moc dobře jeho rozvoj v ČR, co by se zde v cyklokrosu mělo změnit? Nebo je všechno v pořádku a záleží jen na závodnících?

Určitě se shodneme, že všechno v pořádku není a je to velká škoda. Právě proto, že jsme součástí mládežnického týmu s poměrně velkou základnou jak kluků, tak holek, tak můžu úplně klidně říct, že většina z nich má nejradši právě cyklokros. To je vidět i na počtu žáků a žákyň na startech závodů, které jsou opravdu vysoké.

Můj názor na změny bude jen názorem sportovního laika a jsou to spíše drobnosti.

Řekl bych, že jednoznačně dobrým krokem bylo osamostatnění mladších kategorií (mladší žáci, starší žáci, mladší, starší žákyně) a samostatná kategorie juniorek na Toi Toi Cupu, to spoustu dětí hodně motivovalo.

Přínosem by asi bylo i fungování Zdeňka Mlynáře, jako „technického konzultanta tratí“, ale mladší kategorie odjely jen dva závody a z toho se závěry dělat nedají. Škoda, že se nedaří zařadit nižší překážky pro mladší kategorie. I když se holky snaží, tak 35cm překážku mladší žákyně a žáci fakt neskočí. Na posledním ToiToi Cupu v Jičíně byly překážky v podstatě ve sjezdu, blízko sebe a opravdu vysoké. To si netroufla skákat ani elita muži. Při tréninku nad tím kroutili hlavou snad všichni. To s prohlášeními na toto téma před sezonou moc nehraje.

Co by se podle mě mělo zlepšit je asi vzájemné předávání informací a komunikace a také nějaká (finanční, organizační) podpora juniorských kategorií a kategorií U23. Tahle sezona je specifická, ale o to víc bych ocenil dostatečně včas více informací „shora“. Například když se zruší závody TOI TOI Cupu, měla by následovat informace o alternativních závodech v zahraničí včetně podmínek pro start (start je možný jen na pozvání, závodník musí mít COVID test…), případně nabídka, že svaz zajistí pozvánky, přispěje na COVID testy pro členy reprezentace. Třeba odkaz na webové stránky daného závodu. Určitě by mohla lépe fungovat informovanost ve vztahu reprezentace s mateřským oddílem, aby trenér měl v dostatečném časovém předstihu informace o reprezentačních akcích (zejména soustředění) a mohl je zapracovat do tréninkových plánů. Ale důležité je to i pro závodníka, přeci jen chodí do školy a prostě musí školu a sport nějak skloubit. Nejsem si jistý, jestli tohle úplně funguje.

Dále si myslím, že by hodně závodníkům pomohlo pár sezení s fyzioterapeutem, který tomu rozumí a dokázal by problematiku náležitě vysvětlit. Je vícero oblastí péče o tělo a regenerace, kde platí obecné zásady pro většinu, což by mohlo být prezentováno na jedné až dvou společných akcích. Další rozvoj jednotlivce už by mohl být individuálně třeba během reprezentačních soustředění, kde by takový člověk měl být nějaký čas přítomen.

Cyklokros ekonomicky nežije téměř nikde na světě, jen v Belgii, je to perspektivní sport pro profesionální angažmá sportovce?

To bohužel nedokážu zhodnotit, nemám s tím žádnou zkušenost a nevím, jak to přesně chodí s finančním ohodnocením závodníků. Tipnul bych si, že dostačující to je tak pro světovou elitní desítku-patnáctku, nebo majitele nějakého dresu ME, MS. Cyklokrosová sezona je myslím příliš krátká na to, aby někdo vystačil pouze s CX.


 

Libor Matějka
Všechny články autora


Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste