Jak jsi nachystaný na Czech Tour? 

Určitě se moc těším. Je to domácí závod, dá se říct, že prakticky celý život, když jsem měl jet Czech Tour, jsem se na ni těšil. Letos to vnímám trošku jinak, protože přichází po Tour de France a já pořád cítím takovou velikou únavu. Ale zároveň nevnímám žádný tlak jako v těch předchozích letech, když jsem jezdil v českých týmech.

Stane se pro tebe i poznávací, prý jsi ještě nikdy nebyl v Liberci, ani na Ještědu, takže to vypadá zajímavě i z tohoto pohledu, ne? 

Ale jo, poznám svoji zemi trošku jinak. Když jsem jel Czech Tour naposledy (2024 za ATT Investments, pozn. red.), tak to bylo hlavně hodně lokálně kolem Olomouce a na Moravě. Nejelo se z Prahy, takže uvidím toho víc a vlastně se budu vracet na kole směrem k domovu. I na to se těším.

Váš tým je hodně rozbitý, po Tour de France i etapách Okolo jezera Čching-chaj v Číně (2.Pro), navíc teď obsazujete ve stejný termín také Artic Race (opět 2.Pro) v Norsku. Jak to zvládnete?

Máme to těžký. V týmu nás jezdí kolem pětadvaceti lidí, teď jich máme šest mimo s nějakým problémem, takže na dvojí program jich už nezbývá zase tolik. Zkrátka ti, kdo chodí, pojedou. Máme cíl nasbírat tady co nejvíc UCI bodů, protože postupem závodu do Pro tour jich bude víc k dispozici. Pojedeme hlavně na celkové pořadí proto, že tři dojezdy míří na kopec a kluci ze Španělska jsou dobří vrchaři. Na první den tady máme dva rychlejší kluky, a to je vlastně všechno. Taktika tedy bude dost jednoduchá. 

Jaké úkoly máš ty osobně? 

Já jsem taky hodně rozsekanej po Tour, od návratu domů jsem objel pořádně asi tři tréninky. Nejdřív jsem měl pět dní vysoké horečky, patrně totální únava, nebo možná i nějaká nemoc. Dostával jsem se z toho další týden. Ale určitě chci zkusit zabrat naplno a podle toho, jaké budou nohy na Ještědu, tak se pak pokusit dál zvládnout jet i na celkové pořadí. 

Přidal se k tomu i kolaps techniky, první etapu se musíte obejít bez týmového autobusu, dorazil aspoň kamion s koly…

To je spíš taková úsměvná historka. Ten autobus už byl odstavený v servisu ve Slovinsku delší dobu a měl být připravený sem, takže zůstal naštěstí prázdný. Mechanik pro něj letěl ze Španělska do Slovinska, jenže tam se v autobuse zase něco pokazilo. Šofér se musel vrátit a jede sem s druhým autobusem ze Španělska. Snad to stihne do pátku. Ten první bus čeká dál ve Slovinsku. Takže zamotaná příhoda.

Zato se rozmotala tvoje smlouva, respektive prodloužila o další rok…

Tým to sice oficiálně ještě ven nedal, ale už to psal největší španělský sportovní deník Marca. V tomto směru už jsem klidný. 

Vedla se složitá jednání?

Ani ne. Tým byl ve výhodné pozici, že jsme letos jeli Tour. Něco mi tedy nabídli. Pro mě jet Tour by asi vždycky bylo víc než jakákoliv smlouva. Když mi někdo plní sen, který mám odmala, nebudu se s ním hádat o pár eur.

Tudíž jsi v týmu spokojený? Po krátkém setkání tady v Praze to vypadá na rodinnou pohodovou partu, avšak solidně a stabilně zajištěnou?

Jo, je to tak. Sponzoři z banky Rural a pojišťovny RGA podporují tým už mnoho let. Máme menší realizační tým, ale lidi v něm se tolik netočí, jezdí s námi pravidelně a dlouhodobě. Všichni se dobře znají, je to příjemné. Taky samotná španělská mentalita je bezvadná, nevytvářejí si sami žádné zbytečné tlaky, jak by se řeklo, aby hledali hůl na psa. A ještě přímo Baskové drží hodně pospolu, jsou semknutí. Jen mi v týmu chybí nějaký Čech. 

Bývalý držitel juniorského duhového dresu ze scratche Daniel Babor náhle ukončil kariéru, chodí do práce a věnuje se MMA…

Byla s ním sranda, škoda. Ztratil jiskru, přestalo ho to bavit. Těch příležitostí tady ve španělském týmu jako sprinter neměl tolik, žádný extra sprinterský vlak pro něj nejezdil. Dan si prostě řekl, že se do nějakého věku buď dostane do WorldTour, anebo půjde dál. A tak to udělal. Bral to sportovně a v klidu. Nepovedlo se, otevřel další kapitolu.

Ty jsi vytrval a dočkal se i Tour de France. Dokonce jsi zanechal zaznamenáníhodnou stopu, jen nedotáhl výsledek. Kde chyběl ten kousek? 

Když se ohlídnu, myslím, že jsem do toho měl jít víc ten první týden. Bylo ještě víc úniků, otevřenější závod. Někdy po deseti dnech se začal projevovat rozdíl mezi námi a kluky ze silných worldtourových týmů. Oni jsou na takhle náročné závodění zvyklí, naše regenerace vypadala jinak. Viděli jsme, jak nám docházejí síly a už to bylo jen o přežití a důstojném dojetí do cíle. Úniky na výkon přesáhly naše možnosti.

Vypadá to za rok na druhou šanci?

Záleží, kolik týmů skončí, mluví se třeba o TotalEnergies. Hodně se zvažuje, že bychom mohli jet Giro, ale i na Tour zbývá nějaká možnost. Já osobně bych chtěl zkusit určitě Giro. Tour byla fakt nádherným zážitkem, možná vrcholem kariéry. Ale na druhou stranu jsem si říkal, že to asi jednou stačí, když jsi takhle omezený svým výkonem. Člověk pak ve srovnání s těmi nejlepšími tam prostě nemá co dělat. O to víc mě mrzí, že se nepovedlo vyhrát aspoň prémii, nebo získat bojovníka dne, když už se to sešlo. Kdybych měl ten den jen o trochu lepší nohy nebo i lepší formu… Ale v závěru jedete ve skupině daleko za top třiceti a jste rádi, že dýcháte. Fakt náročný vidět, jak jezdí nejlepší cyklisti na světě.

Oproti působení ve dvou českých nejlepších týmech jsi v protourové Caja Rural Seguros RGA ale pořád o patro výš. V čem hlavně?

Kvalita se nejvíc liší bohatším závodním programem. Přitom v ATT se snad ani lepší udělat nedal, jeli jsme Okolo Norska, Czech Tour, Řecko a další závody, kde jsme se mohli ukázat a postoupit dál. Ale tím, jak člověk jezdí ty nejvyšší závody, získá i lepší formu a hodně se naučí. Právě závodní program a počet závodních dnů třeba o třicet navíc vás posune v příštím roce dál, protože jenom v tréninku se toho už tolik vymyslet nedá. 

Chtějí po tobě, abys trávil nějaký čas ve Španělsku?

Nechtějí po mně nic. V listopadu jsem strávil na vlastní pěst dva týdny v teple v Alicante. V Pamploně, kde sídlí náš tým, totiž bývá podobně jako v Česku. Pak jsme vyrazili ještě dvakrát na vysokohorskou přípravu na dva týdny do Sierra Nevady a na tři do Andorry. Jinak dostanu jen letenku na závody a mám úkol dojet na letiště.

Ale trenéři ti posílají plány a sledují tvoje čísla?

Samozřejmě. Jen si někdy myslí, že máme stejnou zimu jako ve Španělsku a nutí mě pořád na kolo, na kolo, na kolo... Přitom já bych někdy preferoval obecnou přípravu, na kterou jsme tu všichni zvyklí. Není potřeba v listopadu kolo hrotit, chtěl bych to letos změnit.

Doma jezdíš všechno sám, nebo jsi schopný se někdy napojit na sousedy Tomáše Přidala, Pavla Bittnera a další?

S Tomášem se docela bavíme, bydlí ode mě patnáct kiláků na kole, ale ještě jsem s ním letos nevyrazil. Máme opravdu úplně jiný programy a plány. Pavel Bittner ode mě bydlel dokonce jen deset minut na kole, ale po zimě se přestěhoval k Praze, k Berounu, to mě mrzí. Ale spíš jsme se potkávali až večer v klidu.