Petr Marek: “Chtěl bych prospět české cyklistice!“

21.04.2019 | Jiří Vlasák, Foto: ČSC

Petr Marek: “Chtěl bych prospět české cyklistice!“

Oslovili jsme Petra Marka, který načal druhý rok fungování ve funkci prezidenta Českého svazu cyklistiky, abychom především zjistili, jaké jsou jeho vize, cíle, předsevzetí a postoje v roli pro českou cyklistiku jedné z nejdůležitějších.

Na úvod: dohodli jsme se, že bychom mohli z našich rozhovorů udělat seriál, jehož prostřednictvím bychom mapovali postupný vývoj Svazu, potažmo české cyklistiky, kterou Svaz může významně ovlivňovat, do vyšších úrovní, než je tomu dosud. Nejsme však web Svazu, takže nelze očekávat, že budeme klást jen „příjemné“ otázky. Na druhou stranu ani my nemáme zájem na „bulvárním“ přístupu, i my chceme být prospěšní české cyklistice.

Mým zájmem je spolupracovat s každým, kdo chce prospět české cyklistice včetně Roadcycling.cz. V minulosti Roadcycling.cz Svaz hojně kritizoval, aniž by si zjistil, či měl vůbec zájem si zjistit, detaily kritizovaných záležitostí. Od cyklistických novinářů nečekám, že nás budou omlouvat, ale čekám, že nás nebudou ani pomlouvat. Poukázat na problém je novinářskou povinností, ale nezveličovat, zjistit co nejvíc informací a to i od strany, která je kritizována. Ne vždy se všechno povede, ale když nebudeme dělat nic, tak taky nic nezkazíme. Chceme aktivně věci posouvat dopředu a na vyšší úroveň. Pokud jde o mě, snažím se cyklistiku pozvednout, ale nedokážu to sám, bez lidí, kteří se hlásí ke Svazu cyklistiky.

Když jsme u webů: ten aktuální svazový není moc reprezentativní. Připomíná spíš dobu začátků existence tohoto fenoménu. A to hlavně po formální stránce...

To je pravda. Připravujeme zcela nový, který bude odpovídat standardu 21. století. Vyčleňujeme vlastní lidi, jejichž úkolem bude komunikace s veřejností.

Tak tedy hned na úvod jedna nikoli příjemná a už trošku omšelá otázka: Proč si Svaz udělal tu ostudu a v roce 2019 neuspořádá UCI závod Visegrad 4?

Je to jednoduché: bývalý předseda komise, resp. celá komise nebyla schopná najít za rok pořadatele. Když jsem se v průběhu ledna před konferencí ptal, kde se závod uskuteční, odpovědí bylo pokrčení ramen. Primárně je to odpovědnost příslušné komise, hlavně pak jejího předsedy. Nyní máme nového a v příštím roce by se V4 měla na našem území zase uskutečnit. Již nyní mají tři zájemce o pořádání tohoto závodu.

Zodpovědnost tedy padá především na bývalého předsedu silniční komise. Člověka, který se angažuje i v politice. Na další období byl zvolen do Výkonného výboru ČSC, byť až na potřetí tzv. prostou většinou. Za co má vůbec v novém VV odpovědnost? Je vůbec dobré, aby ve vedení Svazu figuroval člověk, který je myslím vnímán primárně jako politik, nikoli však jako cyklistický „nadšenec“? Nevrhá to na image Svazu trochu pochybného stínu?

Souhlasím, že viděno zvenčí pochybnosti vznikat mohou. Ale bývalý předseda silniční komise byl zvolen delegáty konference. Tvrdí, že chce pracovat a prospět české cyklistice a že jeho srdeční záležitostí je silniční cyklistika. Jestli je to tak, já mu bránit rozhodně nebudu. Cítí-li to tak, pak se musí sám aktivně zapojit a přihlásit se k odpovědnosti, on by měl být iniciativní. My jsme občanské sdružení a členové VV jsou dobrovolní funkcionáři, nejsme firma a já nemohu nikoho úkolovat jako ve firmě. Delegáti ho zvolili, tak ho v této pozici chtějí mít. A jim hlavně by se měl také zodpovídat. Já doufám, že nám všem něco užitečného přinese.

Domyšleno ještě dál: je cílem získávat prostřednictvím spolupracovníků s podobnými politickými aktivitami nějaké „politické“ výhody?

Já takové cíle nemám. S politiky chci samozřejmě spolupracovat a rozhodně s nimi nechci bojovat. Chci bojovat za cyklistiku, byť to někdy může vypadat jako donkichot s větrnými mlýny. Budu a chci s politiky mluvit, ale nechci prosazovat „politické“ zájmy. Sport je podle mě apolitická věc. Na cílové pásce je úplně jedno, kterou stranu vítěz preferuje. Léta, kdy politici rozhodovali o všem, naštěstí snad už skončila. Jsem dalek třídit lidi podle stranické příslušnosti resp. náklonnosti. Prožil jsem dobu socialismu, která mě poznamenala negativně, a nemíním se zase někoho bát. A nebojím se.

Kudy podle vás vede cesta k prospěšné „politické“ (dotační) podpoře sportu, potažmo tedy i cyklistiky?

My podporujeme nově vzniklou Národní agenturu pro sport, v jejímž čele stojí Milan Hnilička (pozn.: bývalý hokejový reprezentační brankář). S Milanem Hniličkou  jsme několikrát mluvili a shodli se na tom, že nejde o politiku, ale o sport. Oddělení sportu od MŠMT bude pro sport užitečné, protože samotné školství představuje obrovskou agendu. Tato agentura by měla zajistit správnou distribuci státních dotací do sportu a tělovýchovy i lepší kontrolu nad nimi, což by mělo celému českému sportu významně prospět.

Obraťme list: vy se víc jak 29 let podílíte na organizaci českého MTB. Už jen aktuální stav svazových stránek MTB a silnice se kloní kvalitou k MTB. Nehrozí nebezpečí, že třeba jen podvědomě ve své pozici nejvyššího představitele Svazu preferujete přeci jen svou „lásku“?

Víte, já nemám stejné povědomí o všech cyklistických disciplínách. Ale od toho tu jsou předsedové jednotlivých komisí – disciplín a samotné komise. Je to především jejich odpovědnost a iniciativa. Nyní máme nového předsedu komise. Dejme mu čas a šanci. Nám v MTB se také nedařilo vždy všechno a rychle. Po novém předsedovi silniční komise Petru Kováčovi (pozn.: rozhovor na webu RC vyšel 4. dubna) to budu chtít. V první řade půjde o zlepšení Českého poháru a Českého poháru mládeže a žen. Silnice je královnou cyklistiky a mou snahou je, aby tomu odpovídala i celková úroveň české cyklistiky včetně Českého poháru. To se zatím úplně nedaří, ale pracujeme na tom. Předsedové musí být aktivní a v prezidiu, resp. výkonném výboru jsme od toho, abychom jim pomáhali finančně, technicky, organizačně, právně atd. Osobně se snažím zaměřit se na ty věci, kde je potřeba pomoci, a to je právě silnice a pohár.

Bavíme se o vrcholové cyklistice, resp. o dětech a mládeži. Co ale výkonnostní či hobby cyklistika. Je svaz nakloněn spolupráci i v tomto směru?

Jako Svaz máme na starosti organizovanou cyklistiku. Chci spolupracovat se všemi, kteří se hlásí ke Svazu. Jsme připraveni spolupracovat s amatérskými ligami atd. Ovšem jako Svaz jsme povinni se řídit pravidly jak UCI, tak i našimi, tzn. licence, doping, atd. Proti organizaci závodů nezastřešených Svazem nic nemám, ale pokud mají vlastní pravidla, nemůžeme je podporovat. Naše nová generální sekretářka má za úkol komunikovat i tímto směrem, ovšem nutno si uvědomit, že nejsme obrovský svaz např. s PR manažerem a že naše možnosti jsou i v tomto směru omezené. Aktuálně ani nemáme prostředky na podporu amatérských lig. Jde o vzájemný proces: Svaz podporuje organizovanou cyklistiku dle svých možností a každý, kdo by chtěl v tomto směru být užitečný Svazu, je vítán.

Když se zmiňujete o „velikosti“ Svazu, pak prostředí jeho aktuálního sídla je – jemně řečeno – nepříliš reprezentativní.

Máte naprostou pravdu. I to chci změnit. Pokud se podaří vybudovat velodromy v Brně a Praze, doprovodným efektem by mělo být vybudování i nových svazových prostor, abychom se i v tomto směru dostali na úroveň, za kterou se nemusíme stydět.

Vy už jste ve funkci prezidenta Svazu víc jak rok. Takže můžete bilancovat. Co se podle vás povedlo, posunulo, na co jste pyšný?

Podařilo se vylepšit finanční podporu Českého poháru mládeže a žen na silnici. V roce 2018 se podařilo uspořádat všechny závody ČP i V4. S novým předsedou silniční komise řešíme financování Českého poháru na příští rok: partneři, sponzoři, technické zajištění, aby všude byly všechny potřebné věci, které má cyklokros či MTB atd. Pokročili jsme v procesu výstavby velodromu v Brně, kde vše zatím spěje ke zdárné realizaci, v Praze jsme ve fázi studie. Zahájili jsme projekt Cycling University, jehož cílem je osvěta na úrovni nejlepších odborníků svých oborů. Na první pohled toho není moc, ale rok 2018 byl jednak rokem před volební konferencí a jednak rokem určité stabilizace, takže doufám, že nyní věci naberou rychlejší spád a začnou se viditelněji měnit. Hlavními úkoly jsou přitáhnout k cyklistice děti a mládež (na Českém poháru MTB v Kutné Hoře jsme jen v sobotu 6. dubna evidovali 450 dětí, v neděli pak cca 380 účastníků), postavit zmiňované velodromy, aby se dráha dostala na úroveň, kterou kdysi měla, a podporovat disciplíny (i podle jejich světového významu) s cílem získávat medaile na mezinárodní úrovni s vrcholem na olympijských hrách.

Na závěr je možná čas vás trošku víc představit. Zasvěceným je znám váš až úsměvný příběh, jak jste zahájil svou dráhu organizátora MTB v Čechách a na Slovensku.

Předestírám, že jsem nikdy na kole nezávodil ve smyslu vrcholového cyklisty, nikdy jsem se cyklistikou neživil, vždy to byl jen koníček ve volném čase. Vzděláním jsem strojař. Byl jsem do cyklistiky nadšenec a přitahovala mě jízda v terénu. Takže jsem si nejprve pořídil cyklokrosové kolo, ale to mě moc nechytlo. Na úzkých gumách jsem se pořád brodil v bahně a nebylo to úplně ono. V roce 1986 jsem si nechal od známého z Německa poslat specializovaný cyklistický časopis Tour a tam jsem poprvé uviděl horské kolo. Láska na první pohled. V roce 1988 jsem si sen splnil: z Francie jsem si přivezl jeden exemplář a čekal jsem, kdy se začnou v této disciplíně i u nás pořádat nějaké závody. Venku už se v té době jezdil Světový pohár (Grundig cup), byť ještě mimo UCI. Když se nic nedělo, zadal jsem inzerát do Mladého světa, že hledám podobné nadšence do MTB, a tímto způsobem jsem se seznámil s kolegy Kepkou a Severinem, s kterými jsme se dohodli, že věci vezmeme aktivně do ruky. Zašel jsem tedy na Svaz zeptat se, kdy začnou závody MTB. Tehdejší generální sekretář pan Houba neměl o disciplíně MTB ani potuchy a v době, kdy už pilíře režimu byly podemleté, mi řekl, že když tomu tedy rozumím, ať si to tady dělám. Mezitím došlo ke změně režimu, my jsme v lednu 1990 založili na Svazu komisi MTB, a tím to všechno začalo.  

Děkuji za rozhovor. Počítám s tím, že bychom se zase potkali na konci května, abychom zjistili, co se změnilo a posunulo ve Svazu a české cyklistice. Přeju hodně zdaru!

I já děkuji a přeji všem krásné Velikonoce!



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste