Rodák z Moravské Třebové vstupuje do světa profesionální cyklistiky v devatenácti letech. Po sérii slibných výsledků v juniorské kategorii si ho vyhlédne nejúspěšnější česká stáj PSK Whirlpool – Hradec Králové (dnešní Elkov – Kasper). Od začátku sbírá solidní výsledky, ale svou devízu, tedy schopnost jezdit na celkové pořadí, si zatím stále neuvědomuje.

„Prvních pět let jsem svůj potenciál nedokázal odhalit. Chyběly mi odpovídající závody a reprezentace do třiadvaceti let v podstatě neexistovala. Kdybych měl dnes takové výsledky, okamžitě podepisuji smlouvu do WorldTour, nebo minimálně do development týmu a kariéra by se vyvíjela úplně jinak. Ale nedá se to vůbec srovnávat. Tenkrát to bylo úplně jiné, dost neprofesionální a v době, kdy stále ještě naplno jel doping,“ vzpomíná dnes Leopold na své začátky.

Na východě Čech nakonec vydrží pět sezón, během nichž zazáří druhým místem na Okolo Turecka nebo desátým na Okolo Rakouska, kde se neztrácí ani mezi zkušenými závodníky z ProTour týmů. Jeho výkony poutají pozornost a postupně se dostává do povědomí širší cyklistické veřejnosti. Další krok je tedy jasný.

V roce 2011 podepisuje smlouvu s německým NetAppem, tehdy ambiciózní prokontinentální sestavou. V týmu se mimo jiné potkává se svým krajanem Janem Bártou.

Nová stáj přináší nové možnosti. König se poprvé staví na start Okolo Kalifornie, Švýcarska nebo Británie. A daří se mu. „Když už jsem byl druhým rokem v kategorii elite, tak dobré výsledky jsem měl poměrně okamžitě.“

Jenže do rozjeté kariéry poprvé promluví zdraví. Problémy se zády ho vyřazují téměř na půlku sezony 2012. Trvá měsíce, než se dostane zpět do závodního rytmu. Na sezónu 2013 je však zpět, a to v ještě lepší kondici než předtím.

Výborné výkony mu nakonec vynesou první nominaci na závod Velké trojky, na Vueltu.

La Vuelta, la Leo

Tři týdny, přes tři tisíce tři sta kilometrů po rozpáleném španělském asfaltu. Parametry nahánějící hrůzu každému nováčkovi na startu. Zkouška fyzické i psychické odolnosti.

„Netušil jsem, co od tak dlouhého závodu mám čekat, ani jak na to bude moje tělo reagovat. Ale už po prvním týdnu jsem věděl, že tohle je závod přesně pro mě. Hlava i tělo najednou přepnuly do úplně jiného režimu a začal jsem porážet i jezdce, na které jsem na kratších závodech nestačil.“

Nikdo, kdo to tehdy viděl, na tu Grand Tour nezapomene. 

V sedmé, ryze sprinterské etapě, překvapuje peloton Philipp Gilbert se Zdeňkem Štybarem zdánlivě beznadějným útokem v závěru. Ale dvojici už nikdo nedokáže dostihnout.

A tak se o vítězi rozhoduje mezi nimi.

Na cílové pásce nakonec o galusku Štybar poráží mistra světa a slaví senzační vítězství.

Další český etapový triumf na Grand Tour – jen rok poté, co Roman Kreuziger ovládl etapu na Giru. Fantazie.

Nikoho by v té chvíli ani na vteřinu nenapadlo, že česká vlaječka u jména vítěze bude svítit i o čtyřiadvacet hodin později – po prvním horském výšlapu ročníku. Etapa číslo osm. A na jejím konci – patnáctikilometrový andaluský kolos Alto de Peñas Blancas.

Skupina favoritů najíždí na závěrečné stoupání. Na čele šlape osamocený Igor Antón. Vše nasvědčuje tomu, že se rozehraje klasická šachová partie, ale velmistři mlčí. Pokukují po sobě. Čekají.

A tak přichází Königova chvíle.

Dva kilometry pod vrcholem velí k útoku. Odpoutává se od skupiny největších favoritů a vyráží stíhat uprchlíka. Na posledních pěti stech metrech ho dostihuje, předjíždí, a pak už jen nevěřícně zvedá ruce nad hlavu.

„Věděl jsem, že závod je těžký pro všechny a nemusím nikam spěchat. Všichni se budou postupně unavovat. Ale paradoxně na Vueltě jsem měl nejlepší první týden, což mě hodně překvapilo, protože obvykle jsem býval nejsilnější až ve druhém.“

Tím však Leopoldovo vystoupení nekončí. Konzistentní výkony v následujících těžkých etapách mu vynesou konečnou devátou příčku v celkové klasifikaci.

A pak přijde Tour de France.

Žlutá brána otevřela nebesa

Leopold je navnaděný svým španělským tažením a hodlá uspět i na nejslavnějším závodě světa – Tour de France.

Jenže sezóna 2014 nezačne ideálně. Po roční odmlce se opět ozývají zdravotní problémy, záda tentokrát střídá koleno. Další stopka, další přerušení. Do závodního tempa se dostává až na přelomu května a června.

„Trvalo, než jsem se do toho zase dostal. V podstatě až do konce května jsem nevěděl, jak na tom jsem. Po čtvrtém místě v Bavorsku mělo být červnové Dauphiné mým odrazovým můstkem k Tour. Necítil jsem však, že mám vyloženě top vrchařskou formu, skončil jsem jedenáctý a přemýšlel, jestli budu mít na první desítku Tour,“ popisoval své rozpoložení před životním závodem v roce 2022 pro server iDNES.cz.

Tour toho roku začíná ve Velké Británii. Trasu lemují dva miliony lidí. Celý svět netrpělivě vyhlíží největší souboj dekády. Ve skvělé fazóně přijíždí obhájce prvenství Chris Froome. Nechybí ani španělský El Pistolero Alberto Contador, o němž se šeptá, že má životní formu. A lovit na francouzské průsmyky přijíždí i žralok z Messiny Vincenzo Nibali.

Na opačné straně stojí Königův NetApp, pozvaný na divokou kartu. Tým s nejmenším autobusem, nejskromnějším rozpočtem, ale nehodlá být na Grand Boucle jen do počtu.

Jenže Stará dáma brzy ukáže svou moc. Ve třetí etapě do Londýna má Leopold kolizi šest kilometrů před cílem a ztrácí minutu. V páté jej zpomaluje defekt. Další den pro změnu padá a musí nahánět peloton. A v deštivém osmém dějství do Gérardmeru znovu leží na zemi. Nasedá zpět, ale záhy přichází problém s přehazovačkou. Na svůj speciál pak čeká další dvě minuty.

Po prvním týdnu je až čtyřiadvacátý s mankem přes sedm minut. Je na dně.

Ale není sám. Padají i velikáni.

Chris Froome si zlomí zápěstí a po dalších několika pádech nakonecodstupuje. Tour brzy končí i pro dalšího superfavorita Alberta Contadora, jehož zaskočí zrádný sjezd a zlomí si holení kost. V té chvíli se závod mění na divadlo jediného herce, sicilského žraloka.

„Nibali si tam v podstatě dělal, co chtěl,“ vrací se dnes König. „Kdyby zůstal Froome s Contadorem, měl by proti sobě reálné soupeře a závod by měl úplně jinou dynamiku a možná bychom i my ostatní měli větší možnost vyhrát nějakou etapu, těžko říct. Takhle dominoval. Říká se, že byl ve své životní formě a já tomu věřím. Už nikdy potom taková čísla neměl.“

A přesto právě ve chvílích, kdy si francouzské hory vybírají svou daň, přichází Königův obrat. V etapě na Planinu krásných dívek se drží s nejlepšími. Dojíždí vepředu a poprvé po dlouhém týdnu konečně cítí, že tenhle závod ještě není ztracený.

Další dny ho ale znovu lámou. Tělo bojuje. Nohy neposlouchají. V jedné z horských etap dokonce zvažuje, že to vzdá. Ale zůstává.

Pak přijde pikantní alpské menu.

Výjezd na vrchol mimořádné kategorie Chamrousse. Thiabaut Pinot zaútočí, balík zpomalí. König vytuší správnou chvíli. Vyráží. Pouze Rafael Majka, šestý muž na Giru, se za něj zavěsí, ale odmítá střídat. Nibali však vycení zuby, oba dojíždí a vítězí.

König však slaví po svém – skok z 19. na 10. místo v celkovém pořadí je pro něj i celý tým obrovskou vzpruhou. „Najednou jsem věděl, že to půjde. Nejdůležitější nebylo druhé místo v etapě, ale to, že jsem se prokousal do desítky,“ vzpomíná.

V další alpské zkoušce přes Izoard do Risoulu se necítí ideálně, ale navzdory únavě se v závěru zvedne a posune na osmé místo celkově. O den později na Port de Balès využije znalost sjezdu z Vuelty a společně s Rogerem Klugem dojíždí skupinu favoritů, čímž se dostává na sedmé místo.

„Byla to horská dráha. První Tour, první obrovský tlak, spousta chyb, ale i chvíle, kdy jsem sám sobě ukázal, že na to mám. Tehdy jsem si uvědomil, že rozhodují až velké kopce, a hlavně, že se v tomhle světě můžu pohybovat s těmi nejlepšími,“ řekne dnes, s odstupem jedenácti let.

Následující etapa na Pla d’Adet mu ale nevyjde. Ztrácí kontakt s čelní skupinou a propadá se pořadím. V královské etapě na francouzský státní svátek s Tourmaletem na trase a cílem na legendárním Hautacam, se však znovu drží největších soupeřů a hají elitní desítku. Devatenáctá etapa do Bergeracu přinese ještě nepříjemný pád v závěru, ale Leopold vyvázne bez zranění.

A hlavě už má jediné, závěrečný chronometr do Périgueux.

Poslední velká výzva, časovka na čtyřiapadesát kilometrů. Jenomže neví, jak si vede, vysílačka totiž nefunguje. Jede sám, jen podle instinktu. Ale na trati nechá všechno. Cílovou čáru protne v pátém nejrychlejším čase a poskočí na konečné sedmé místo před Nizozemce Ten Dama a Mollemu.

„Zpětně to byl největší milník,“ říká dnes. „Dneska už umí časovku zajet skoro každý z favoritů, ale tenkrát to tak nebylo. Z jezdců, kteří jeli na celkové pořadí, to pořádně zvládl jen Nibali. Ta časovka všechno rozhodla.“

Krátce poté zazvoní telefon. Volají ze Sky.

Letí do Manchesteru, podstoupí zdravotní testy a pohovor s šéfem týmu Davem Brailsfordem. Je jasno. Leopold König míří do nejlepší cyklistické stáje světa.

„Chtěl jsem tam za každou cenu. Byli týmovou mašinou, kdo tehdy říkal, že se tam nechce dostat, lhal.“

Grande Giro a Vive la France

Rok 2015 je pro Leopolda rokem velkých životních změn. Přichází do týmu Sky, cyklistické supervelmoci, dynastie, která nemá obdoby.

„Přišli s úplně novým pojetím cyklistiky. Kladl se důraz na každý detail, měli jsme pojízdné karavany, vlastní speciální matrace, vyčištěnou klimatizaci v každém pokoji. V podstatě cokoliv jsme si řekli a potřebovali, to jsme dostali. Totéž platilo o trenérech a sportovních ředitelích, kterých jsme měli tehdy suverénně nejvíc. Všechno bylo dotažené. Fungovali jsme jako jeden organismus, všichni se navzájem tlačili nahoru,“ vzpomíná König.

„V té době to byl naprostý unikát. V podstatě to, co dnes vidíme u UAE nebo Vismy, s tím přišel tým Sky. Zpětně když se na to díváme, tak dominovali od roku 2012 do 2019, žádný jiný tým neměl tak dlouhou éru.“

Britskou letkou je jako spolulídr s Richiem Portem vyslán bojovat o růžový trikot do Itálie. Jenže australský vrchař brzy po pádu odstupuje a celá stáj se musí přeorientovat. Vše se nyní točí kolem jediného muže, Leopolda Königa.

„Zpětně když si to vezmu, bylo to neuvěřitelné. První čtyři měsíce v nejlepším týmu světa, a já byl lídrem na druhém nejprestižnějším závodě planety. Podporovali mě ve všem až do konce.“

Až tehdy si naplno uvědomuje, jakou moc má černý dres s modrým pruhem uprostřed.

„V NetAppu jsme si všechno museli vydřít. I když podpora týmu byla skvělá, museli jsme se s kluky do každé pozice doslova probojovat. Ale ve Sky? Tam jsme padli na čelo, zvedli tempo a najednou za námi zbylo třicet lidí. Jen proto, že jsme byli vepředu v těžké fázi závodu.“

Leopold opět podává vyrovnané výkony a drží se s nejlepšími. V nejtěžších horských etapách dojede čtyřikrát v první desítce a do Milána pak dojíždí na celkovém šestém místě. Třetí Grand Tour, třetí umístění v elitní desítce, což se nikomu z našich cyklistů nepodařilo.

O měsíc později se na výzvu týmu staví i na start Tour de France, v roli klíčového domestika Chrise Frooma. Jenže sil je pramálo, tělo po náročném květnu nestačilo zregenerovat. Od začátku se trápí. „Giro v roce 2015 bylo jedno z nejtěžších vůbec. Astana tehdy úplně zdecimovala peloton a dělala si v podstatě, co chtěla. Všem to udělali hodně těžké. Nikdy předtím jsem double Giro–Tour nejel, ale říkal jsem, že to zvládnu. Bohužel se mi úplně nepodařilo zregenerovat. Tour nebyla vůbec podle mých představ. Nepodařilo se mi odvést ani z poloviny práci, kterou jsem chtěl. Protrápil jsem se tím, a když se trápíte na nejtěžším závodě světa, není to vůbec příjemné.“

Tři týdny v červenci nevychází podle Leopoldových představ. Nohy nejedou, tělo stávkuje, ale Leopold bojuje. Etapu za etapou, kilometr po kilometru.

A i když se necítí nejlépe, v týmu to není znát. Všechno je neuvěřitelně soustředěné, všichni drží při sobě.

„Své pocity jsem úplně hodil za hlavu a táhl mě celý tým. Nic mi nevytýkali, v tomhle byl ten tým naprosto úžasný, včetně Davida Brailsforda, který sám byl skoro na každé etapě a často se mnou konzultoval mé výkony a uklidňoval mě. Ani jeden náznak, že by řekl něco ostrého. Naopak vždycky se snažili přizpůsobit vaší kondici místu v týmu. Třeba ve třetím týdnu jsem na tom už začínal být líp a byl jsem v kopcích vepředu, ale ty první dva týdny jsem jezdil třeba jenom roviny. Takže v tomhle ohledu byli hodně přizpůsobiví, což bylo skvělé.“

A není divu, Chris Froome totiž dojíždí do Paříže ve žlutém trikotu a podruhé v kariéře mu Francie leží u nohou. Tým Sky navíc opanuje i týmovou soutěž, a tak i Leopold stoupá na pódium Champs-Élysées.

Adiós, pelotone

V té chvíli je na absolutním vrcholu a má před sebou zářivou budoucnost. V únoru 2016 se však znovu ozývají zdravotní problémy, které jej nakonec donutí přehodnotit plány a vynechat Giro, na němž měl být jasnou jedničkou týmu Sky. Bolesti ale ustoupí. Vrací se do tréninku a připravuje se na druhou půlku sezóny s vrcholem na Vueltě, která – jak dnes bohužel víme, se stane labutí písní jeho kariéry.

Leopold však jede životní Grand Tour. Ve výborné formě drží krok s nejlepšími a ve třetím týdnu stoupá celkovým pořadím vzhůru. Jenže pak přichází patnáctá etapa s cílem na Formigalu. Nenápadná, jen 118 kilometrů dlouhá. O to záludnější.

Alberto Contador hned po startu rozpoutává peklo na silnici. Nairo Quintana a dalších pár jezdců s ním letí vpřed. Skupina se rychle trhá od zbytku pelotonu. A v tom chaosu zůstává König vzadu. Zapomene se. Reaguje pozdě. Příliš pozdě.

„Bylo to hloupé. Vteřinové rozhodnutí. Ale to v tu chvíli stačí. Během jedné minuty se celý závod rozplynul,“ popisuje později.

„Měl jsem opravdu na to jet o třetí místo, tým byl odhodlaný bojovat o pódium. Samozřejmě, kdybych v té chvíli věděl, že je to má poslední Grand Tour, tak by mě to i mrzelo. Ale jak říkám, byla to obrovská zkušenost.“

Zůstává ve třetí, nejzadnější skupině, a v ní není nikdo, kdo by měl důvod únik stahovat. Závod je ztracen. V cíli počítá 54 minut ztráty, i když limit je pouze jednatřicet. Měla by přijít diskvalifikace, rozhodčí však musí udělat výjimku, jinak by odstoupila půlka pelotonu. König tak sice zůstává v závodě, ale vše, pro co dřel, je pryč. A aniž by to tehdy kdokoliv tušil, do žádné další Grand Tour už nikdy nenastoupí.

V roce 2017 se vrací do NettAppu, nyní již worldtourové stáje nesoucí název BORA. Vše vypadá ideálně. Tým se má stavět kolem Petera Sagana na sprinty a Leopolda na celkové pořadí. Vše je připravené.

Brzy je však zřejmé, že něco není v pořádku.

„Strašně jsem se trápil a dlouhou dobu jsem v podstatě vůbec nedokázal závodit. Na konci sezony jsem sice objel dva etapové závody Okolo Turecka a čínskou Kuang-si – a tehdy jsem měl pocit, že je všechno za mnou, že to nejhorší je pryč,“ vzpomíná.

Během zimní přípravy na sezónu 2018 se nicméně všechno vrací. A s nečekanou silou.

„Začalo se to znova zhoršovat a mělo to strašně rychlý spád. Během tří měsíců jsem úplně skončil a nemohl jsem dělat jakýkoliv sport, což bylo samozřejmě hodně těžké, ale to je prostě součást života,“ říká dnes už v roli ředitele závodu Czech Tour.

Po třech letech plných otazníků, co s ním vlastně je, ukončuje v pouhých 31 letech kariéru.

Leopold König však už navždy zůstane v historii zapsán coby první český cyklista, jenž dojel v první desítce celkového pořadí na Tour, Giru i Vueltě. Cyklista, jehož počin nikdo dosud nedokázal napodobit, a přitom bychom dnes zřejmě hovořili o ještě významnějších výsledcích. Kdyby…