Proč přišel Zdeněk Štybar o Flandry?

03.04.2021 | MUDr. Pavel Jelínek

Proč přišel Zdeněk Štybar o Flandry?

Oficiální zdroje hovoří o tom, že poté, co se Zdeněk Štybar necítil po závodě Gent - Wevelgem dobře, odhalilo lékařské vyšetření poruchu srdečního rytmu. Následná léčba spočívající v radiofrekvenční ablaci proběhla ve středu v Bruselu.

 To jsou informace spíše kusé. Ani my nedisponujeme Štybarovým chorobopisem. Ovšem výše uvedené potíže i terapie nejsou v kombinaci s profesionální cyklistikou až tak neobvyklé. Pojďme si tedy uvést pár faktů, které se s velkou pravděpodobností týkají i Zdeňka Štybara.

Benefity sportu převažují nad jeho vedlejšími účinky, ale...

Přesně touto informaci začínají skoro všechna seriózní pojednání o vlivu sportu na lidský organismu. Takže i my na tomto místě raději zdůrazníme, že sportování je v naprosté většině případů zdravé a tedy doporučeníhodné. Jeho klady totiž výrazně převažují nad zápory. Své o tom vědí nejen kardiologové, endokrinologové, neurologové, onkologové, ortopedi, psychiatři apod., kteří sport mnoha svým pacientům doporučují. Stejně tak ale platí, že všeho moc škodí.  A právě potíže popsané u Zdeňka Štybara jsou typickým “vedlejším účinkem” extenzivní fyzické zátěže, kterou podstupují profesionální vytrvalci.

Na webu týmu Deceuninck - Quickstep se hovoří o poruše srdečního rytmu. To je obecný pojem, pod kterým si lze představit více typů onemocnění. Nicméně se sportem jsou sdružené fibrilace síní a arytmie vycházející z pravé komory. Mezi sportovci jimi bývají typicky postižení jinak zdraví muži ve středním věku s tréninkovou anamnézou trvající přes 10 let. Důvodů, proč sport usnadňuje jejich vznik, je několik. Svou roli hraje rozšíření srdečních oddílů, převaha parasympatiku a někdy také přítomnost vazivové přestavby srdečního svalu. To vše přispívá k tomu, že šíření elektrického vzruchu srdečním svalem, které předchází každému stahu, je pozměněno a stává se chaotickým. Výsledkem je právě arytmie. Některé arytmie jsou přítomny nepřetržitě, jiné se objevují jen občas, v klidu nebo při zátěži. Sportovec to na sobě může pocítit jako pravidelné či nepravidelné bušení srdce, pokles výkonnosti se zadýcháváním, pocit na omdlení apod. Také Zdeněk Štybar popisuje své příznaky jako “točení hlavy a pocit na omdlení”.

Nejpravděpodobnější porucha srdečního rytmu, která u vytrvalostních sportovců může omezovat jejich výkon, se nazývá fibrilace síní. To, že nadměrný sport její vznik usnadňuje, nebylo vždy úplně jasné. Chvíli to trvalo, než byla přijata myšlenka, že sport může za určitých okolností jinak zdravé srdce poškozovat.  Až studie z 90. let minulého století přinesly první data o tom, že elitní sportovci mají několikanásobně zvýšené riziko vzniku fibrilace síní v porovnání s běžnou populací. Ovšem není to jen problém profesionálů. Jiné práce hovoří o tom, že i lidé sportující na amatérské úrovni mají riziko vzniku fibrilace síní zvýšené. Míra rizika se zvyšuje s objemem a intenzitou tréninku. Dnes již máme data třeba o tom, že mezi účastníky masových vytrvalostních závodů se fibrilace síní vyskytuje více u těch s vyšší výkonností. Zajímavé je, že tyto jevy jsou zdokumentovány jen u mužů, nikoliv u žen.

Horní záznam ukazuje EKG křivku při fibrilaci síní. Šipka ukazuje chaotické fibrilační vlnky “f” o frekvenci 400 - 600 za minutu. Vysoké kmity představují aktivitu komor, která je při fibrilaci síní nepravidelná. Dolní záznam ukazuje normální stav. Šipka ukazuje pravidelné síňové vlny “P” a pravidelná je i aktivita komor.

Pro potvrzení diagnózy je nutné zachytit arytmii na EKG. Jelikož jsme si řekli, že poruchy rytmu bývají i dočasné, není to vždy úplně snadné. Běžným klidovým EKG, které trvá v řádu vteřin se to často nepodaří. Naštěstí existují další způsoby. Běžně dostávají pacienti s podezřením na podobná onemocnění tzv. EKG-Holter. To je přístroj, který zaznamenává srdeční aktivitu dlouhodobě (24 hod i více). Šance na zaznamenání různých patologií se tak výrazně zvyšuje. Další alternativou jsou mobilní aplikace, kterými může pacient sám zaznamenat srdeční rytmus v době, kdy pocítí potíže. Cenné informace přináší také EKG záznam během zátěžového testu.

Význam a možné důsledky fibrilace síní u sportovců nejsou ještě beze zbytku prozkoumány. Není také divu, když si uvědomíme, že se o této diagnóze vážněji mluví až posledních 20 - 30 let. Obecné poučky, které platí pro fibrilaci síní u nesportovců, nelze beze zbytku aplikovat na sportovce. Velký rozdíl mezi sportovcem a typickým kardiakem totiž je, že sportovec bývá jinak zdravý, v dobré kondici a bez přítomnosti ostatních rizikových faktorů (např. kouření). Proto není prokázán tak jednoznačný bezprostřední vliv na mortalitu. Lze se ale domnívat, že v dlouhodobějším horizontu se i u sportovce vliv fibrilace síní na jeho celkovém zdraví projeví.

V léčbě se uplatňují podobné přístupy jako u nesportovců, které je však nutné modifikovat, aby vyhověly specifickým požadavků výkonnostního sportu.

U typického kardiaka s fibrilací síní hraje hlavní roli tzv. antikoagulační léčba. Laicky řečeno se jedná o podávání léků na ředění krve, které mají za úkol zabránit vzniku krevních sraženin v nepravidelně se kontrahujícím srdci. Tyto sraženiny mohou totiž způsobovat závažné komplikace, například akutní cévní mozkové příhody. Hlavní nevýhodou antikoagulační léčby je ale zvýšený sklon ke krvácení. To je fakt, který její nasazení u mnoha sportovců, kteří chtějí ve sportovní kariéře pokračovat, znemožňuje. Opravdu by nebyl dobrý nápad účastnit se silničních závodů s rizikem hromadných pádů pod antikoagulační léčbou…

Jiné léky mají za cíl přímo ovlivnit srdeční rytmus. U sportovců je třeba mít na paměti, že ne všechny z nich jsou přípustné z pohledu antidopingových komisařů. Kromě toho některé tyto léky už z principu svého mechanismu účinku snižují výkonnost. Typickým problematickým příkladem by byly třeba beta-blokátory.

Selský rozum říká, že součástí léčby by mělo být i odstranění vyvolávající příčiny - tedy extenzivní fyzické zátěže. To ale není zpravidla věc, kterou by chtěli profesionálové slyšet. Kromě toho ne vše, co se na první pohled jeví logické, se vždy ukáže jako skutečně pravdivé. Současná data o vlivu dekondice na fibrilaci síní u sportovců nejsou úplně jednoznačná.

Zatím jsme si nepředstavili skutečně dobře fungující terapeutickou modalitu vhodnou pro sportovce. Není tedy divu, že se pozornost odborníků i pacientů upíná k radiofrekvenční ablaci. Tuto léčbu prodělal i Zdeněk Štybar. Jedná se o krátký zákrok spočívající v zavedení ablačního katetru krevním řečištěm z třísla až do srdce. Ablací se rozumí zničení arytmogenního ložiska v srdečním svalu vysokofrekvenčním střídavým proudem. Laicky si lze celou proceduru představit jako spálení místa v srdečním svalu, které je zodpovědné za generování či vedení elektrických impulzů způsobujících nepravidelné srdeční stahy. Aby vše zafungovalo, jak má, musí být splněno několik podmínek. Nejprve se musí podařit přesně identifikovat místo určené k ablaci, dále musíme být schopni přesně v tomto místě zakročit a zároveň nepoškodit vedlejší struktury nutné pro normální funkci srdce. Pro čtenáře je potěšující, že i v ČR je katetrizační ablace běžně dostupná a nejedná se o VIP léčbu vyhrazenou pouze pro vybrané profesionály.

3D model levé srdeční síně získaný při radiofrekvenční ablaci. Dobře je patrno vyústění 4 plicních žil do levé síně. Červené body ukazují místa radiofrekvenčních zásahů.

Již několikrát jsme zmínili, že stav vědění týkající se arytmií u sportovců není zcela bez mezer, a že závěry platné pro běžnou populaci nelze nekriticky aplikovat na sportovce. Z tohoto důvodu je těžké vyjádřit se k prognóze a riziku recidivy arytmie po ablaci u profesionálního cyklisty. Přesnější odhad je možný jen při zohlednění přesné diagnózy, terapie a celkového zdravotního stavu. Velmi přibližně lze tvrdit, že u jinak zdravých pacientů s fibrilací síní bývají tyto zákroky úspěšné ve více než 70%. U některých jiných arytmií se úspěšnost této léčebné metody blíží 100%.

Bez zajímavosti není ani jméno ošetřujícího lékaře Zdeňka Štybara, který ablaci provedl. Je jím prof.Pedro Brugada. V odborných kardiologických kruzích je to uznávaná světová kapacita na arytmologii. Prof. Brugada dal společně se svým bratrem jméno některým vzácným arytmiím (syndrom Brugadových).

Podmínka zkušeného odborníka byla tedy u Zdeňka Štybara splněna beze zbytku. Nám nezbývá než popřát Zdeňkovi, aby i ostatní faktory rozhodující o úspěchu léčby byly na jeho straně a on se dokázal bez omezení vrátit do závodního kolotoče.


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste