Simono, kromě "normální" práce v deníku E15 jsi mezinárodní rozhodčí silniční cyklistiky UCI, loni sis udělala teoretické zkoušky na mezinárodní rozhodčí UCI pro cyklokros a letos tě čeká praktická zkouška, šéfuješ našemu webu RoadCycling.cz a nově ses dobrovolně stala ředitelkou Tour de Feminin. Nezbláznila ses?

Vypadá to tak, viď? Já nevím, mám pocit, že veškeré mé aktivity se různě propojují, navazují jedna na druhou, zapadají do sebe… a bohužel mám jednu nepříliš výhodnou vlastnost. Když mi jako panu Pávkovi ve filmu Vesničko má středisková někdo řekne: „Když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí…“, tak já se ani moc nerozmýšlím a dělám, řeším, zachraňuju. Pomalu se učím ale odmítat spoustu zajímavých nabídek, moje kapacita už dosahuje hraničních limitů, takže tvůj výčet mých aktivit doplním už jen o organizování třetího největšího amatérského závodu v ČR Tour de Zeleňák (5. září 2020 v Rumburku), a to všechno musím také kombinovat s mým osobním životem a rodinou. V týdnu mě šokoval náhlý odchod předsedy Senátu pana Jaroslava Kubery, který byl v loňském roce předávat ceny na mezinárodním etapovém závodě žen UCI Tour de Feminin v Krásné Lípě. Zase jsme si skvěle „pokecali“, potkávali jsme se pravidelně i na startu teplické etapy Závodu Míru juniorů, kde vždy startoval nebo odváděl na svém elektrickém kole peloton na ostrý start… Infarkt může postihnout každého z nás bez upozornění, tak jsem začala o redukci svých aktivit docela vážně uvažovat.

A to jsem vědomě neuvedl, že se angažuješ v organizaci RoadCupu, největšího silničního amatérského seriálu. Jak ses k tomu dostala?

Ta historie je už poměrně známá. Letos startujeme třetí ročník. Jednoho dne mě oslovil Igor Jermolajev, hobby cyklista, který se mě osobně přišel zeptat, jestli by RoadCycling.cz nějakým způsobem nepodpořil „hobíky“ a nepropagoval i amatérskou cyklistiku, že v aktuální době neexistuje médium, které by zveřejňovalo aktuality, fotografie, výsledky z těchto mnohdy velmi kvalitně uspořádaných akcí… A jelikož je internet téměř nafukovací a myšlenka, že zapadnu i mezi hordu skvělých lidí, kterých je na startu stovky či tisíce a kteří to dělají především pro radost a pro poměření si sil se stejnými nadšenci z celé republiky, byla pro mě velkou neznámou a má zvědavost, co z toho nakonec uděláme, opět zvítězila. Potkávám opět spoustu známých, se kterými jsem kvůli své „profi“ nasměrované kariéře rozhodčí závodů UCI a ČSC ztratila kontakt a s nimiž jsem kdysi na závodech „vyrůstala“. Je to prima pocit být všude za hosta a někoho, koho lidi rádi vidí.

Každý rok sis pro RoadCup nasmlouvala zajímavé ambasadory: Františka Feryho Raboně, Lubora Tesila Tesaře a pro letošek Petra Bejka Benčíka. Co si od nich slibuješ a jak se jim to daří naplňovat?

Oni jsou to všechno především moji zlatí kamarádi. František byl tím prvním odvážlivcem, který vůbec netušil, do čeho jde. Ale potřebovala jsem nějaké „velké“ jméno naší i světové profi cyklistiky, aby hobíci, diváci, bafíci, organizátoři a především sponzoři a mecenáši zbystřili a začali brát RoadCup vážně. „Fery“ se své funkce v 1. ročníku zhostil tak, jak jsme si naplánovali. Byl hlavním hostem jednoho z posledních závodů RoadCupu, Tour de Zeleňák 2018 v Rumburku a společně s moderátory akce odmoderoval přímý přenos, který se již pravidelně ze Zeleňáku dělá. Pevně doufám, že nám zůstane věrný a zkusí si letos nějaký podnik objet. Nicméně s jeho prací ředitele marketingu u Kalašů to asi není úplně pravděpodobné.

To Lubor Tesař se do loňského ročníku 2019 zakousnul o kousíček více. Účastnil se jako host či moderátor např. Pavé Tour v Milovicích, Krakonošova cyklomaratonu, Krušnotonu, Krále Šumavy a samozřejmě odmoderoval i přímý přenos Tour de Zeleňák, kde dokonce slíbil, že si letošní Zeleňák objede. Lubor je manažerem našeho největšího cyklistického veletrhu FOR Bikes v Praze v areálu PVA Letňany a společnost, která veletrh pořádá, ABF a.s. byla a zůstává partnerem RoadCupu a velmi mu pomáhá propagací, slavnostním vyhlášením během veletrhu (letos by měl slavnostní vyhlášení vítězů RoadCupu 2019 moderovat Tomáš Hauptvogel, vloni to byl Jirka Ježek) a podporou v médiích či u sponzorů. Lubor nadále osobně zůstává mým pomocníkem, který mi pomáhá se spoustou činností, které RoadCup potřebuje.

No a letošní ambasador, Petr Benčík, všichni ho znají jako Bejka, úspěšný profi cyklista, několikanásobný mistr republiky, moderátor závodů v televizi a provozovatel cykloobchodu značky Colnago a Assos a hlavně velký srandista a člověk, se kterým jsme na severu Čech vyrůstali. Petr má v plánu také navštívit některé se závodů RoadCupu, chce své pravidelné vyjížďky se zákazníky a přáteli směřovat k jednotlivým podnikům RoadCupu. V diáři už má samozřejmě Tour de Zeleňák, který by měl jako jeho předchůdci odmoderovat v přímém přenosu. Uvidíme, zda si to Petr i my všichni s ním užijeme.

Prostě doufám, že čím dál tím víc hobíků bude naše závody absolvovat a budou se chtít s našimi ambasadory na některých závodech potkat.

RoadCup je pohár silničních závodů pro nejširší veřejnost, ovšem elitní závodníky nevyjímaje.

Co se týče eliťáků, mám pocit, že licencovaní závodníci ČSC nemají v ČR moc příležitostí absolvovat dostatek závodů zastřesených ČSC, kalendář silničních závodů ČSC není moc bohatý. Proto i tyto závodníky můžeme v závodech RoadCupu vidět, dost často to samozřejmě hobíkům natřou, hlavně chtějí potrénovat, jsou i organizátory pozváni, aby byli takovou třešničkou na dortu pelotonu jejich závodu. Nicméně pro letošek jsme vyzkoušeli zařadit v závodech RoadCupu i kategorii Elite, kam by se měli tito závodníci přihlašovat (profi závodníci, závodníci Českého poháru) a neodebírat body hobbíkům do RoadCupu. Uvidíme, jak se to letos povede.

RoadCup zastřešuje řadu výborných podniků, které dosud existovaly samostatně. Jak se daří spolupracovat s jednotlivými organizátory?

Je to tak, že si každý organizátor svůj závod organizuje sám se svým týmem a RoadCycling.cz zajišťuje právě tu komunikaci směrem k RoadCupu, k jeho bodování, výsledkovému vyhodnocení a právě té propagaci, pořádáme společné porady, snažíme se najít sponzory či podporovatele, kteří nám dovolí udělat z akcí videoreportáže, přímé přenosy, zajistit promo v dalších médiích, hlavně v televizi a do budoucna třeba organizátorům pomoci i finančně. Takže pokud nás nyní čte nějaký ředitel, majitel či manažer nějaké společnosti, který by chtěl propojit své jméno právě s RoadCupem a podpořit tak i hmotně tento skvělý podnik, ať neváhá a ozve se mi, uděláme pro něj se všemi organizačními týmy, které musím za loňský rok velmi pochválit, první poslední. Kolega Libor Matějka hodně ve svých článcích zde na RoadCycling.cz žehrá na to, že ČSC nemá pod sebou to cyklistické hnutí, ze kterého mají vycházat další Raboňové, Tesařové, Benčíkové, Štybarové, Kreuzigerové a další, tak mohu všechny ujistit, že RoadCup to hnutí určitě má.

Je mi 65 let a vážím 90 kg. Předsevzal jsem si, že objedu kompletní RoadCup. Je to dobrý nápad?

No nevím, jak jsi na tom fyzicky, byl bys opravdu borec, kdybys to absolvoval celé. To se nikomu ještě nepodařilo, takže předpokládám, že bys vyhrál a nejen ve své věkové kategorii. Pro letošní ročník jsme opět trochu upravili pravidla bodování, takže doporučuji všem účastníkům pozorně nastudovat, aby věděli, kolik je třeba minimálně objet závodů, aby se umístili dle svých představ v sérii RoadRace či RoadMarathon.

Přečetl jsem si, že vrcholoví cyklisté pojídají některé u nás netradiční pokrmy. Tak jsem si domů koupil quinou. Tuším, že je stále někde zastrčená ve špajzu. Bude k mání alespoň na závodech RoadCupu?

Těžko říci. Na závodech, které jsem navšítila v loňském roce, bylo pro závodníky i diváky nachystáno spíše takové to typicky české hutné jídlo. Přeci jen závodníci přijedou z trati a potřebují do sebe narvat ty rychlé sacharidy. Takže nebyl překvapením guláš, s knedlíky či těstovinami, těstovinový salát s majonézou, grilované klobásy, no a samozřejmě všudy přítomné pivo. A já myslím, že pokud to má být zábava, a já chci, aby RoadCup zábava byl, tak si i trénující hobíci mohou někdy ten gulášek dát.

Matka obvykle miluje všechny svoje děti stejně. Ale mívá jednoho miláčka, často nejmladšího. Předpokládám, že pro tebe je to Zeleňák? Vždyť  se jede v tvém rodném kraji.

No tak to bezpochyby. Navíc jsem si na Zeleňáku dokázala, že naše organizační skupina v čele s Honzou Novotou a Hankou Kohoutovou je schopná zorganizovat i závod UCI, takže jdeme rovnou do dalšího ze závodů Rodinného stříbra Ústeckého kraje, kterým je již zmiňovaná Tour de Feminin, mezinárodní letos 4 etapový závod žen v srdci národního parku České Švýcarsko. Uvidíme, jak se nám to povede, ale jistým cílem do budoucnosti by mohl být posun závodu do kategorie 2.1 UCI WE, no a kdyby se opět našli skvělí sponzoři, a my mohli snít, že to jednou bude ženská WorldTour, tak to by už bylo fakt něco!

Pořádat dnes cyklistický závod na silnici, to je šichta. Hlavně administrativní. Dá se pak ještě vůbec užít sranda?

No tak měsíc před závodem to ještě „sranda“ být může, ale jak se blížíte ke Dni D, tak to samozřejmě ve všech vibruje a stále dokola kontrolujete, zda je vše připraveno, zajišťěno, dotaženo do těch nejmenších detailů… Tady je na místě poděkovat všem úřadům, bezpečnostním složkám, dobrovolníkům, organizátorům, sponzorům, prostě všem lidem, díky kterým v České republice ještě silniční cyklistika existuje, aby vydrželi, aby to nevzdávali a aby si to po tom, až poslední závodník z trati dojede ve zdraví do cíle, případně dorazí ve sběrném voze, užili, odfrkli si a s radostí se pustili do dalšího ročníku, do další akce. Protože když by to měl být stres a ne zábava, tak to všichni můžeme zabalit.

Žena je obvykle na rozdíl od chlapa pečující a podporující. A její srdce naplňuje, když její péče dojde ocenění? Dočkala ses už?

Jestli tím myslíš, že mě vše, co pro cyklistiku dělám, naplňuje, tak asi ano, jinak bych to nedělala. Zjistila jsem na stará kolena, že je to asi možná jediné, v čem jsem aspoň maličko dobrá a že už se nebudu pouštět do jiných věcí. Ano, když vidím, jak se nám daří RoadCup, jak zpravodajský web RoadCycling.cz nekrachuje, i když by si to možná pár subjektů přálo :D, jak ještě můžu pro UCI zaletět někam odpískat nějaké pěkné závody, zorganizovat sama závody, kam se budou lidi rádi vracet, a to vše rodina přežije, tak to za to stálo. A když ještě přijde nějaký dobrák a řekne: „Paní Simono, jste skvělá, díky, děláte to dobře,“ tak to už jsem v ráji a musím své ego zase usměrnit, aby mě moc nepřeválcovalo.

Kladeš si při pořádání RoadCupu nějaké cíle, něco, co když se splní, tak tě to uspokojí?

Ano, chtěla bych pro RoadCup najít nějakého velkého a dlouhodobého partnera, jehož jméno RoadCup ponese a ten partner nás podpoří tak, abychom všichni své závody mohli i pro hobíky organizovat na co nejvyšší možné úrovni, aby si i hobíci mohli vydělat nějakou kačku a aby byl RoadCup pro hobíky takovým pojmem, jako byl třeba Závod Míru pro profíky. To bych šla do hrobu s čistou hlavou!

Simono, díky za rozhovor. A budu fandit, aby se RoadCup stal Závodem míru pro hobíky, aby se Tour de Feminin dostal do kategorie Women´s World Tour, aby o tom všem přitažlivě psal RoadCycling.cz a hlavně, aby ses z toho všeho dlouho radovala!