Mistrovství Evropy samozřejmě ani zdaleka nemá takovou prestiž jako mistrovství světa, ale pro Belgičana je to poslední titul, který mu ve sbírce stále chybí. V roce 2021 ho měl na dosah, v italském Trentu spurtoval o vítězství se Sonnym Colbrellim a rychlému Italovi podlehl (pátý tehdy s velkou ztrátou dojel Tadej Pogačar).

„Je to můj největší podzimní cíl. Možná dokonce větší cíl než mistrovství světa,“ řekl na úterní tiskové konferenci. Tu belgický národní tým uspořádal až večer, protože Evenepoel teprve ráno dorazil do Francie a přes den se snažil aktivovat své tělo po náročném cestování z Rwandy. Proto není jisté, že bude ve středu ve stoprocentní formě. „To je pravda. Uvidíme, jak to dopadne, ale udělal jsem všechno pro to, abych tady byl co nejčerstvější. Každopádně je to také dobrá motivace na neděli.“

Na cestování se však nechce vymlouvat, před časovkou se cítí dobře. „Po jednom projetí trati a několika aktivačních intervalech se mi nohy trochu uvolnily. Už mám docela dobrý pocit a doufám, že zítra to bude ještě o něco lepší,“ pokračuje Belgičan, který si všiml, že na rovinaté trati možná bude rozhodovat silný vítr, což mu hraje do karet. „Foukal silný protivítr a na zítra předpovídají ještě silnější poryvy. Bylo dobré si to vyzkoušet. Kdyby bylo bezvětří, byla by to velmi rychlá trať, ale takhle je to trochu složitější.“

Evenepoel má nepochybně nejlepší aerodynamiku ze všech specialistů, měří jen 171 cm a díky fantastické flexibilitě svého těla se dokáže sbalit do velmi efektivního posedu. „Můžu využít svou pozici, protože trať není vůbec technická. Za normálních okolností bych měl mít v tomto směru výhodu před většími kluky, jako jsou Filippo Ganna a Joshua Tarling,“ potvrzuje. „Všechny, se kterými tu budu závodit, jsem už porazil na řadě různých tratí, takže se jich nebojím. Zvlášť vzhledem k tomu, jakou mám formu,“ dodává sebevědomě.