„Tour miluji i nenávidím,“ říká Van der Poel o největším závodu světa v rozhovoru pro deník Nieuwsblad. „Ale čím jsem starší, tím raději na Tour jezdím. Rozhodně tam nejezdím nerad. Samozřejmě pořád raději jezdím jednodenní závody, tam můžu být úplně sám sebou, ale také už lépe chápu, že na Grand Tours jsou etapy, ve kterých nehraju žádnou roli. Loni jsem si to například na Tour opravdu užil,“ vysvětluje.
Loni vyhrál druhou etapu a oblékl si žlutý dres. Jenže také musel peloton Tour brzy opustit. „Dostal jsem zápal plic a musel jsem jet domů. To bylo opravdu nepříjemné. Měl jsem pocit, že ještě nejsem vyřízený a že v sobě mám rezervy. Protože už byl doma i Jasper (Philipsen, pozn. red.), mohl jsem možná dokonce zabojovat o zelený trikot. To mě pak dlouho trápilo,“ vzpomíná.
I letos podpoří Philipsena
V letošním ročníku na bodovací soutěž sám necílí, větší šanci totiž má týmový kolega Jasper Philipsen, zejména poté, co pořadatelé opět upravili bodování etap. V rovinatých etapách se rozdává více bodů, aby se o zelený trikot přetahovali především ryzí sprinteři.
„Pokud (Philipsen) zůstane v kondici, máme s ním prostě větší šanci na zelený dres než se mnou. Také si spolu dobře rozumíme. A mám radost, když mu můžu pomoct vyhrávat etapy.“
„Musím být realista, v osmi z deseti dojezdů je Jasper rychlejší než já. Samozřejmě jsou dojezdy, které mi možná vyhovují stejně dobře, ale v takovém případě musíme upřednostnit zelený dres. Kdyby pak kvůli mně rozjel sprint, ztratil by příliš mnoho bodů. Vím to předem, takže mi to nevadí,“ říká upřímně.
Svou příležitost by měl mít už ve druhé etapě s dojezdem do Barcelony, kam se pojede přes stoupání na Montjuïc. „Ta by mi měla na papíře sedět, ale závodníci jako Pogačar, Evenepoel a Vingegaard do takových dojezdů jdou také naplno, a pak to pro ostatní nebude snadné. Určitě to zkusím, mimochodem i kvůli žlutému trikotu. Ale snadné to rozhodně nebude.“
Tým Alpecin-Premier Tech nepatří k největším favoritům úvodní časovky družstev, i když podle Van der Poela se belgická sestava snažila v této disciplíně zlepšit a doufá, že všechny překvapí. Navíc se počítá čas prvního závodníka v cíli, což by výbušnému Van der Poelovi mohlo v závěrečném krátkém stoupání vyhovovat.
Nová pravidla časovky družstev se mu líbí. „Je to fajn. Díky tomu je možné použít spoustu různých taktik, můžete jet v osmi, můžete jet ve čtyřech a ostatní šetřit, můžete někoho vyslat na předposlední stoupání nebo ještě chvíli počkat… Sami jsme se ještě úplně nerozhodli, jak to uděláme, ale pravděpodobně to budu já, kdo bude muset jet až do cíle. V tom případě bych posledních pár kilometrů nestřídal s ostatními, abych si mohl na chvíli odpočinout a zajet co nejlepší závěr.“
A už myslí i na závěrečnou etapu v Paříži s přejezdem Montmartru, kterou loni vyhrál Wout van Aert. „Na tu se těším. Loni jsem v televizi viděl, jak Wout vyhrál. A musím říct, že mě trochu mrzelo, že jsem u toho nebyl.“
Olympiáda v LA a pak konec?
Po skončení Tour se zaměří na horská kola, protože má v plánu startovat na mistrovství světa ve Val di Sole. Právě horská kola jsou pro Van der Poela velkou motivací, protože výsledky v terénu nepřicházejí tak snadno jako na silnici.
„Když si po Tour dám týden odpočinku, budu mít poté ještě tři týdny na specifický trénink na horském kole. Takový je plán,“ vysvětluje.
Jenže to by se mu musely vyhnout zdravotní problémy. Kvůli bolestem zad musel letos vynechat závod Světového poháru v Novém Městě na Moravě.
„Je to problém, kterému je třeba věnovat pozornost. Ale těžko říct, odkud se to tentokrát vzalo. Mám podezření, že šlo o nějakou formu přetížení, protože to bylo právě v týdnu, kdy jsem si zařadil pár běžeckých tréninků. Nakonec ta bolest trvala jen čtyři až pět dní, takže dopad nebyl tak velký. Ale je to škoda. Všímám si totiž, že s přibývajícím věkem mám větší potíže s přechodem z jednoho kola na druhé. Potřebuji více hodin, abych si znovu doladil pozici a techniku na horském kole.“
I tyto zdravotní potíže by mohly Nizozemce vést k překvapivě brzkému odchodu do závodního důchodu.
„Myslím, že rok 2028 by mohl být hezkým závěrem. To mi bude 33, což je pěkný věk na to, abych s tím skončil. Ale zatím není nic rozhodnuto. Pokud v roce 2028 budu mít stále tu správnou formu a bude mě to bavit, pak je ještě všechno možné,“ ujasňuje.
