V cílech na kopcích dojížděl v klidu 23., 18., a 23., celkově skončil 20. s odstupem tří minut. Už na startu mi říkal: „Jedu sem prověřit formu. Přece jen jsem měl letošní rok po pádu na Baskicku v dubnu (srazilo ho auto lékaře, měl zlomenou pánev, už loni si na Giru zlomil obratel, pozn. red.) takový utlumený. Nedokončil jsem Švýcarsko, pak chyběl i na Tour, potřeboval jsem se zotavit, nebylo to ono. Ale taky jsem moc rád, když poznávám nové země, nové závody, kde jsem ještě nebyl. A kopcovité profily s dojezdem nahoru mi samozřejmě vyhovují, to je, co potřebuju. Cítím se líp a líp.“ A cíli na Pustevnách? „Jsem spokojený, byli tu super fanoušci, nádherná krajina. I to horko jsme nějak vydrželi,“ pochvaloval si unaveně, ale nadšeně.
Landa má za sebou bohatou kariéru. Asi nejvíc se zapsal na Giru, kde vyhrál vrchařský trikot (2017) a tři etapy, dvakrát skončil třetí celkově, k tomu přidal další etapu na Vueltě. Na Tour se však do něho často vkládaly větší naděje, než nakonec naplnil nejlepšími čtvrtými místy (2017 a 20, ještě pátý 2024). Tím se nedokázal vydat ve stopách Alberta Contadora, jak si Španělé vysnili. Zůstal tedy jen superpomocníkem v horách, což ocenili i Nibali nebo Froome a vlastně i Evenepoel.
V roce 2011 vyjel na scénu WorldTour po „maturitě“ v Orbea teamu už v oranžovém dresu Euskaltel Euskadi, pak vystřídal postupně nejprestižnější adresy Astanu, Sky, Movistar, Bahrain i Soudal. „Krásná léta? Asi ve Sky. To byl nejlepší tým na světě, dominovali jsme na Tour de France, Chris vyhrával, já skončil celkově čtvrtý jen vteřinu pod stupni vítězů. Ty roky jsem si vážně užil,“ vzpomíná až skoro dojatě.
V létě oznámil, že se po čtrnácti letech jako hrdý Bask vrací domů do Euskaltelu. Podobně jako zdejší fotbalový Athletic Bilbao dokáže tenhle tým i v tvrdě komerčním prostředí, kdy se kluby stávají spíše obchodníky s lidmi, udržet zcela jasný národnostní charakter. I když teď už má jen protourový status. Dvouletá smlouva Landu udrží ještě ve hře.
„Nevím, jak dlouho vydržím, rozhoduji se rok po roku, sleduji, jak reaguje moje tělo. Hlavně musíte zůstat motivovaní, to znamená hodně. I když velká očekávání po dalších vítězstvích spíš tlumím, abych nebyl zklamaný. Na druhou stranu ten vítězný pocit potřebuju, je to něco úžasného. Na Vueltě začnu opatrně a postupným přidáním agresivity získám sebevědomí, pak se uvidí. A rozloučení na Tour? To v tuto chvíli ještě vůbec nevím, víte, jak to v cyklistice chodí se skládáním programu a zvaním týmů… S Vueltou by to snad i s Euskatelem ještě znovu vyjít mělo. Je to pro mě speciální příležitost, jede se doma, dobře znám všechny podmínky, přijede rodina,“ loučí se.
