V závěru pole dojela i legenda, olympijský vítěz a mistr světa Jaroslav Kulhavý, který zde v regionu žije a pomáhá s týmem Ostra Multisport. Sedmý od konce za 3:20…

Hlavní závod na padesát kilometrů tedy se stal jednoznačnou záležitostí Ondřeje Rakuse z JK Animals MTB teamu. Ten celou trasu doslova prolétl za 1 hodinu, 45 minut a 39 sekund. „Dneska to byl velice intenzivní a těžký závod. Myslím, že rozhodlo, když jsem za to vzal ve stoupání na Pustevny, kde jsem poodjel Karlovi Najserovi. Vytvořil jsem si náskok, který jsem pak chtěl udržet. Nebylo to ale vůbec jednoduché, protože jsem posledních deset kilometrů jel po rovině sám a proti větru to vzalo dost sil,“ uvedl Rakus po dojezdu do cíle.

„Před závodem jsem si vysnil, že chci dneska vyhrát a celou dobu mi to kolovalo hlavou. Chtěl jsem si v cíli užít pohodové vítězství s diváky, což se mi povedlo. Jsem za to nesmírně rád. Trať byla o něco náročnější než loni, byl tam jeden stometrový kopec navíc. Prověřil fyzičku závodníků. Tohle mi hrálo do karet,“ dodal.

Na druhém místě dojel se ztrátou 1 minuty a 56 sekund Karel Najser z České spořiteny/Accolade. Podle něho jel Rakus vražedné tempo. „Snažil jsem se ho držet co nejdéle. Ve dvou jsme dojeli pod Pustevny pod rozhodující kopec na Knížecí, kde odspodu jel tempo, které jsem nedokázal akceptovat. Proto jsem si vystoupil a snažil jsem se jet svoje. Tři minuty za horizontem na Pustevnách mě dojel týmový kolega Filip Holub, se kterým jsme pak spolupracovali až do cíle. Druhé místo je maximum, kterého jsem mohl dosáhnout. Ondra Rakus byl v kopci úplně někde jinde,“ konstatoval v cíli.

Cílem projel současně s Filipem Holubem, který zde jel poprvé. „Po pěti kilometrech ujeli tři kluci. Jel jsem ve druhé skupině, kde se vůbec nespolupracovalo. Čekal jsem, co se bude dít. Pod Pustevnami se začalo trochu zrychlovat. Když jsme najeli na Knížecí, říkal jsem si, že není na co čekat, takže jsem začal jet. Odtrhli jsme se s Adamem Hlávkou a dojeli jsme třetího. Těsně pod Pustevnami jsem se zvedl a pokusil jsem se jim odjet. To se mi povedlo. Dojel jsem si týmového kolegu Karla Najsera. Následně jsme začali spolupracovat. Karel to tady zná, takže mě protáhl technickými úseky. Dojeli jsme spolu až do cíle. Dneska jsme sebrali druhé a třetí místo, takže můžeme být spokojení,“ poznamenal.

V kategorii žen potvrdila roli favoritky a obhájila loňské prvenství Tereza Tvarůžková z České spořitelny/Accolade. Padesátikilometrovou trať zvládla za 2 hodiny, 1 minutu a 39 sekund jako 23. v absolutním pořadí. „S vítězstvím jsem moc spokojená, zvláště před nadcházejícím mistrovstvím světa. Musím se ještě zpětně podívat a vyhodnotit, proč jsem měla defekt. Tenhle problém mě pak donutil jet totální hranu, protože Jana Czeczinkarová z našeho týmu mi to nedělala vůbec jednoduché,“ vyprávěla. 

„Beskydy miluju, takže když se mi tady podaří vyhrát, je to vždycky veliké plus v sezóně. Velkou roli sehrál defekt, který mě postihl na 14. kilometru. Do té doby jsme jely spolu. Mohlo to být hodně zajímavé. Práskla jsem si Pustevny a na Martiňáku jsem Janču sjela. Měla jsem výhodu, že jsem chytla nějaké chlapy, se kterými jsem se svezla. Janča jela chudák sama.“

Na Kladnaté zahlédla dres přítele (trenér Jan Rajchart, pozn. red.), což ji namotivovalo jet co možná nejrychleji. „V této pasáži jsem to zkusila, měla jsem tam skvělé nohy, tam se to rozhodlo. Mrzí mě jen, že pořadatelé tentokrát zrušili nejkrásnější a nejtechničtější část, ale chápu, že musí reagovat na určité podmínky. Byl to nádherný maraton,“ popsala ještě.

Oproti předchozím ročníkům doznala trať několika změn. „Rozhodli jsme se ubrat asfaltu a přidat více terénu, takže jsme hledali možnosti s CHKO Beskydy, Biskupskými lesy, Lesy ČR a Horskou službou. Jsem rád, že se to povedlo. Ubrali jsme jeden kamenitý sjezd, relativně těžký. Všichni kvitovali, že tam není. Bývalo tam plno defektů a sem tam nějaký úraz,“ upozornil ředitel závodu Martin Kráčalík. Natažený úsek vedly jednoduchým lesním terénem po zpevněných širokých cestách, svážnicích. 

„Trochu jsme tímto zvedli i celkové převýšení, ale závodníci byli v pohodě. Dojezd do cíle byl rychlejší. Nakonec jsme využili i delší dětskou trasu. Na několika rovinkách si to jezdci mohli rozdat v závěrečné pasáži, což v předešlých letech nebylo možné. Potrápilo nás noční počasí před závodem, kdy si s námi příroda hrála,“ přidal. Bouřka sice polámala některé stany a zničila startovní bránu, ale nakonec se všechno zvládlo. Dětští závodníci mezi sebou poměřili síly v areálu místní základní školy. Bike Čeladná tak stejně jako v předešlých letech nabídl den plný cyklistiky pro všechny věkové kategorie.