Ještě před dvěma roky jezdil Tomáš Okrouhlický amatérskou ligu UAC. V letošní mistrovské časovce jednotlivců dokázal vybojovat bronzovou medaili se ztrátou necelé minuty na věhlasného ProTour jezdce Františka Raboně, přičemž od stříbra zkušeného Standy Kozubka ho dělilo pouhých pět vteřinek. Začátkem listopadu oslaví Tomáš teprve čtyřiadvacáté narozeniny. Závodník AC Sparty Praha bezpochyby patří k největším nadějím současné české silniční cyklistiky. Navzdory nespornému talentu a vysoké výkonnosti Tomáš však váhá, jestli by nebylo lepší věnovat se více studiu než ježdění na kole. S Tomášem jsme se potkali v cíli maratonu Tour de Brdy v krásném prostředí zámku Zbiroh.
RC: Pršelo, foukalo! Ani se neptám, jestli jsi měl dnes z cyklistiky potěšení...
T. Okrouhlický: Nebylo to tak zlé, trať je pěkná a v tomhle ročním období už nemůžeme čekat sluneční idylku na krátký dres. Na zakončení sezóny je maraton na Brdech ideální. S pátým místem jsem celkem spokojený. Celý tým se sešel pohromadě, po závodě byl čas si sednout, trochu bilancovat a taky si říct, co dál.
RC: Začněme nejprve bilancováním. Bronz z individuální časovky na mistrovství republiky tě určitě hodně potěšil, stříbro z časovky dvojic asi také, že?
T. Okrouhlický: Abych řekl pravdu, v obou případech nebyl rozdíl na lepší umístění velký a v obou případech jsem byl po závodě docela zklamaný. S odstupem času si ale říkám, že medaile je medaile. Dobrých časovkářů je u nás dost a medaile má přece jenom svoji váhu. Do dvojic jsem šel s Fábou (pozn. Ladislav Fabišovský) jako obhájce titulu (pozn. loni s Rosťou Krotkým), takže znova k úplné spokojenosti něco chybělo.
RC: Závodíš raději sám za sebe, nebo společně s týmovým kolegou případě v týmové časovce? Zanedlouho by se měla vrátit do programu mistrovství světa. To je pro tebe jako pro vynikajícího časovkáře určitě zajímavá zpráva...
T. Okrouhlický: Časovka družstev na světovém šampionátu by zvedla motivaci spoustě časovkářů, samozřejmě včetně mě. Moc by mě tahle disciplína zajímala! Jenže se proslýchá, že se závod týká ProTour týmů a nikoli národních družstev. Uvidíme, jak se situace vyvine. Jinak je mi celkem jedno, jestli jedu sám za sebe nebo ve dvojici.
RC: Kdo tahal v Březnici delší a rychlejší špice?
T. Okrouhlický: V prvním okruhu mistrovské časovky spíš já. Po prvním okruhu jsme ale stejně ztráceli vteřinu na Kozubka s Kloučkem. Ve druhém už mi docházelo a oni byli jasně lepší (pozn. Kozubek s Kloučkem).
RC: Pro mnohé byla tvoje medaile na MR překvapením. Vždyť jsi ještě před dvěma roky závodil v amatérské lize UAC.
T. Okrouhlický: S týmem Královic jsem ale už také objížděl závody Českého poháru. Ten pro mě znamenal výkonnostní posun. Po roce v Královicích jsem už šel rovnou do Sparty, kde závodím druhou sezónu.
RC: Nedá se o tobě zrovna říct, že bys byl zkušený cyklista. O to větší hodnotu mají tvoje výsledky. Kolik let vlastně na kole závodíš?
T. Okrouhlický: Na kole šestým rokem. Začínal jsem s volejbalem, který mi dal základ fyzičky. V prvních dvou sezónách jsem za KPO objížděl časovky do vrchu. Bavily mě, dost brzo jsem získával dobrá umístění. Stejně jako později v UAC, kde jsem dvakrát vyhrál nejvyšší kategorii. Kamarád mě pak seznámil s manažerem Jirkou Sivákem ze Sparty.
RC: V poslední době se dost diskutuje o malých rozdílech ve výkonnosti amatérských závodníků v různých ligách ve srovnání s týmy, které se zúčastňují svazových závodů.
T. Okrouhlický: Myslím si, že špička UAC má výkonnost na to umisťovat se do desítky ve svazových závodech. Jde ale o to, jestli mají amatéři zájem soupeřit s profíky. Když je tak nazveme. Většině úplně stačí zazávodit si ve své amatérské lize.
RC: Ty dva cyklistické světy se u nás střetávají například na maratonech. Sparta postavila letos na Krále Šumavy čtyři své špičkové jezdce, včetně tebe. Ale Nebojsa Jovanovič prohrál v souboji s Jakubem Svobodou. Připomínám, že Neša je úspěšný srbský olympionik.
T. Okrouhlický: Neša není spurtér, tak je normální že ve finiši prohrál. Jde o to, jak kdo k závodu přistoupil. Pro amatéry Král představuje jeden z velkých vrcholů sezóny, Sparta pojala závod jako kvalitní trénink. Zrovna se nekonala žádná jiná vhodná akce, v tréninku bychom jeli dvě stě, tak se nám Král Šumavy hodil do plánu. Nehledal bych ve vítězství Svobody žádnou senzaci.
RC: Jak se ti letos dařilo v závodech s hromadným startem?
T. Okrouhlický: V časovkách se mi dařilo víc (směje se), to je pravda. Kromě těch medailí z časovek nic moc. Celkově se sezónou spokojený nejsem.
RC: Vždyť jsi ani nebyl příliš spokojený s mistrovským bronzem. Zdá se, že jsi na sebe hodně náročný. Co tě v cyklistice uspokojuje?
T. Okrouhlický: Když podáme výkon, na který máme natrénováno. To se třeba občas nezadaří kvůli horší taktice. To mě pak fakticky dost štve.
RC: Teprve oslavíš čtyřiadvacáté narozeniny a na kole závodíš vlastně krátce. Asi to chce trpělivost a věci se pohnou úspěšně kupředu.
T. Okrouhlický: Tu občas nemám, ale kdo je dneska trpělivý (směje se)!?
RC: Zkus se charakterizovat z pohledu cyklistických vlastností?
T. Okrouhlický: Spurtér nejsem (znovu se směje), spíš tempař. Kopce mi nedělají problém, ale vyložený vrchař ze mě asi nikdy nebude. Přece jenom nemám tu správnou muší váhu. Nejvíc mi sedí časovka, ale hromaďáky mám taky rád.
RC: Jak snášíš případnou roli pomocníka?
T. Okrouhlický: Když je někdo v týmu lepší, nemám problém pomáhat mu. Totéž ale čekám od druhých, ve chvíli, kdy jsem na tom z mančaftu výkonnostně nejlíp já.
RC: Nedávno jsi prý skončil se studiem na ČVUT. Plánuješ se teď víc věnovat sportu?
T. Okrouhlický: Ano, po dvou letech jsem toho nechal. Studium na ČVUT se nedalo s cyklistikou skloubit. Teď pokračuju na Technice v Liberci. Výuku máme převážně v Mladé Boleslavi. Ještě jsem si ani pořádně neosahal, jak bude v praxi fungovat tahle nová kombinace studia se sportem. Určitě to však bude lepší než na ČVUT a nechci to dál rozvádět... Taky v poslední době přemýšlím, jestli bych se neměl věnovat víc studiu. Přece jenom... jde o mojí budoucnost. Z cyklistiky jsem trochu zklamaný.
RC: To snad ne! Kdo jiný by se měl sportu věnovat než mladý talentovaný medailista z mistrovství republiky. Vždyť je přece kam se posouvat.
T. Okrouhlický: To ano, ale stejně mi občas vrtá hlavou, že bych se měl víc učit, než šlapat na kole.
