Na Cicconem bylo znát, že to pořadatelé ve Rwandě s náročností trati trochu přehnali, po závodě na to poukázala spousta cyklistů. Ciccone si nestěžoval, jen konstatoval, že tak těžký den ještě neprožil.
Závodit se začalo už 104 km před cílem, na vrcholu stoupání Mont Kigali. Tadej Pogačar v nejdelším výjezdu zrychlil a od té chvíle z toho byla hra o přežití. „Věděli jsme, že Mont Kigali bude klíčovým bodem závodu, ale upřímně jsem nečekal, že trať bude tak těžká. I v minulých dnech, když jsme si ji vyzkoušeli, jsme měli úplně jiný pocit. Bylo to velmi těžké, hned od prvních kol. Svou roli sehrálo i počasí. Ale velká část závodníků opravdu trpěla. Naopak ve stoupání (Mont Kigali, pozn. red.) jsem se cítil dobře. Když jsem viděl, že Tadej útočí, snažil jsem se co nejlépe hospodařit s energií. Věděl jsem, že je to ještě dlouhé, takže jsem se snažil hospodařit se silami. Když jsme však vjeli na okruh, začal opravdu jiný závod,“ popsal své dojmy pro Bici.pro.
Italové přitom měli po návratu na krátký okruh v Kigali vpředu hned několik jezdců, kteří pomáhali skupině stahovat ztrátu na Pogačara s Isaacem Del Torem. Jenže spolupráce se brzy rozpadla kvůli náročnosti okruhu. „Chvíli jsme vpředu byli tři nebo čtyři a já se cítil velmi dobře. Snažili jsme se kontrolovat situaci, ale jak už to na mistrovství světa bývá, z kola na kolo se může všechno změnit. V jednom kole jsme se s Bagiolim snažili odjet, ale nahoře nás dojeli. V dalším kole Remco (Evenepoel, pozn. red.) a Healy odjeli těsně přede mnou. Ve sjezdu, před dlážděným kopcem, jsem se snažil dojet Remca z kopce. Nedohnal jsem ho. Když jsem najel na dlažební kostky, byl jsem na hranici svých možností. Myslím, že to byl nejtěžší den v mém životě. Měl jsem hrozné pocity, od rána až do cíle,“ přiznává třicetiletý cyklista.
Ačkoliv do boje o medaile už se zapojit nedokázal, stále bylo o co závodit, každé umístění v první desítce se počítá. „Ano, je to dobré šesté místo. Nejvíc mě mrzí, že jsem se nedokázal udržet ve skupině s Remcem. Zkusil jsem si to dojet a doplatil jsem na to. Na tomto mistrovství světa se moc neútočilo, každý měl jednu ránu, a já ji vypálil možná ve špatnou chvíli. Ale nelituji, protože jsem přijel mrtvý. Už jsem v sobě víc neměl. A myslím, že i tým odvedl skvělou práci, nejlepší, jakou jsme zvládli. Možná by první pětka nebo pódium bylo lepší, ale musíme to přijmout. Jsme šestí na jednom z nejtěžších světových šampionátů posledních let, musíme být spokojení.“
Do cíle dorazil s odstupem 6:47 za Pogačarem a v rozhodně mnohem horším stavu než dvojnásobný mistr světa. „Tadej je nejsilnější cyklista na světě, možná i v historii. V moderní cyklistice, při dnešních číslech, průměrech a způsobu závodění, před ním prostě musíte smeknout,“ dodal Ciccone.
