Jak probíhaly oslavy, Hany?

Nic zvláštního, spíš jsem si uvědomil, jak ten čas hrozně letí, kolik se od roku 2008 událo věcí. Trochu bilancoval.

Co bylo na začátku? Kde se zrodila ta myšlenka vzniku?

Dostudoval jsem FTVS v Praze, šel na střední školu učit tělocvik a přitom žil cyklistikou na 200%, tehdy jen jako závodník a už začínající organizátor Varnsdorfského triatlonu. Jeden šikovný student na škole mi v rámci ročníkové práce udělal první webovky a už se to rozjelo.

Kolik Ti prošlo rukama od roku 2008 svěřenců?

Za těch 13 let něco málo přes 200. Někteří byli fakt jen na skok, ale s některými pracuji už více jak deset let. To jsou takové stálice. Pamatuji si úplně prvního svěřence (mladá cyklistka z České Lípy), jak jsem byl nervózní při každém vyplňování plánu.Rekordmanem je ale kamarád z Mostu, kterého vedu od podzimu 2010, tedy 11 let.

Jsou mezi nimi nějaké významné osobnosti, výsledky?

Nebudu konkrétně jmenovat, když nemám jejich souhlas, ale povedlo se vychovat mistra světa v XTERRA triatlonu na Havaji ve věkové kategorii 20-24 let. Tentýž se stal také mistrem Evropy. Republikových šampionů bylo více. Na elitní českou silniční úroveň se povedlo přivést pár silničářů. Nějaké Masters úspěchy z MČR na biku i na silnici.

Honza Novota, zvaný Hany, první zleva, společně s Petrem Benčíkem, Luborem Tesařem a Víťou Burešem

Jak to celé vlastně probíhá?

To je jednoduché. Nějakým způsobem se o CykloTreneru zájemce dozví (díkybohu nejčastěji na doporučení) a ozve se mi přes mail nebo telefon. Dohodneme společné možnosti, cíle, zaměření. A zpravidla během pár dní to rozjedeme. Když je poblíž severu Čech, tak se ojediněle i osobně potkáme, nejčastěji na závodech. Mám také silnou skupinu svěřenců na Slovensku, měl jsem i pár německých svěřenců a dokonce jednoho Belgičana. Komunikace probíhá mailem, telefonem nebo sociální sítí a to minimálně jednou týdně. Většinou se ale komunikuje častěji, protože vždy se něco vyskytne.

CykloTrener je pouze online tréninkový systém?

V podstatě ne. Nějak se ty aktivity rozrostly. Už v roce 2006 jsem začal organizovat závod, tehdy ještě triatlon. Na to se nabalilo XCéčko, pak silniční závod a dokonce běžecký. Nazvalo se to seriál MandaOne.cz, protože všechny závody spojovala řeka Mandava. V roce 2013 vznikl sportovní tým plný cyklistů a triatletů. V 2016 se stala velká věc – zdědili jsme organizaci velkého silničního závodu Tour de Zeleňák a protože nám to snad i jde, tak se na to předloni nabalil dokonce UCI ženský etapák Tour de Feminin. Říkám my, protože tyhle velké akce už samozřejmě dělá parta 7-9 lidí jako organizační výbor. Dnes už ani nevím, jestli jsem víc trenér nebo organizátor. Každopádně tím to nekončí. K Zeleňáku si manželka vymyslela pěkně vypečený ples jako společenskou událost na zimní měsíce, kdy se cyklisté moc nepotkávají. Do toho (nejen) týmová soustředění v Andalusii, v Livignu, v Jizerkách na běžkách, taky na Praděd jezdíme v červnu. Prostě buď do tepla nebo do výšky. 

A jestli se to dá všechno stíhat? No je toho hrozně moc, ale všechno to spolu souvisí a hlavně mě to neskutečně baví. Školství jsem samozřejmě musel od roku 2016 opustit. Na práci už čas vážně nebyl.

Jaké nejčastější neřesti mají tvoji svěřenci?

Ani né tak moji, jako spíš všichni. Všichni to hrozně hrnou, základ jezdí moc rychle a když pak mají rychle jet, tak jsou strhaní a ty intervaly zas jezdí moc pomalu. V tomhle jsou ty sociální sítě nepřítel, každý se na nich prsí svými tréninky. Přitom kvalitně odjetý intervalový trénink má zpravidla nižší průměrnou rychlost, než průměrný vytrvalostní trénink. Jenže to na Stravě mít nechceš, že jo. Tak proto radši každý hrne tu vytrvalost, to vypadá líp.

Co vůbec tvoje cyklistika? Kolik toho za rok stihneš? Byly nějaké úspěchy?

Na kole jsem už jezdil kouřit za město jako adolescent, tehdy to bylo BMX a Sobi 20. V 17 ti jel svůj první Zeleňák a koupil si první časopis Peloton. V roce 1997 viděl Richarda Virenqua, jak vyhrává vrchařské prémie na Tour a bylo rozhodnuto, že kopačky pověsím na hřebík. Takže nejdřív silnice, pak triatlon, biky, zpátky na silnici a teď zpátky zase na biky. Jednou to dalo i 15tis kilometrů za rok, ale jinak tak 12-13, víc jsem nikdy nevydržel. Úspěchy jsou relativní, pro někoho je úspěch vyhrát silvestrák za barákem, pro jiného etapu na Tour. Pár českých pohárů jsem jel, ale jinak to byly spíš úspěšné veřejné závody. Hlavní úspěch je, že mě to i po 25 letech na kole neskutečně baví.

Chystáš nějaké novinky?

No v červnu čekáme druhého potomka, takže to bude zase o kus zajímavější. Jinak se už snažím si moc nepřidávat, spíš bych ubíral. Přesto loni vznikl ještě jeden, kupodivu nezávodní, projekt Wolfking.cz. To je drsná silničářská výzva po stopách vlků tady u nás v parku (Národní park České Švýcarsko, pozn. redakce). Hlavně je to ale TOP výběr těch nejlepších a nejkrásnějších silniček v národním parku a CHKO jak na české, tak německé straně. Společně s parametry trati je zážitek zaručen! Wolfking slouží i jako propagace regionu, protože jeden ze startovních balíčků nabízí plný batoh regionálních produktů s nálepkou „Best of“. A když k tomu přidáme možnost ubytování v cyklistickém Apartmánu Tour a nebo půjčení karbonové silničky TREK na výpletech DT Swiss, tak z toho může být docela pěkný týdenní pobyt pro celou rodinu, protože táta se za jediný den zničí tak, že pak už je zbytek dovolené hodný jako beránek.

Hany, tak ať se ti tam u vás na severu daří co nejlépe a díky za rozhovor.