Tým Visma-Lease a Bike měl největší vliv na vývoj šestého ročníku Paříž-Roubaix. 55 kilometrů před cílem vjely závodnice do sektoru Mons-en-Pévèle, prvního ze dvou pětihvězdičkových úseků. Obhájkyně vítězství Pauline Ferrand-Prévot se posunula do čela poté, co jí útok rozjela týmová kolegyně Lieke Nooijen.
Francouzka Ferrand-Prévot byla velmi silná, stačila jí pouze týmová kolegyně Marianne Vos, stejně jako Blanka Vas (SD Worx-Protime) a Franziska Koch (FDJ-Suez). Další favoritky Lotte Kopecky a Lorena Wiebes (obě SD Worx-Protime) nedokázaly na útok odpovědět.
Brzy bylo zřejmé, že v nastalé situaci bude Pauline Ferrand-Prévot pomáhat zkušenější a ve spurtu rychlejší Marianne Vos. Náskok velmi rychle narostl na 35 sekund. Týmy Lidl-Trek a UAE ADQ se snažily snížit odstup, ale nefungovalo to. 25 kilometrů před cílem se náskok vedoucí čtveřice zvýšil na 1 minutu a 15 sekund.
Poté poprvé zaútočila Franziska Koch. Její „obětí“ byla zatím jen Blanka Vas, která ze skupiny odpadla. Dotahovat se musela také Ferrand-Prévot, zatímco Vos se bez problému udržela a šetřila síly.
Dalším sektorem byl obávaný Carrefour de l'Arbre, ale ani tam se tříčlenná skupina nerozpadla a udržela se pohromadě až do velodromu v Roubaix. Marianne Vos byla díky své rychlosti favoritkou, jenže Franziska Koch ji ve spurtu v poslední zatáčce udržela za sebou, a měla tak do cíle kratší cestu. Malý náskok udržela až do cílové pásky.
Na výborném 15. místě se ztrátou 2:20 dojel Julia Kopecký (SD Worx-Protime), mistryně republiky Kristýna Burlová (Cofidis) závod nedokončila.
Vítězka si splnila sen
„O tomhle jsem snila,“ radovala se pětadvacetiletá závodnice, která letos udělala obrovský výkonnostní skok. „Ale ano, byl to jen sen. V Paříž–Roubaix se může stát cokoli… Jako tým jsme jely velmi dobrý závod. Před dlážděnými úseky to byla opravdová válka, ale jako tým jsme byly neustále vpředu a vždy jsme se vyhnuly potížím. Na dlážděných sektorech jsem jela vždy v první desítce.“
„Po Mons-en-Pévèle jsme chtěly závod zrychlit. Vlastně jsem se dostala do ideální skupiny. I když je to vždycky výzva, když jedete v čele se dvěma závodnicemi ze stejného týmu. Na druhou stranu to ale byla i výhoda, protože díky tomu jsem už nemusela pracovat,“ vracela se k rozhodujícímu útoku.
A do spurtu si věřila. „Cítila jsem, jak se ke mně blíží, ale naštěstí jsem ještě dokázala trochu zrychlit. Když jsem sem přijela na první ročník a hned jsem skončila sedmá, říkala jsem si, že tento závod chci jednou vyhrát. Dnes je konečně ten den.“
Nedokázala jsem zrychlit, litovala Marianne Vos
„Samozřejmě jsem udělala všechno, co bylo v mých silách. Bylo to pro mě náročné období, ale snažila jsem se zůstat v co nejlepší kondici. Fyzicky to samozřejmě nebylo ideální, ale přesto jsem velmi ráda, že jsem tu mohla startovat. Podpora týmu mi dnes dodala další motivaci,“ říkala zklamaná Marianne Vos po dojezdu.
„Ve sprintu jsem si všimla, že mi chybí síla a nemám rychlost na to, abych porazila Franzisku Koch. Sprint se samozřejmě dá vždy jet jinak, ale nevím, jestli by to bylo lepší. Prostě jsem nedokázala nabrat dostatečnou rychlost. Jako tým jsme chtěly závod otevřít brzy, abychom pak viděly, jak na tom jsme. Po Mons-en-Pévèle bylo hezké vidět, že jsme tam dvě ve skupině čtyř, ale mrzí mě, že jsem to pro tým nedokázala dotáhnout do konce,“ dodává vítězka 258 profesionálních závodů.
