Dvoutýdenní tréninkový kemp ve španělském Calpe proběhl podle plánu?

Podmínky jsme měli dobré, sice dost foukalo, ale jsem maximálně spokojený. Všichni jsme kvalitně připraveni. Já osobně jsem toho najezdil oproti loňsku zase víc, jdu pořád nahoru. Loni jsem ještě dodělával školu, to mě teď už nebrzdí. Strávil jsem v Calpe přes zimu o dva týdny víc času, celkem šest, část s rodinou, pak s kluky v našem týmovém apartmánu a teď na týmovém soustředění.

A teď se vraťme úplně na začátek… ty jsi původem hokejista, který na ledě vydržel docela dlouho, že?

Rodiče mě postavili na brusle ve čtyřech letech, pak v šesti jsem začal hrát. Když jsem viděl bráchu, jak mu to jde, tahalo mě to k hokeji taky. Nalomilo se to až někdy v patnácti, hrával jsem beka a přestával jsem se svými parametry v hokeji dál vidět. I když jsem se dostal do výběru kraje a odjel s ním do Kanady. To byl velký zážitek celkově, nejen samotný hokej. V Litoměřicích jsem vydržel do sedmnácti. Zkoušel jsem i triatlon, tam to moc nedopadlo, ale začalo se mi dařit na kole. Jezdil jsem u nás v Terezíně, vyhrál jsem mistrák a začal mě lákat Jirka Kaňkovský do Mapeie. Tady se rozhodlo. Rodiče to nechávali na mě, podporovali mě v obojím.

Jak jsi stíhal kombinaci kolo – hokej?

Bavilo mě to moc. Jezdil jsem často na hokejové tréninky na kole, hodinu jsem odmakal na ledě a jel pak zase na kole domů. Letní přípravu jsem absolvoval skoro celou na kole, zimní na ledě. Postupně jsem trávil na kole víc času, vynechával jsem v týdnu jeden hokejový trénink. I tak jsem jel každý den ve dvou někdy třífázovém zápřahu, k tomu stíhal gymnázium v Lovosicích.

Pak přišlo první angažmá v Mapei Kaňkovský, co ti dalo?

Hodně to pro mě znamenalo, dostal jsem se o level výš. Sice jsem trénoval sám doma, ale měl jsem od týmu perfektní zázemí na závodech, dělali pro mě první poslední, víc než bych si uměl představit. Moc jim za to děkuju.

Po dvou letech následoval plynulý přesun o další stupeň výš do Hradce Králové, kde už působil starší brácha Matěj…

Pomohl mi, ztratil za mě slovo, ale všichni jsme se znali, už jsem s nimi jezdil na soustředění. Vazba byla dobrá, přirozený postup. Snažil jsem se už dostat ven, ale měl jsem zdravotní potíže, alergické astma, o čemž jsem vůbec nevěděl. Táhlo se to se mnou skoro celý předloňský rok, už i v noci jsem se budil, jak se dusím. Při důkladnější prohlídce mi pak doktoři zjistili podle krve, jak jsem zároveň přetížený. Musel jsem se dát dohromady.

Před loňskou zimou jsi také naskočil do důkladnějšího tréninkového programu…

Do té doby mě vedl brácha, to mi sedělo, stále spolu konzultujeme detaily, když si nejsem jistý. Ale teď jedu podle plánu Aleše Řehoře. Taky mě zajímají data, je to velmi důležitý se v nich vyznat, bez nich už to dnes nejde. Ale zase že bych nad nimi trávil celé noci, to ne. Musíš taky dát na osobní pocit, tělo si řekne samo, když je přetažený.

Jak tedy vypadal loňský rok, prozradíš čísla?

Loni jsem zaznamenal obrovský skok v počtu najetých kilometrů. Opravdu jsem se věnoval vytrvalosti a měl k tomu hodně závodních dní (48 a v nich 6767 km, pozn. red.), celkově mi to vydalo přes 29 000 kilometrů. Oproti ostatním klukům v týmu jsem skoro vůbec nejezdil intenzity. Potřeboval jsem překonat přechod z juniorů, to je obrovský rozdíl.

Jak hodnotíš výsledky, z nichž nejvýš čnějí titul mistra republiky do 23 let a páté místo v celkovém pořadí polské Solidarnosci (kategorie 2.2).

Jsem maximálně spokojený, kdyby mi někdo před sezonou říkal, co zajedu, nevěřil bych mu. Cením si vítězství v českému poháru U23 i dalších startů. Asi jen mistrovství světa ve Rwandě tak úplně nevyšlo, nebyli jsme dobře připraveni na tamější podmínky, nadmořskou výšku, nikomu z týmu to nesedlo. Bohužel jsem nedokončil, stejně jako před rokem ve Švýcarsku, kde jsem ale spadl. Tak snad se povede další pokus.

Zatím se projevuješ hodně všestranně, kam chceš zacílit? 

Tuhle otázku si kladu i sám. Jsem všude tak napůl, nejsem extra dobrý, ale ani špatný. Po pravdě řečeno stále nevím, na co se zaměřit, ale věřím že třeba už tahle sezona ukáže. Závodní program mám připravený hodně rozmanitý, abych se mohl projevit v různých typech závodů. Na celkové pořadí bych se asi neviděl, čistý vrchař nejsem. I když přejedu kopec, nejsem tak silný, abych na něm mohl vyhrávat.

Tým mívá každoročně podobný program, kam tedy jistě zamíříš?

Vrchol bude určitě okolo mistráků v červnu a pro mě vypadá hodně důležitý taky Závod míru U23, ten jedeme v týmovém dresu. Na jaře se mi loni líbila Tour du Loir et Cher (2.2) ve Francii, teď bych měl jet poprvé etapák v Ardénách. Tam čekají krátké těžké kopce, to by mi mohlo sednout, jsem na to hodně zvědavý. Další mám už něco v plánu, co ještě nechci prozrazovat.

V týmu máte dva cyklokrosaře Boroše a Ježka. Neláká tě zkusit napřesrok víc zabrousit i do terénu?

Mám ho rád, zkouším ho druhým rokem. Ale není to moje priorita, spíš super motivace pro trénink na konci sezony. Dá mi to i další techniku, co se jinde nezíská.

S bráchou jste se ukázali i doma v Silvestrovském cyklokrosu v Terezíně. Máte k sobě hodně blízko, že ano? Jste si podle tebe podobní nebo se spíš charakterově lišíte?

Máme, myslím, až neuvěřitelný vztah i mimo kolo. Brácha pro mě dělá první poslední, je schopen se pro mě obětovat. Našlo by se toho společného dost, povahově, na kole asi taky. Já jsem o něco rychlejší, dynamičtější, to jsem si přinesl z hokeje, jsem taky robustnější v ramenou. On líp přejede těžší kopce. Hodně si pomůžeme, ale zrovna v cyklokrosu, kde se závodí napřímo každý sám za sebe, pořád vidím, že je lepší. Tam prohrávám a pořád musím před ním smekat, ale tenhle rok na to dojde, že ho taky dostanu, tomu věřím. Nenecháme si nic ani na tréninku, spolu toho odjezdíme hodně a taky si pěkně zazávodíme.

A koho máš rád z top cyklistů?

Když sem byl malý, vyrůstal jsem na Saganovi a Van Avermaetovi, jejich projev se mi líbil nejvíc. Momentálně bych jmenoval Van Aerta. Oceňuju na něm, jak se nezlomí, i když mu to občas nevyjde až na vítězství, a taky že umí pomoci. Zároveň dokáže vyhrát, urvat to. Spolu s ním obdivuju Van der Poela jako jasného lídra, oba jsou skvělí klasikáři. Já mám ty jarní klasiky moc rád, jednou bych se na nich taky rád postavil na start. 

To znamená postoupit ještě výš. Kudy tam vede cesta?

Ideálně přes development team, kde berou už hodně mladé jezdce. Z mojí perspektivy by bylo dobré dostat se tam do dvou let, to by byl ideální scénář. A pak za čas WorldTour… Takový je cíl i našeho týmu, posouvat nás mladé dál na vyšší level. Vím, že se musím ukázat a je to hlavně na mně. Jedna věc jsou čísla a druhá pak projev v závodě, aktivita, schopnost vyrazit do úniku. Tak se dělá jméno a získávají plusové body, aby si tě všimli ve velké cyklistice.

Co ještě zvládneš mimo kolo?

Mám dva roky přítelkyni a s ní trávím nejvíc volného času. Podporuje mě, respektuje můj náročný program a dělá pro mě maximum. Jezdíme spolu na výlety, posloucháme podobnou muziku, sledujeme seriály. Ona má nakoukáno víc, ale díváme se pak spolu klidně znovu i na klasiku jako je Harry Potter nebo Hunger Games.