Nejen sluníčko a teploměr až u 10 stupňů, snad i palmová alej a možná pět tisíc diváků podél trati inspirovaly mnohé hochy dokonce ke krátkým rukávům. Místy měkčí, ale přece jen hodně pevný podklad v městském parku v podzámčí nabídl spíše kritérium podobné českému mistrovství v Kolíně minulou sobotu. I když lehce zablácená kola se v depu přece jen občas měnila. A závěrečný deštík už moc nezměnil.

Teprve počtvrté letos se jel kompletní program všech věkových kategorií, ale řada špičkových závodníků chyběla – například tři králové (Van Aert, Van der Poel a Pidcock), evropský šampion Van der Har a vítěz jednoho z amerických závodů Hermans, nebo jasná vládkyně sezony Brandová či zkušené Vosová, Del Alvaradová nebo Cantová. Češi vyslali letadlem (!) reprezentační tým hnedle z krátkého soustředění v Táboře. Chyběli v něm ovšem zástupci elity, jediný účastník pro mistrovství světa Boroš dal přednost přípravě v teple na silnici ve španělském Calpe se svým týmem Elkov/Kasper.

Pouze 31členné závodní pole vedla ještě do druhého kola pětičlenná skupinka, ale ve třetím už jistý vítěz celého světového poháru Eli Iserbyt (Pauwels Sauzen/Bingoal) špici roztrhal a získal jedenáct vteřin. Za ním se drželi nejlíp Toon Aerts (Baloise/Trek Lions) s Michaelem Vanthourenhoutem (Alpecin/Fenix). Iserbyt si jel vpředu na svém Ridleyi chvilku vlastní závod, pak už se jen rozhlížel po krajině. Vyhrál pošesté ze 14 letošních světových pohárů, potřinácté v zimě celkem. 

„Rozjel jsem správný rytmus, což bylo dobré pro moji hlavu a pak jsem mohl jet naplno. Věděl jsem, že po překážkách musím zůstat v klidu, jet svoji stopu, možná pomaleji, ale držet tempo. Chyba mi mohl znamenat ztrátu čtyři nebo pět sekund a já chtěl odjet čistý závod. Na rovinách jsem se cítil opravdu silný a mohl vydat slušný výkon. Doufám, že jsem na správné cestě k mistrovství světa a že neonemocním,“ komentoval svůj výkon Eli Iserbyt. 

Napínavá bitva vzplála o druhou příčku. Až v předposledním okruhu ji dokázal rozhodnout neustále aktivním tempem a zřejmě i lepší volbou vzorku pneumatik Aerts, Vanthourenhout ho zkrátka neakceptoval. Oba si to rozdají ještě za týden o celkové druhé místo ve světovém poháru, Vanthourenhout má náskok osmi bodů. Čtvrtý tady ještě dojel Laurens Sweeck (Pauwels Sauzen/Bingoal), jako první „nebelgičan“ pátý Švýcar Kevin Kühn (Tormans).

Mezi ženami si to rozdali mladé pušky. Půlku odtáhla 19letá Puick Pieterseová (Alpecin/Fenix), ve druhé šla před ní stejně stará Fem van Empelová (Pauwels/Bingoal), která vydržela na čele až do cílového finiše a získala druhý triumf v sezoně po sněžném Val di Sole. Třetí skončila jen o rok starší maďarská kometa Katja Blanka Vasová (CD Worx). Celkové prvenství si zajistila už dříve Brandová. „V začátku byla Puck silnější, skákala i překážky, ale poctivě jsem to oddřela, dala tomu všechno,“ radovala se vítězka. „Těžkých posledních sto metrů, cíl byl o trochu dřív, než jsem čekala. Ale Fem si to zasloužila,“ dodala poražená.

Kristýna Zemanová (Brilon Mladá Boleslav) dojela nakonec absolutně osmnáctá se ztrátou 4:58 minuty, ale v redukovaném pořadí do 23 let jí to vydalo na výborné čtvrté místo.

To čerstvý takésilničář Matěj Stránský (ATT Investments) dojel osmnáctý (-3:10) v samostatném závodě třiadvacítek. Nejlepší z juniorů Ondřej Novotný byl čtrnáctý (-2:44). Radost do českého tábora tak přinesly jen dívky, čtyři juniorky byly už dopoledne v desítce – třetí Kateřina Hladíková (-33), šestá Eliška Hanáková, osmá Julia Kopecky a desátá Vanda Dlasková. „Holky jely všechny dobře, kluci špatně, někteří byli unavení víc ještě ze soustředění. Závodit jsme chtěli, tím že ta konkurence přijela nakonec slabší, než jsme čekali, to se nedá nic dělat,“ hodnotil reprezentační kouč Petr Klouček.

Poslední světový pohár se jede bez diváků příští neděli v nizozemském Hoogerheide, týden nato vrcholí zima za oceánem mistrovstvím světa ve Fayetteville v Arkansasu. Česká výprava poletí do Ameriky přímo z Nizozemska v pondělí 24.