Jak jsme si vedli tento víkend?

10.06.2019 | Jiří Vlasák, Foto: Josef Vaishar, ČSC

Jak jsme si vedli tento víkend?

Reprezentační trenér silničářů Tomáš Konečný hodnotí právě skončený Course de la Paix Grand Prix Priessnitz spa 2019:“V současné době máme jak v třiadvacítkách, tak juniorech velmi dobrou generaci.“

Sotva se reprezentační trenér českých silničářů Tomáš Končený rozloučil se svými svěřenci po právě skončeném Závodu míru jezdců do 23 let, poskytl Roadcycling.cz rozhovor, v němž zhodnotil právě skončený špičkový etapový závod s vysokou mezinárodní prestiží pro tuto věkovou kategorii a to nejen z pohledu suchých čísel, ale především s ohledem na perspektivy českých cyklistů v jejich cestě za možností stát se součástí světové silniční cyklistiky třeba i v týmech World Tour. A když už jsme ho měli k dispozici, poptali jsme se doplňkově na Nikolu Noskovou. 

Tomáši, v jaké atmosféře rozloučení probíhalo?

V pohodové, přátelské atmosféře. Sice naše očekávání z pohledu celkového umístění nejlepšího jednotlivce nedošlo naplnění, měli jsme velké ambice, ale to hlavní, což jsou zkušenosti, aktivní závodění a schopnost kluků rovnocenně závodit s širší světovou špičkou naplněno bylo. Ostudu jsme rozhodně neudělali. Kluci byli aktivní, snažili se, chodili do úniků, jeli, na co měli, odvedli velmi dobou práci. Nejlepší z našich, Otruba, Vacek a Tyrpekl dokázali, že jsou schopni závodit s užší světovou silničářskou špičkou do 23 let a opět prokázali, že jejich výkonnostní vzestup pokračuje.

Karel Vacek (22. místo) se netajil ambicí umístit se celkově do 5. místa. Nakonec nejlepším z našich byl Jakub Otruba na 13. místě, výborně se držel i lídr Výběru Čech a Moravy Karel Tyrpekl. Zhodnoťte jejich výkon detailněji.

Karel Vacek měl ambice, nebojí se o nich dát vědět, již dnes se chová jako stoprocentní profesionál, na závody jezdí s cílem vyhrávat. Každý však má někdy slabší den a Karla potkal bohužel včera na Dlouhých Stráních. Stane se a to i světovým závodníků na Grand Tour. Možná se trošku negativně projevil jeho závodní program, kdy před samotným ZM U23 nejel mnoho závodů. Dneska už ale jel v poslední etapě, která byla profilově sama o sobě těžká a Norové ji udělali ještě těžší, zase rovnocenně s těmi nejlepšími a speciálně se ukazoval na vrchařských prémiích Nezapomínejme také, že je v této kategorii prvním rokem a v tomto věku je každý rok hodně znát. On sám vzal realitu sportovně, tentokrát to prostě úplně nevyšlo, ale on ví, že má celou kariéru teprve před sebou. Získané zkušenosti se mu budou v jeho růstu hodit. Pokud neodejde do týmu WT, může tady závodit ještě další roky a za rok za dva vyhrát, protože to je závod, který mu profilově maximálně vyhovuje.

Co Jakub Otruba? Vypadá to, že i on se rychle zlepšuje a že mu angažmá v Elkov Author prospívá.

Jakub podal skvělý výkon, v první etapě byl v celodenním úniku, což ho stálo spoustu sil. Přesto zvládl dobře i Dlouhé Stráně a v neděli byl opět aktivní. Prokázal tím, že patří do užší světové špičky. Roste každým rokem, a pokud ho nezlanaří WT tým – a já bych se díky jeho výkonnosti vůbec nedivil – pak se tady na ZM U23 může za rok předvést ještě s lepším umístěním.

Třetím, který se umístil v popředí startovního pole, byl Karel Tyrpekl, lídr B týmu (30. místo).

S Františkem Trkalem, který vedl naše „béčko“, jsme se při nominaci dohodli, že i v druhém týmu chceme mít člověka na celkové pořadí. Karel je v kategorii druhým rokem. V juniorech ho nikdo neznal. Dnes u nás patří mezi pět nejlepších třiadvacítkářů. Závod mu sedí profilově, on není sprintér či výbušný typ, ale čím těžší a nejlépe etapový závod je, tím pro Karla lépe. Příští rok může jet v prvním týmu a prosadit ještě výrazněji.

Jak si podle vás vedli ostatní kluci? Z pohledu umístění v celkovém pořadí bychom mohli získat dojem, že za výše jmenovanou trojicí zeje trošku díra. Jenomže jak víme, prosté pořadí ještě nemusí odrážet práci, kterou kluci odvedli a jakou mají výkonost.

Přesně tak. Účinkování všech kluků hodnotím pozitivně. Stále opakuji, že se tu sešla absolutní světová špička této kategorie a že jde o mimořádně náročný závod. Vždyť jenom dokončit tento závod je samo o sobě mimořádně náročné. A z našich vzdal pouze František Honsa a to ještě proto, že měl defekt v zadní části startovního pole, ale vůbec ne někde před sběrákem (kolem 70. místa), a bohužel už se k němu nedostala technická pomoc. Kluci mě opravdu příjemně překvapili. Prokázali, že mají výkonnost srovnatelnou v širším měřítku s jejich vrstevníky, kteří se na závodě sešli, a že všichni mají potenciál na zlepšování. Zopakovat musím i to, že možnost postavit dva týmy, dát tolika klukům prostor, je mimořádně důležité pro jejich růst a pro českou silniční cyklistiku jako takovou. A zároveň, že u nás je tolik kluků, kteří na takový závod výkonnost mají. V minulosti jsme dokázali postavit jeden tým a do cíle se dostali třeba jen dva lidi. Z tohoto pohledu jsme dneska někde jinde. Navíc zvláště v B týmu byla většina kluků v této kategorii prvním rokem! V první etapě všichni přijeli v hlavním balíku, v druhé všichni dojeli v pelotonu pod Dlouhé Stráně. V poslední etapě za to vzali Norové pro svého lídra Leknessunda a etapu srovnatelnou s etapou Tour de France udělali tak těžkou, že vznikly dva balíky a v tom prvním byli všichni tři naši do celkového pořadí, v tom druhém ostatní. Všichni kluci odvedli kus dobré práce a mě to moc těší.

Co říkáte celkové úrovni závodu ve srovnání s minulými ročníky?

Ti, co skončili na předních příčkách, nejsou žádným velkým překvapením. Už v juniorech byli velmi dobří a jejich výkonnostní vzestup stále pokračuje. Je pravděpodobné, že z nich mohou být brzy hvězdy, jakými jsou třeba minulí vítězové ZM U23 Pogačar, Lambrecht, Gaudu atd. Speciální pozornost zaslouží Leknessund, vynikající časovkář, který už v juniorech exceloval a prokazoval výjimečnou výkonnost. Obdobně bývalý domestik Evenpoela, Van Wilder, vítěz etapy na Dlouhé Stráně. Co předvedli sebevědomí Norové jako celek v poslední etapě a samotný Leknessund, který se z vedoucí skupiny 15 km před cílem zvednul a do cíle najel 1,5 minuty, je srovnatelné s loňskými výkony Pogačara. Kdo tady u nás na ZM U23 vyhrává, ten má nejlepší předpoklady zakotvit úspěšně v týmech WT!

Jedním z cílů ZM U23 bylo dosažení výsledků, které by zajistily nominaci na Tour de l´Avenir. Jak si v této záležitosti tedy po skončení závodu stojíme?

V této chvíli nedokážu odpovědět. Zítra se v UCI přepočítají body a uvidíme. Účast zajišťuje umístění v žebříčku národů této kategorie do 15. místa a na další týmy se může dostat na divoké karty. My rozhodně na Avenir jet chceme. Žádnou další příležitost získat body do žebříčku směrem k nominaci na tento závod už ale nemáme. Takže uvidíme, jak to dopadne.

Co naše juniorská záloha, s kterou jste byl týden před ZM U23 na závodech ve Švýcarsku?

Já jsem momentálně spokojený jak s kategorií U23, tak juniorů. V juniorech máme 5 - 6 lidí, s nimiž se dá jet na závody Světového poháru, aniž by se tam ztratili, natož dělali nějakou ostudu. Konkrétně ve Švýcarsku se ve světové špičce své věkové kategorie skvěle předvedl Pavel Bittner, 3. v poslední etapě. Když v posledním okruhu závodu s jedním kopcem vepředu zůstalo 25 lidí a z toho 5 našich, pociťujete mimořádné uspokojení a hrdost. Namátkou velmi nadějní jsou mj. Ťoupalík a Hník, oba mladší bráchové známých českých cyklistů, a další. Byť Ťoupalík aktuálně dává přednost cyklokrosu, ale co je dnes, nemusí být zítra.

Nakonec malá odbočka: jak vidíte aktuální výkony Nikoly Noskové? Už je o ní zase na závodech slyšet a vůbec ne špatně. Dubnové belgicko-nizozemské klasiky a na přelomu května a června absolvované dvě francouzské jednorázovky, zvláště pak La Classique Morbihan, kde skončila 6., ji přineslo zajímavý počet UCI bodů, což je tuším její cíl směrem k olympiádě?

Nikola zdá se překonala zdravotní překážky a začíná se jí dařit. Významnou roli hraje fakt, že je mimořádně spokojená ve svém současném týmu, dánském Bigla Pro Cycling. Vyhovuje ji pochopení a podpora týmu a jeho v podstatě rodinná atmosféra. Ve třetí dekádě června se společně s Jarmilou Machačovou chystá na Evropské hry do Běloruska a v červenci pak – a tam směřujeme hlavní přípravu – na dámské Giro, kde by Nikola ráda získala bílý dres.

Kdykoli si s vámi, Tomáši, povídám, je z vás cítit nadšení, zaujetí, pozitivní přístup. Je to příjemně nakažlivé.

Ono to jinak trošku ztrácí smysl. Proč se zbytečně stresovat? Proč si život i ten cyklistický neužívat. Mladým klukům říkám, nevyvíjejte na sebe zbytečně tlak. Až do třiadvacítek absolvujete školu cyklistiky. Není nutné být v devatenácti na vrcholu. Vždyť po U23 máte před sebou, pokud se pro tento sport rozhodnete jako pro své povolání a bude vás to stále bavit, resp. nepřijdou-li nějaká zranění apod., 10 – 12 sezón, kdy si užijete všeho, co vrcholová cyklistika přináší, měrou vrchovatou. Mějme z našeho počínání radost, berme to sportovně, posunujme se k vrcholu ne překotně, pak třeba na vrcholu vydržíme i déle.

Tomáši, velmi děkuji za rozhovor a přeju, ať se české silniční cyklistice i vám osobně daří.

 

 

 

 



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste