Jak si Paříž podmanil britský rychlík

08.07.2020 | Petr Fantyš, Foto: Sirotti

Jak si Paříž podmanil britský rychlík

V roce 2008 Mark Cavendish poprvé vyhrál etapu na Grand Tour a od té doby naprosto dominoval ve hromadných dojezdech. Nyní má na kontě 30 etapových triumfů na Tour de France a na Eddyho Merckxe mu schází jen 4 vítězství.

Do Britské olympijské akademie ho přitom dlouho nechtěli vzít kvůli nedostatečné kondici, ale nakonec dali jeho potenciálu šanci. Ve dvaceti letech už Cavendish slavil titul mistra světa na dráze mezi dospělými, když zaskakoval za zraněného Gerainta Thomase.

Na silnici prorazil až o 2 roky později a při své první sezoně mezi profesionály ovládl 11 závodů, což se předtím povedlo jedinému debutantovi – Alessandru Petacchimu. Cavendish se ale ani na vteřinu nezastavil a jeho výkony dále letěly strmě vzhůru.

Po přestupu do týmu Columbia (později HTC) si ještě odskočil na dráhu pro další zlatou medaili ze světového šampionátu a pak už vzal útokem největší závody na silnici. Na Giru vyhrál 2 etapy a na Tour dokonce 4, a mladý Brit se tak stal hvězdou pelotonu.

Jeho schopnosti v hromadných dojezdech byly unikátní, ale stále se našli kritici, kteří nevěřili, že se může prát o vítězství v delších a zvlněných závodech. Těm odpověděl velmi rychle, když se na San Remu 2009 udržel v čelní skupině a ve spurtu na pásce předjel Heinricha Hausslera.

Ve 23 letech tak vyhrál i první Monument, do nějž nastoupil. Na otázky ohledně další motivace odpověděl velmi snadno. „Chci víc vyhrávat. Když si sednu na kolo, tak chci být první, kdo přejede pásku,“ prohlásil sebevědomě pro Cycling news rodák z ostrova Man.

Svou formu pak potvrdil dalšími excelentními kousky na Grand Tour. Giro opustil už po 13. etapě a do té doby stihnul vyhrát 4 etapy, včetně úvodní týmové časovky, po níž strávil dva dny v růžovém. Na Tour de France pak totálně kraloval. Když mu jeho parťák Mark Renshaw rozjel spurt na Champs-Élysées, nikdo nepochyboval o vítězi.

Cavendish si tak připsal šesté prvenství v tomto ročníku Staré dámy a poprvé si užil oslavy na podiu v Paříži. „Přejet pásku s rukama nad hlavou a výhledem na Vítězný oblouk by měl být jeden z neúžasnějších pocitů, který můžete zažít, a já jsem dnes rozhodně nebyl zklamaný,“ reagoval v cíli.

Na Vueltě pak přidal další 3 individuální etapové úspěchy a s celkem HTC ovládl i úvodní týmovou časovku a dva dny pak oblékal červený trikot. Díky dobrým výkonům v průběhu celého závodu pak dosáhl i na triumf v bodovačce. 

V dalším roce sice vyhrál na Tour "jenom" 5 etap, ale triumfem v Paříži si tentokrát zajistil i zelený dres. Pomohla mu k němu i změna pravidel soutěže, která více vyhovovala jeho schopnostem ve hromadných dojezdech.

Nebylo už moc věcí, co by chyběly v jeho sbírce úspěchů. Jednou z nich však byl duhový trikot pro mistra světa na silnici a ten získal Cavendish na šampionátu v Dánsku v září 2011. Britský tým dotáhl svého lídra do závěrečného sprintu, kde Cavendish opět ukázal svou extratřídu, když se z nevýhodné pozice dokázal prokousat na čelo a jeho rychlosti jako obvykle nikdo nestačil. 

Tým HTC, v sestavě s oběma mistry světa (Tony Martin poprvé v kariéře vyhrál šampionát v individuální časovce), však oznámil svůj konec a Cavendish se přesunul do Sky. Tam se mu poprvé stalo, že neměl tým postavený okolo své osoby a musel se přizpůsobovat taktice. Hlavním cílem bylo získat žlutý trikot pro Bradleyho Wigginse (s nímž v roce 2008 vyhrál Cavendish své druhé zlato na dráhovém MS). Nejlepší světový spurter tak musel v horských etapách vozit svým kolegům bidony a na rovině se objevoval na čele pelotonu.

Ve sprinterských dojezdech pak našel konkurenci v podobě Andreho Greipela a Petera Sagana, kteří v prvních dvou týdnech vyhráli každý 3 etapy, zatímco na Cavendishe zbyla jen jedna. Jeho úsilí mu však tým oplatil v závěrečných etapách, kdy mu sprinterské dojezdy rozjížděl dokonce sám Wiggins.

Na Champs-Élysées tak nastala nebývala situace. Muž ve žlutém se dostal na čelo kilometr před cílem a skvěle vytvořil pozici pro svého lídra v duhovém dresu. Ten své skvělé pozice využil a dojel si pro 23. etapový triumf na Tour de France. Všechny jeho vítězství pak přišly v rovinatých etapách, čímž Cavendish vytvořil nový rekord Tour a francouzský deník L’Equipe ho jmenoval nejlepším sprinterem v historii Tour.

Jako vůbec první muž tak slavil v Paříži třikrát za sebou a stal se také první mistrem světa, který triumfoval v závěrečné etapě Tour. „Celou dobu jsme plánovali pracovat v Paříži pro Marka a jeho výhra byla fantastická,“ komentoval vítěz celé Tour Bradley Wiggins. Přesto se Cavendish rozhodl změnit tým a další rok nastupoval za Quick-Step.

V jeho dresu si tak splnil další sen. Na Giru 2013 ovládl hned 5 etap, připsal si zde své 100. vítězství a vyhrál také bodovací soutěž. Jako teprve pátý cyklista v historii se tak může pyšnit titulem krále bodovačky ze všech tří Grand Tour.

„Bodovací soutěž na Giru je ze všech nejtěžší, protože je tady víc horských dojezdů. V loni jsem do toho dal všechno a stejně jsem nakonec o bod prohrál“ vzpomněl Brit na předchozí ročník, kde nejtěsnějším možným způsobem nestačil na Joaquima Rodrígueze.

„Jsem závislý na vyhrávání. Už od dětství mi nestačilo podat můj nejlepší výkon, musel jsem být nejlepší ze všech,“ vysvětloval svou mentalitu po dosažení dalšího velkého milníku.

Na konci roku 2013 pak v rozhovoru pro deník Telegraph prozradil, že má ve spurtu oproti ostatním další velkou výhodu. „Když si třikrát projedu trasu, řeknu vám naprosto přesně, kde jsou jaké díry. Mám totiž fotografickou paměť,“ sdělil a následně během 5 minut naprosto detailně popsal, jak vypadalo posledních 10 kilometrů na San Remu před 5 lety, kde získal svůj jediný triumf na Monumentu.

Díky tomu má Cavendish velkou přednost při plánování a načasování své jízdy. „Pro mě jsou to výpočty, série pohybů jako v šachách. Nepřemýšlím o svých reakcích, prostě reaguju. Všichni závodníci trénují svoje tělo, ale netrénují hlavu. Já se neustále řeším různé hádanky a hlavolamy,“ poukázal na svou přípravu. „Naposledy, když jsem si dělal IQ test, vyšlo mi, že jsem génius,“ dodal.

Svou výhodu chtěl využít i v první etapě Tour de France 2016, která mu vyhovovala svým rovným profilem a Cavendish toužil přidat do své sbírky žlutý trikot, což byl poslední slavný dres, který si ještě neoblékl.

A dokázal to. Ve sprintu nechal všechny protivníky za sebou a poprvé v životě se mohl radovat ve žlutém. Užil si ho sice jen jeden den, ale důležité bylo, že doplnil svou sbírku a stal se dvacátým cyklistou, který vezl dres pro lídra na všech Grand Tour. „Strašně jsem chtěl dnes vyhrát a obléknout si tenhle dres. Hodně si toho vážím, protože na tomhle závodě jsem vybudoval celou svou kariéru,“ líčil v cíli šťastný vítěz.

Tím ale ještě zdaleka neskončil. V novém týmu Dimension Data dostával podporu, kterou potřeboval a začal vyhrávat jako za starých časů. Ačkoli do Paříže nedojel, stihnul ovládnout 4 etapy a zaokrouhlil počet svých prvenství na Tour na 30 a dostal se na druhé místo historické tabulky. Před ním zůstal už jen Eddy Merckx se 34 triumfy.

V dalších letech se mu však vůbec nedařilo. Jeho agresivní styl se mu přestal vyplácet a po častých pádech a následných zraněních se už nedokázal dostat zpátky do formy. V loňské sezoně ho jeho tým dokonce na Tour vůbec nenominoval a Cavendish se rozhodl odejít.

Letos tak bude hájit barvy Bahrainu–McLaren a pokusí se dotáhnout na Merckxův rekord, ale pro 35letého Brita to bude velmi obtížné. Přesto si ho budeme pamatovat jako nejlepšího spurtera všech dob.



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste