Michael Kukrle: „Čím dál víc se přesvědčuju, že něco vyhrát je mimořádně obtížné.“

22.06.2021 | Jiří Vlasák, foto: Jan Brychta

Michael Kukrle: „Čím dál víc se přesvědčuju, že něco vyhrát je mimořádně obtížné.“

Michael Kukrle z týmu Elkov Kasper se v neděli dočkal jednoho z největších úspěchů dosavadní cyklistické kariéry: titulu mistra České republiky v silničním závodě s hromadným startem. Zdá se, že titul je ve správných rukách, protože Michael se svou pracovitostí každý rok posouvá výkonnostně vzhůru a výsledky se dostavují. Nejčerstvější odměnou mu je nominace na olympijské hry do Tokia. Jak prožil mistrovský závod, jak moc se obávali početní převahy Topforexu, koho považovali za nejnebezpečnějšího soupeře a proč nechali odjet Petera Sagana, nejen na to jsme se ho zeptali.

_______________________________________________________________________________________________________

Michaeli, v neděli ses stal v Bánovcích nad Bebravou mistrem České republiky v silničním závodě s hromadným startem. Ty už ale za dobu své cyklistické kariéry máš na kontě několik důležitých vítězství, namátkou Okolo jižních Čech, Dookola Mazowsza nebo etapu na Czech Cycling Tour. Kam v pomyslném žebříčku důležitosti řadíš nedělní titul?

Cením si všech vítězství, protože čím víc jezdím na kole, tím víc se přesvědčuju, že něco vyhrát je mimořádně obtížné. Ale titulu mistra republiky si cením asi nejvíc.

Vidět závod zvenčí jako divák je jedna věc, ale vidět ho zevnitř jako závodník druhá. Jak jsi tedy závod prožil ty?

Od začátku se hodně nastupovalo. Kluci ze zahraničních týmů si nás z Elkov Kasper hodně hlídali. Když například nastoupil někdo z Topforexu, tak ho nechali být, ale jakmile to byl někdo z nás, hned jsme měli za zadním kole někoho z těch, kteří závodí v zahraničních týmech.

Jak tedy došlo k rozhodujícímu úniku?

Já jsem to přesně ani nezaregistroval. Osobně jsem jezdil kolem čela pelotonu, nastupovalo se, já si přeskakoval do nástupů a najednou to bylo.

V desetičlenné skupině ale měl převahu Topforex, který tam byl ve třech lidech, zatímco vy s Dominikem Neumanem jen ve dvou. Přesto vám složení vyhovovalo?

Byli jsme tam dva silní od nás, celá skupina se výkonnostně jevila velmi dobře, všichni spolupracovali, takže nám to vyhovovalo.

A početní převaha Topforexu?

Kluci jeli dobře, ale velké obavy jsme z nich neměli. Přeci jen jsou ještě hodně mladí, délka závodu mluvila v jejich neprospěch. Bylo to postupně na nich i vidět, občas někdo neodstřídal a i na jejich projevu bylo ke konci zřejmé, že toho mají dost.

Takže největší nebezpečí hrozilo asi ze strany Daniela Turka? S kterým letos tvoříte „nerozlučnou“ dvojici. Na pohárových závodech v Bíteši i Vožici jste byli spolu v úniku a pak i na stupních vítězů.

Dan je výborný cyklista, který se hned tak nezlomí. Má stabilní vysokou výkonnost, takže od něj skutečně hrozilo největší nebezpečí.

Co jste na něj tedy vymysleli?

Když jsme to na začátku posledního okruhu, kdy se jelo po větru, roznastupovali a zůstali jsme vepředu ve čtyřech, tak jsme se snažili o to, aby Dan musel víc pracovat. Mým úkolem bylo unavit ho nástupy, případně odjet, Dominik Neuman si měl Dana hlídat a případně se prosadit ve spurtu.

Všiml jsem si, že po posledním kruháči jel v protilehlé cílové rovince na špici Dan, ty jsi mu opětovně nastoupil, takže po obrátce do protisměru jsi začínal spurtovat z první pozice. A Dominik pak Dana ještě přespurtoval. Jenže to se odehrálo poté, co cílem projel osamoceně Peter Sagan. Byli jste s ním domluveni na scénáři závěru závodu?

Taková domluva neexistovala. Peter v jednu chvíli ani moc nestřídal, tak ho Dominik požádal, zda by nám nepomohl. Dominik mi říkal, že se necítí úplně skvěle, tak jsme si řekli, že stoupání přejedeme v tempu. Když pak tady Peter nastoupil, tak nám to bylo trošku jedno, protože on jel jiný závod.

Vypadá to, že se zúročuje tvoje tréninková dřina. V aplikaci STRAVA je možno sledovat obrovské objemy, které jsi schopen odtrénovat. A každý rok se výkonnostně posouváš. Máš ambice i ve 26 letech dostat se do nějakého týmu vyšší divize, nebo je Elkov Kasper pro tebe konečná?

Tak ambice by byly, ale není to vůbec jednoduché. V týmu Elkov Kasper máme velmi dobré zázemí a pro postup výš bych musel asi zajet ještě nějaké další dobré výsledky a nejlépe na závodech vyšší kategorie. Od loňska mám manažera, který by se mi měl mj. o angažmá starat, tak uvidíme, jak se to celé vyvine.

Včera byla oficiálně zveřejněna nominace na olympijské hry. Ty v ní figuruješ a my ti k ní blahopřejeme. Svými výkony a výsledky si ji zasloužíš. Předpokládám, že právě k tomuto závodu budeš nyní směrovat svou přípravu.

Je to tak. Od zítřka jedeme polskou Solidaritu. Odehraje se převážně na rovině. Takže se asi s trenérem dohodneme, že bych ji objel jen tréninkově v balíku. Od 3. července bych potom měl jet rumunskou Sibiu Tour, což jsou hodně dlouhé etapy a v kopcích, takže by mi to mělo dobře zapadat do přípravy.

A ambice v samotném olympijském závodě?

Na nejvyšší příčky asi myslet nemůžu. Ale bude to zajímavé, jsou tam sice nějaké kopce, ale mezi nimi jsou úseky po rovině, takže šance i pro klasikáře tu je značná. Cílem je zajet dobrý závod a dobrý výsledek.  Kam až to dá, uvidíme v samotném závodě.

Michaeli, díky za rozhovor, oceňuji tvoji skromnost a pracovitost a přeju, ať se ti i nadále daří a ať nedělní domácí titul není zdaleka posledním cyklistickým úspěchem.

Jiří Vlasák
Všechny články autora


Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste