Remco Evenepoel nadělil Pogačarovi v časovce více než dvě a půl minuty a ihned se objevily pochybnosti o Slovincově kondici. Sám Pogačar si však stále věří. „Ta časovka byla něco jiného než to, co přijde teď. Stejně jsem sem přijel kvůli silničnímu závodu,“ říká nejlepší cyklista světa. „Moje očekávání jsou vysoká a hodně si slibuji od vlastních nohou. Mým cílem je vítězství.“
Pogačar si musel chvíli zvykat na africké prostředí. „Po příjezdu jsem dva dny trénoval na časovkářském kole a pak už se závodilo. Měl jsem problém dostat se do rytmu, ale po neděli jsem se vrátil na silniční kolo a necítil jsem žádné problémy. Už jsem si úplně zvykl na prostředí, nadmořskou výšku i počasí. Nohy mi jedou docela dobře.“
„Závodí se tu v nadmořské výšce a na to se často zapomíná. Nejsme sice ve 2000 metrech, ale pořád je to 1500 metrů. To člověk docela cítí,“ myslí si vítěz čtyř velkých klasik v letošní sezóně. „Jsem rád, že jsem tu byl tak brzy před silničním závodem. Nohy mám dobré a v úterý a ve středu jsem absolvoval jeden z nejpříjemnějších tréninků v tomto roce. Opravdu jsem si to užíval. Počasí je ale trochu jiné, je tu horko a může být i vlhko. Je to zrádné. Na kole je to trochu jiný pocit.“
Dlouhé stoupání by umístil blíž cíli
Co si myslí o trati, která se zdá být hodně těžká? Jaký úsek se mu líbí nejvíc? „Na papíře je to ten dlouhý výjezd na Mont Kigali. Ale do cíle je to odtud ještě dlouhá cesta,“ směje se. Z vrcholu jediného dlouhého kopce je to 104 km do cíle. „Útočit se tam dá, pokud na to máte nohy. Ale je škoda, že to stoupání zařadili tak brzy. Později v závodě to mohlo být zábavnější. I když někteří jezdci si budou myslet, že je dost blízko cíle.“
Před rokem se sám vydal do útoku už sto kilometrů před cílem a fungovalo to. „To je pravda, ale ne vždy se to tak dá udělat. Díky Janu Tratnikovi jsem měl vpředu týmového kolegu a chvíli jsem jel i s Pavlem Sivakovem. Takže to nebylo úplně sólo. Sem tam mi někdo pomohl, protože 100 kilometrů jet sám není samozřejmé,“ vzpomíná.
Podle Pogačara není městský okruh v Kigali extrémně těžký. „Stoupání jsou prudká, ale krátká. Jsou tam taky rychlé sjezdy a několik zvlněných úseků. Takže část převýšení přejedete zadarmo, ale Mont Kigali to samozřejmě ztěžuje.“
Remco Evenepoel přirovnal trať k okruhu ve Wollongongu, kde v roce 2022 zvítězil a porazil tehdy i Pogačara. „Wollongong? Kde že to bylo? V Austrálii? Ale ne, tohle je mnohem zábavnější trať,“ smál se Pogačar. „Tohle je desetkrát lepší. V Austrálii to nebyla dobrá trasa. Omlouvám se stavitelům trati, bez urážky, ale je to pravda. Nebo alespoň pro mě to tak bylo.“
Před třemi lety v Austrálii byl Evenepoel mnohem lepší než Pogačar a letos se zdá být opět mimořádně silný. „Remco létá, to jsme viděli. Je ve formě. Ale také moji spolujezdci z UAE jsou těžcí soupeři. Isaac Del Toro je dobrý, Pavel Sivakov na to má. Ale já se musím starat hlavně o své vlastní nohy,“ dodává Pogačar.
