Petr Kováč: „Vidím potřebu nastavit podmínky pro užší spolupráci všech, co chtějí cyklistice prospět.“

04.04.2019 | Jiří Vlasák, foto: Josef Vaishar Cycling Photography

Petr Kováč: „Vidím potřebu nastavit podmínky pro užší spolupráci všech, co chtějí cyklistice prospět.“

Oslovili jsme nového předsedu silniční komise Českého svazu cyklistiky, abychom zjistili, s jakými zkušenostmi, motivy a předsevzetími se své nové role ujal.

Vypadá to, že jste se k cyklistice dostal „služebně“. Od roku 2013 jste vedl coby manažer „mládežnickou farmu“ World Tour týmu Omega Pharma – Quick-Step a dostal jste se k této práci přes svého nadřízeného pana Bakalu. Tým skončil v roce 2016. Pohyboval jste se v cyklistickém prostředí i následující dva roky, než jste byl začátkem tohoto roku zvolen předsedou silniční komice ČSC?

Development team Quick Stepu skončil, ale já jsem nepřestal mít kontakty s cyklistickým prostředím. Pomáhal jsem několika týmům s jednáním se sponzory, trochu jsem mentoroval pár mladých závodníků a v uplynulém roce jsem se snažil svými znalostmi podpořit Český pohár v silniční cyklistice. Jen pro upřesnění, pan Bakala byl mým šéfem do roku 2000 a do development teamu mě navrhl, ale konečné slovo měl Patrick Lefevere.

Dobrý manažer může řídit, resp. vést různé společnosti, aniž by musel nutně mít detailní znalosti o „produktu“ společnosti. Považujete se za znalce cyklistiky, resp. nevnímáte to, že jste nevzešel z cyklistického prostředí, jako hendikep?

Nepovažuju se za znalce cyklistiky z pohledu historie, ale měl jsem unikátní možnost nahlédnout do top cyklistiky a nikoli jen jako pozorovatel, ale jako aktivní účastník. Development team poslal do profipelotonu za 4 roky existence více než 20 závodníků a to je výsledek, který mluví za vše. Nejde samozřejmě jen o mou zásluhu, ale především o výsledek práce celého týmu lidí, na jehož řízení jsem se podílel.

Pokud vím, vaše nynější funkce v cyklistickém svazu je neplacená. Co vás vedlo k tomu, ucházet se o tuto pozici, jaké jsou vaše hlavní motivy?

Požádalo mě několika lidí z cyklistické „obce“, kterých si ohromně vážím, abych se do činnosti Svazu aktivně zapojil. Cyklistika si získala moje srdce, a proto jsem se rozhodl tuto pobídku přijmout a dát k dispozici svoje znalosti, zkušenosti a kontakty.

V čele silniční komise jste vystřídal pana Miroslava Poche, řekl bych „čistokrevného“ politika, který i nadále zůstává členem výkonného výboru ČSC. Proč ke změně došlo? V rozhovoru pro web ČSC (který lze dohledat na webu ČSC) říkáte – v obecné rovině – co chcete změnit, zlepšit atd. Pan Poche to nedělal?

Já se raději chci dívat do budoucnosti. Vidím potřebu jednak nastavit podmínky pro užší spolupráci všech, co chtějí cyklistice prospět, a jednak v rámci práce nového prezidia dát Svazu cyklistiky větší dynamiku.

Myslím, že ČSC není zatím vnímán jako nutná a navýsost užitečná součást cyklistického hnutí v nejširším slova smyslu. Ve smyslu odpovědí na otázky, které si možná řada cyklistů klade (v horším případě neklade): K čemu je mi jako „řadovému“ řekněme výkonnostnímu cyklistovi užitečný ČSC, resp. Proč bych se vůbec měl snažit být součástí ČSC? Jaký je váš názor na toto spíše kontroverzní téma?

Tohle je otázka na delší povídání a necítím se úplně kompetentní mluvit za prezidenta svazu Petra Marka. Já mám poměrně jasnou představu, o čem je Silniční komise a o jakou agendu se má starat. To jsou vedle reprezentace také domácí soutěže a rozvoj mládežnické cyklistiky. Ale jak říkám, tohle je na hodně dlouhé povídání.

Ve zmíněném rozhovoru také říkáte, že „jedna z oblastí je podpora domácích závodů“. V této souvislosti se mi hned propojí informace o zrušení českého závodu Visegrad 4, na němž od roku 2014 čeští cyklisté pravidelně sbírali body do žebříčku UCI. Přijde mi to až ostudné. Jak tuto záležitost vnímáte vy?

Zrušení závodu V4 nebylo příjemné, ale zodpověděné řešení v daný okamžik. Nebyl připraven žádný pořadatel pro organizaci závodu a nemělo smysl problém odsouvat. Dali jsme tak příležitost týmům najít v tomto termínu alternativní závody. Pro příští rok ale už máme několik zájemců o pořádání V4 a budeme se snažit do poloviny tohoto roku vybrat organizátora.

Ve funkci jste zhruba dva měsíce, lze vás stále ještě tzv. hájit. Přesto popište prosím, co se za tu krátkou dobu stalo, co jste ovlivnil, začal atd.?

Seznamuji se s celkovou problematikou, ale to nejdůležitější, co mám na agendě, je příprava koncepce do konce tohoto olympijského cyklu. Vedle toho je celá řada operativních věcí: sezóna se rozeběhla, takže to je i práce na podpoře Českého poháru, zabezpečení reprezentačních akcí (ME, MS), dopracování finálního rozpočtu disciplíny pro tento rok atd.

Jaké konkrétní kroky máte v plánu řekněme ve střednědobém horizontu tak, abyste naplňoval vaše předsevzetí, které uvádíte v dnes již dvakrát zmiňovaném rozhovoru?

Témata jsou jasná: Český pohár, ženská cyklistika, reprezentace a to především se zaměřením na juniory a U23, kde má činnost svazu největší dopad. Konkrétní kroky realizujeme, ale na druhou stranu jsme už v rozběhnuté sezóně a není možné například dramaticky změnit Český pohár. Takže celou řadu konkrétních kroků chceme udělat ještě v tomto roce, ale to hlavní je příprava příštího roku.

Staronový prezident svazu Petr Marek uvedl 17. ledna na svazových stránkách, že „musíme daleko více využívat možnosti, které jsou k dispozici v tréninkovém centru UCI ve švýcarském Aigle." Vy jste před krátkým časem s panem Markem v Aigle byl. Podělte se s námi o podrobnosti z vaší návštěvy. Zvláště s důrazem na ty nejlépe konkrétní záležitosti, které mají potenciál významně ovlivnit českou cyklistiku v jejích nejvyšších patrech myšleno z pohledu sportovních úspěchů.

Návštěva v UCI byla velice zajímavá: viděli jsme skvělé zázemí World Cycling Centra, kam chceme posílat naše mladé cyklisty a cyklistky na stáže, a zároveň jsme měli možnost diskutovat konkrétní témata. Například změnu přístupu UCI k podpoře talentovaných cyklistů. Od roku 2020 by měl být zaveden systém poplatků ze strany WT a PCT (Worldtýmů a Profesiolnálních kontinentálních týmů, pozn. redakce) za výchovu mladých cyklistů. Poplatky by pak byly distribuovány právě do týmů, které se o výchovu postaraly. To je velká a důležitá změna.

Bylo by perfektní zajezdit si na kole s dětmi na bezpečných silnicích, je příjemné si „zazávodit“ na nějaké masové akci a porovnat výkonnost se sebou či sobě „rovnými“. Ale hrdí jsme na naše cyklisty dosahující úspěchů v nejvyšších patrech cyklistiky. Domnívám se, že v posledních letech jsou úspěchy českých špičkových cyklistů výsledkem spíše rodinných zásluh, než zásluh svazu. Co si o tom myslíte vy?

Diskuze o tom, zdali je možné dosáhnout sportovního úspěchu v rámci systému nebo individuální cestou mimo systém, se vede napříč sportovní obcí a tedy nejen v cyklistice. Máme příklady obou variant. Nemám proto vyhraněný názor, ale hlavně bych nechtěl, abychom se pohybovali v rovině dojmů. Důležité je zmapovat, co nám funguje a co můžeme z pozice Svazu ovlivnit. A podle toho se pak rozhodovat.

Děkuji za rozhovor a brzy vás určitě opět oslovíme :-)

Foto: E15.cz



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste