Bude to nepochybně zdrcující mistrovský závod, podle převýšení jde o druhý nejtěžší šampionát v historii. Více výškových metrů nastoupali cyklisté jen ve francouzském Sallanches v roce 1980. Podle dat La Flamme Rouge tehdy vítězný Bernard Hinault na 268 km překonal 6247 metrů. Celkem dvacetkrát musel vyjet stoupání Domancy (2,9 km, 8,2 %). Závod dokončilo jen patnáct závodníků a většina s obrovskou ztrátou.
Podle La Flamme Rouge má letošní šampionát v Kigali převýšení 6096 metrů a většinu cyklisté nastoupí na krátkém městském okruhu. Na něm neleží žádné tak dlouhé stoupání jako v Sallanches, ale právě proto to možná bude ještě těžší závod. Na každém městském okruhu jsou tři stoupání: Kigali Golf, Kimihurura a krátký dojezd do cíle.
Kigali Golf měří 800 metrů a v průměru má 8,1 %, přičemž v úvodu stoupá přes 12 %. Podobná je Kimihurura, kterou jsme mohli sledovat už v časovkách. Tento 1,3 km dlouhý kopec má v průměru 6,2 %, ale kvůli kostkám je těžší a v maximu dosahuje okolo 10 %.
Za vrcholem si závodníci moc nevydechnou, protože budou pouze kilometr před cílem okruhu a po krátkém sjezdu následuje více než 500 metrů do kopce až do cílové pásky.
„Myslím, že stoupání jsou těžká, to je jisté, ale silnice jsou super rychlé a široké, takže si myslím, že bude chvíli trvat, než se peloton zmenší a bude to mít větší význam,“ myslí si Tom Pidcock po prvním tréninku na krátkém okruhu.
„To dlážděné stoupání je jako Kwaremont, perfektní pro Tadeje,“ usmál se Pidcock a naznačil, že nejvíc by mělo vyhovovat obhájci titulu Tadeji Pogačarovi. Na Oude Kwaremont totiž Pogačar už dvakrát rozhodl o svém vítězství v monumentu Kolem Flander. Ale klasikářský profil trati s mnoha výjezdy by měl být přívětivý i k samotnému Pidcockovi. „Myslím, že takové množství stoupání mi vyhovuje,“ potvrzuje lídr britské sestavy.
Druhý velký favorit nedělního závodu, Remco Evenepoel, trať přirovnal ke klasice Amstel Gold Race, ale oproti nizozemskému závodu bude šampionát o dost těžší, také kvůli zařazení dalších stoupání na jednom prodlouženém okruhu za polovinou závodu. Po devíti krátkých okruzích se totiž závodníci vydají za město a nejdříve si vyjedou stoupání Peage (2,2 km, 5,8 %), a zejména budou muset zdolat Mont Kigali, 5,9 km dlouhý a nepravidelný výjezd s průměrem 6,8 %. Poslední kilometr Mont Kigali má dokonce 13,5 %!
Při návratu na krátký okruh se závodníkům postaví do cesty ještě jedno stoupání, pouze 300 metrů dlouhý dlážděný výjezd Mur de Kigali s průměrem 13,7 %. Poté do cíle zbývá sedm výjezdů na Kimihururu.
Navíc se závodí ve výšce okolo 1500 metrů nad mořem, ačkoliv podle Pidcocka to nebude mít velký význam. „Není to žádná nadmořská výška, možná je tu trochu znečištěné ovzduší, ale nemyslím si, že je to tak zlé,“ vysvětlil.
Dlouhý únik by mohl být sebevražedný
Závodníci budou muset celý závod pojmout hodně opatrně, protože rozhodovat se bude až v závěru a ne všem vydrží energie až do posledních okruhů. Důležitá bude také strategie a taktika celých národních sestav. Evenepoel má k dispozici nepochybně silnější tým než Slovinec Pogačar, ačkoliv Belgičan přišel o klíčového pomocníka Tiesje Benoota, který onemocněl, a v sestavě ho nahradí Louis Vervaeke.
Další stokilometrový útok Tadeje Pogačara jako v Curychu nejspíš neuvidíme, ačkoliv k němu stoupání Mont Kigali vybízí. Před rokem se Pogačar brzkým útokem zbavil nejvážnějších soupeřů a nemusel čelit atakům různých závodníků. Jenže letos je situace jiná, trať je těžší, Evenepoel má nepochybně mnohem lepší formu a o té Pogačarově panují jisté pochybnosti. Zaútočit sto kilometrů před cílem by letos bylo nejspíš šílené, ale v případě Pogačara není nic nemožné.
Rozhodovat bude pravděpodobně výkonnost. Ale kdo bude lepší, Pogačar, nebo Evenepoel? A jak blízko k titulu budou mít další ambiciózní závodníci, jako jsou Pidcock, Juan Ayuso, Ben Healy, Isaac Del Toro, Pavel Sivakov a další?
