Loni byl Evenepoel také velmi silný, vždyť dokázal dotáhnout uprchlého Tadeje Pogačara osm kilometrů před cílem, ale letos měl závod více pod kontrolou. „Má to pro mě velký význam. Měl jsem dobrý měsíc v Katalánsku a ve Flandrech, ale skutečné vítězství je vždycky něco jiného. Miluji tento závod s mnoha krátkými a náročnými stoupáními. Závod se víceméně rozhodl v krátkém kopci,“ říká lídr týmu Red Bull–Bora–Hansgrohe.
Tentokrát měl Evenepoel i velké štěstí, že se vyhnul pádu Kévina Vauquelina, který ze závodu vyřadil dalšího favorita Mattea Jorgensona. Kdyby do levotočivé zatáčky 41 kilometrů před cílem najížděl za Francouzem, také by spadl. Takto mu to ale jen usnadnilo práci, zůstali s ním totiž jen dva závodníci, Romain Grégoire a Mattias Skjelmose.
A s těmi si poradil. Grégoira utrhl v předposledním výjezdu na Cauberg a Skjelmoseho si podal ve spurtu. „Hodně jsem si věřil. Cítil jsem se v závěru lépe než loni. Sprint to potvrdil. Měl jsem ještě nějaké rezervy. Jsem hrdý, že jsem mohl dotáhnout práci týmu do konce. Danny van Poppel a Tim van Dijke dlouho kontrolovali tempo na začátku a ostatní kolegové mě perfektně dovezli do stoupání. V dešti to nebylo vždy snadné, ale tenhle vítězný pocit je skvělý,“ pochvaloval si Evenepoel.
Remco byl jasně lepší, uznal Skjelmose
Přesto trochu překvapil tím, že se nepokusil Skjelmoseho zbavit ostrým nástupem v některém ze tří kopců v závěrečném okruhu. Vždyť na sprint neměl nejlepší vzpomínky z loňska. „Měl jsem flashbacky, ale tentokrát jsem měl větší sebevědomí. Ve stoupáních jsem se cítil nejsilnější. Cítil jsem, že je na hranici svých sil, když jsem v kopcích zrychlil, a že není tak dobrý jako v momentě, kdy jsme se odtrhli. Věřil jsem si, že to dokážu dotáhnout do konce,“ vysvětluje Evenepoel.
A sám Skjelmose jeho slova potvrdil. „Remco byl rozhodně nejsilnější,“ souhlasí dánský cyklista. „Porazil mě na celé čáře. Už ve stoupáních mě téměř utrhl. Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách, a jsem spokojený s druhým místem,“ nelitoval.
„Byl jsem už na hranici svých možností a doufal jsem, že to bude krátký sprint, ale Remco byl jasně lepší. Zkusil jsem to, ale nedalo se s tím nic dělat,“ usmíval se lídr týmu Lidl-Trek.
Valonský šíp teprve zváží
Evenepoel si triumfu na Amstelu hodně cení. „Je to moje nejkrásnější vítězství tohoto roku. Každé vítězství je krásné, ale tento závod řadím těsně pod monumenty, takže se určitě umístí vysoko na mém seznamu. Hodně pro mě znamená.“
Trochu překvapivě ještě zvažuje účast na Valonském šípu, který se jede ve středu a je to poslední ardenská klasika, kterou ještě nevyhrál. „Dnešní závod budeme analyzovat a zítra se rozhodneme. Záleží na tom, jak si odpočinu. Cítím se dobře, takže doufám, že tam nastoupím,“ dodal.
